Willaschek Max

Maximilian (Max) Willaschek se narodil v Lessen/Westpreussen (Západní Prusko, dnes Lasin, Kujavsko-Pomořské vojvodství/Polsko). Později žil v Koutech (Kauthen). V dubnu 1940 se oženil do Klein Darkowitz (Darkovičky). K Wehrmachtu narukoval v dubnu 1940. Byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 2. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 461 do Jauer/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Jawor, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl podřízen divizi – Division 148. Dne 19.08.1940 byl převelen k rotě pěšího pluku – 10. Kompanie Infanterie-Regiment 461. Pluk byl podřízen pěší divizi – 252. Infanterie Division, která v té době působila v oblasti Generalgouvernement (dnes východní Polsko). Dne 20.10.1940 byla třetina pěší divize – 252. Infanterie Division převedena k pěší divizi – 134. Infanterie Division. Max byl 16.10.1940 převelen k rotě pěšího pluku – 3. Kompanie Infanterie-Regiment 439. Tento pluk byl v říjnu 1940 sestaven ve výcvikovém prostoru Grafenwöhr/Bayern (Bavorsko) a byl podřízen pěší divizi – 134. Infanterie-Division. V druhé polovině března 1941 se divize přesunula do oblasti Tomaszöw-Piotrköw/Generalgouvernement (dnes Tomaszow Mazowiecki a Piotrkow Trybunalski, Lodžské vojvodství/Polsko). V květnu 1941 se divize přesunula do Radom/Generalgouvernement (dnes Mazovská oblast/Polsko) a následně se utábořila v lesním vojenském lágru v Mordy v téže oblasti. Po zahájení války s Ruskem dne 22. června 1941 postupovala divize v rámci skupiny vojsk ,,Střed“- Heeresgruppe ,,Mitte“. Za řekou Bug, prorazila ruské hraniční pozice, přešla přes Mielnik (Podleské vojvodství/Polsko) a do prvních těžkých bojů se zapojila od 25. do 29. června v oblastech u Nowy Dvor, Porozow (dnes Porazava), Podorosk a Lyskow (dříve Polsko, dnes Bělorusko). Od 04.07.1941 pak divize postupovala dále Běloruskem přes Sluck (Minská oblast). Na další silný odpor narazila divize u řeky Bereziny. V srpnu 1941 postoupila divize do Babrujsk (Mohylevská oblast) a pak na jih přes Rečica, Gomel (Homelská oblast/Bělorusko) směrem na Kyjev/Ukrajina. Dne 08.09.1941 narazila divize na tvrdý odpor u Černigova (Černihivská oblast/Ukrajina) u řeky Desna.  Pak se divize zapojila do obklíčení ruských vojsk v Kyjevském kotli. Do zajetí tehdy padlo 600 000 ruských vojáků. Od 30.09.1941 divize postupovala od Kyjeva dále na severovýchod přes Pryluky (Černihivská oblast/Ukrajina), Konotop (Sumská oblast/Ukrajina) do Rylsk (Kurská oblast/Rusko), kde dorazila 08.10.1941. V této oblasti se divize dostala do velkých potíží s bahnem a prvním sněhem. Mezi 15.-18. říjnem se divize zapojila do bojů o město Brjansk (Brjanská oblast/Rusko). Od 07.11.1941 klesly teploty na -20° C, ale divize neměla žádné zimní vybavení pro lidi, zbraně a vozidla. Dne 25.11.1941 divize dosáhla Livny (Orelská oblast/Rusko) a postupovala dále na východ na Jelec (Lipecká oblast/Rusko). Dne 05.12.1941 vstoupila divize do západní a severní části města Jelec. V následujících dvou dnech čelila divize nejen silným leteckým útokům ze strany protivníka, ale hlavně – 40° C mrazům bez zimního vybavení a zásob. V noci ze 7. na 8. prosince musela divize z města Jelec, které je dále na východě než Moskva ustoupit. Divize byla nucena ustoupit zpět do Orelské oblasti.  Během následujících 3 týdnů byla divize vystavena těžkému fyzickému a duševnímu stresu. Začátkem ledna dorazila k řece Trudě u města Verchovje (Orelská oblast/Rusko). Koncem ledna 1942 již byla divize opět zapojena do bojů na řece Ressetě u obce Kzyn východně od města Žizdra (Kalužská oblast/Rusko). V lednu 1942 Max onemocněl. Přes sběrné středisko nemocných a raněných – Krankensammelstelle v Gomel (Gomelská oblast/Bělorusko) byl odeslán do vojenského rezervního lazaretu v Ilmenau/Thüringen (Durínsko). Zde se léčil od 13.02.1942 do 27.03.1942. Pak byl odeslán k rotě pěšího náhradnímu praporu – 1. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 440 do Zittau/Sachsen (Sasko), ke kterému byl již 13.02.1942 převelen. Dne 21.04.1942 byl z důvodu onemocnění znovu přemístěn do reservního vojenského lazaretu v Görlitz/Sachsen (Sasko). Dne 03.06.1942 byl dále k dalšímu léčení přemístěn do rezervního vojenského lazaretu v Seidenberg/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Zawidów, Dolnoslezdké vojvodství/Polsko). Dne 16.06.1942 byl odeslán zpět do vojenského rezervního lazaretu v Görlitz/Sachsen (Sasko). Dne 24.06.1942 byl z lazaretu propuštěn a k doléčení zařazen k rotě rekonvalescentů – Genesendenkompanie 440. Dne 17.07.1942 byl přeřazen k rotě pěšího náhradního praporu – 1. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 440 v Zittau/Sachsen-Německo. Prapor byl podřízen divizi – Division 154. Po vyléčení se Max vrátil na východní frontu ke své rotě pěšího pluku – 3. Kompanie Infanterie-Regiment 439. Dne 15.10.1942 byl pluk přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 439. Divize pak byla v oblasti jižně od města Suchiniči, u řeky Resseta (Kalužská oblast/Rusko), kde byla zapojena do neustálých pozičních bojů. Pozice v této u města Žizdra v oblasti mezi řekami Žizdra a Resseta (Kalužská oblast/Rusko) držela divize do srpna 1943. Od 12.07.1943 byla nasazena také proti velké ruské ofenzívě, která byla vedená do oblasti Žizdra-Bochov (Kalužská a Orelská oblast/Rusko). Dne 03.08.1943 po pádu města Orel byla divize donucena se z oblasti stáhnout. Dne 28.08.1943 byl Max v rámci pluku převelen k jiné rotě granátnického pěšího pluku – 1. Kompanie Grenadier-Regiment 439. V polovině září 1943 držela krátce obranné postavení na řece Desna a pak ustoupila na nové obranné pozice mezi řekami Dněpr a Sož do Běloruska východně od města Buda-Košeljevo (Gomelská oblast). V oblasti mezi městy Gomel (Gomelská oblast/Bělorusko) a Bobrujsk (Mogilevská oblast/Bělorusko) byla divize do června 1944 zapojena do velmi těžkých obranných bojů. Dne 20.12.1943 zde utrpěl Max lehké zranění (zasažen střepinou granátu do pravé paže).Byl převezen na hlavní obvaziště – Hauptverbandplatz a dále přes sběrné středisko nemocných a raněných – Krankensammelstelle III Wasrschau (dnes Warszawa, Mazovské vojvodství/Polsko), do reservního lazaretu v Lindenberg. Zde se léčil od 02.01.1944 do 02.02.1944. Pak byl odeslán k sanitnímu náhradnímu oddílu – Sanitäts-Erasatz Abteilung 4 do Eilenburg/Sachsen (Sasko). V době léčení dne 31.01.1944 byl Max opět převelen ke granátnickému náhradnímu praporu – Grenadier-Ersatz-Bataillon 440. Prapor byl nyní podřízen divizi – Division 404. Podle hlášení z 24.08.1944 byl Max převelen k rotě granátnického pluku – 7. Kompanie Grenadier-Regiment 276. Tento pluk byl nově sestaven na severním cípu Jaderského moře 13.08.1944 a podřízen pěší divizi – 305. Infanterie-Division. V září 1944 byl pluk přemístěn k jezeru Comachio (region Emilia-Romagna/Italie). Divize pak byla zapojena do těžkých obranných bitev v říjnu 1944 v oblasti oblouku jižně od města Faenza (region Emilia-Romagna/Italie) a v listopadu na řece Lamone. Dne 16.12.1944 byla divize donucena s pozic na řece Lamone ustoupit na nové obranné postavení na řece Seino. Začátkem roku 1945 držela obranné pozice v oblasti mezi městy Bologna a Via Emilia (region Emilia-Romagna/Italie). Dne 09.04.1945 po zahájení velké jarní spojenecké ofenzívy držela divize pozice u Bologny a Via Emilia do 18.04.1945, pak byla nucena ustoupit na sever. Dne 8. května 1945 po kapitulaci u obce Rovereto (region Emilia-Romagna/Italie) padl Max do britského zajetí. Dne 13.06.1947 byl přemístěn ze zajateckého tábora v Itálii do zajateckého tábora ve Villach/Kärnthen (Korutany/Rakousko).

† 10.06.1976

(matka: Antonie Willaschek * 03.11.1882 , manželka: Hedwig  Pudzich * 18.12.1914)