Teister Josef

Josef Teister se narodil v Gieraltowitz (dnes Gierałtowice – Polsko). Je synem Josefa Teistera st. (padl v bitvě u Verdunu – Francie) a Francizsky (roz. Bugien).

Josef se vyučil kolářem. Jelikož bydlel už před rokem 1938 na území Německa narukoval po roce 1935 k RAD (Reichsarbeitdienst), kde jako vyučený kolář sloužil u koní.

Josef Teister u RAD

Po odsloužení povinné vojenské služby se dostal do překladiště pohonných hmot na bohumínském nádraží, kde tak jako mnozí jiní „zaměstnanci“ šmelinařil s projíždějícím tovarem. V době své služby v Bohumíně dostal těžkou angínu a musel být hospitalizován v místní nemocnici. Zde se seznámil s ošetřovatelkou Ernou Bažanovou, které velmi imponoval díky množství peněz, které si vydělal šmelinářstvím. Později ale mezi Ernu a Josefa vstoupil vysoký důstojník SS, jakýsi Sibera, kterému dala Erna přednost (údajně kvůli Josefově menšímu vzrůstu). To se Josefovi příliš nelíbilo a proto si šel stěžovat starší sestře Erny, která také pracovala v místní nemocnici, ale v kuchyni.  Starší sestra se jmenovala Augusta a mezi ní a Jozefem, také přiskočila jiskra.

Svatební fotografie Josefa a Augusty

Před opuštěním nemocnice si Josef s Augustou vyměnili kontakty a dopisovali si. Toto dopisování pokračovalo i po té co byl Josef povolán na východní frontu. Augustu Bažanovou si Josef nakonec 11. října 1943 v Šilheřovicích vzal za manželku. Po svatbě se ovšem Josef musel vrátit zpět na frontu, kde byl těžce raněn. Při tomto zranění měl Josef štěstí v neštěstí. Špatné zásobování vojsk na částech východní fronty mělo za následek to, že Josef celé tři dny před zraněním prakticky nic nejedl. Střela, která jej zasáhla prolétla břichem a jen těsně minula páteř. Normálně by střela zasáhla střeva a nadělala v břiše pěknou paseku, ale díky třem dnům hladovění měl Josef „splihlá“ střeva, což mu zachránilo život. Z bitevního pole byl Josef převezen na tanku do polní nemocnice, odkud jej po základním vyšetření převezli lazaretním vlakem do německé nemocnice.

Frontové snímky Josefa Teistera

Po prodělání zákroku v nemocnici byl poslán na celý měsíc k zotavení do belgických lázní. Zde jej navštívila i jeho manželka Augusta, která zde jela celé tři dny vlakem. Josef se zde uzdravil. Belgie, kde ovšem pobýval byla mezitím osvobozena od německé kontroly a tak se zde Josef dostal do zajetí.

Dostal se do zajateckého tábora, který byl přidružen dolům. Zde dva roky fáral pod táborovým číslem 729702. Podmínky a zacházení v místním táboře byly ovšem natolik špatné, že došlo ke vzpouře zajatců. Tato vzpoura spolu s iniciativou červeného kříže pomohla západní spojence přesvědčit k propuštění všech zajatců z tohoto tábora.

Josef Teister – snímek ze zajateckého tábora v Belgii

Josef se chtěl ovšem vrátit domů do Československa, jenže k tomu neměl potřebné dokumenty. Rozhodl se tedy v roce 1947 ilegálně překročit státní hranici mezi polskými Chałupkami a Šilheřovicemi, což s sebou přineslo nemalé problémy. Bez potřebných dokumentů a státního občanství byl úředně považován za „bezdomovce“, nedokázal tak sehnat práci ve svém oboru a musel přijmout práci na šachtě. Někdo jej ovšem po čase udal a Josef tak strávil 9 měsíců jako vězeň v Hlučíně (jako vězeň například pomáhal opravovat elektroinstalaci v evangelickém kostele)

Po propuštění získal v roce 1951 jako většina obyvatel Hlučínska občanství a po celý zbytek aktivního života pracoval na koksovně.

Zajímavostí je, že se Josef po svatbě s Augustou stal švagrem jejího bratra Heinricha Bazana, kterému půjčil na svatbu v roce 1944 svou uniformu.

Josef umírá 2. července 1974 v Ostravě, pohřben je v Šilheřovicích.

Vyznamenání:

• Sudetská pamětní medaile (se sponou pražského hradu)
• Medaile Za zimní tažení na východní frontě 1941/42
• Střelecká šňůra
• Odznak za zranění