Weczerek Max 12-10

Max Friedrich Weczerek sloužil v letech 1934-36 u československé armády v Trebišově na Slovensku (20. pěší pluk). K Wehrmachtu narukoval 02.12.1939 a podle hlášení z 12.12.1939 byl zařazen k pochodové rotě pěšího náhradního praporu – 4.(Marsch-Gewehr) Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon I/135 do Ried im Innenkreis/Ostmark (dnes Oberösterreich-Horní Rakousy/Rakousko).Tento prapor byl sestaven 28.08.1939 v Ried im Innkreis a byl podřízen divizi – Division 187. Podle hlášení z 08.03.1940 byl přeřazen k pochodové rotě pěšího náhradního praporu – 8.(Marsch-Gewehr) Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon I/135 také v Ried im Innenkreis/Ostmark (dnes Oberösterreich-Horní Rakousy/Rakousko). Koncem listopadu 1940 Max onemocněl a léčil se od 22.11.1940 do 06.12.1940 ve vojenském lazaretu v Linz/Ostmark (dnes Oberösterreich-Horní Rakousy/Rakousko) a od 06.12.1940 do 08.01.1941 ve vojenském lazaretu v Bad Hall/Ostmark (dnes Oberösterreich-Horní Rakousy/Rakousko). Podle hlášení z 01.01.1941 byl na doléčení zařazen k rotě rekonvalescentů pěšího náhradního praporu – Genesendenkompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon II/135 do Linz/Ostmark (dnes Oberösterreich-Horní Rakousy/Rakousko). Po doléčení byl dne 09.01.1941 Max z armády propuštěn. Znovu pak narukoval k Wehrmachtu dne 01.04.1942 a podle hlášení z 12.05.1942 byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 1. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 318 do Hagenau/Elsass (Alsasko, dnes Haguenau, departement Bas-Rhin, region Grand Est /Francie). Prapor byl podřízen divizi – Division 158. Koncem září 1942 byl prapor rozdělen na pěší náhradní prapor – Infanterie-Ersatz-Bataillon 318 a rezervní pěší prapor – Reserve-Infanterie-Bataillon 318. Podle hlášení z 26.09.1942 byl Max nejprve zařazen k rotě rezervního pěšího praporu – 1.Kompanie Reserve-Infanterie-Bataillon 318 a podle hned dalšího hlášení z 11.10.1942 byl přeřazen k pěšímu náhradnímu praporu – Infanterie-Ersatz-Bataillon 318. Prapor byl dne12.10.1942 přemístěn do Lauban/Niederschlesien (dnes Lubaň, dolnoslezské vojvodství/Polsko), podřízen dvivizi – Division 408 a 07.11.1942 přejmenován na granátnický náhradní prapor – Grenadier-Erastz-Bataillon 318. Podle hlášení z 22.11.1942 byl Max v Lauban/Niederschlesien (dnes Lubaň, dolnoslezské vojvodství/Polsko) převelen k pochodové rotě granátnického náhradního praporu – Marschkompanie Grenadier-Erastz-Bataillon 318. Podle hlášení z 27.11.1942 byl opět převelen a to k pochodové rotě mysliveckého pluku – 14.(Marsch-Gewehr) Kompanie Jäger-Regiment 49. Tento pluk byl podřízen myslivecké divizi – 28.Jäger-Division, která v té době byla nasazena v severní Rusku v rámci armádní skupiny „Sever“- Heeresgruppe „Nord“ u Leningradu, Čudova (Novgorodská oblast/Rusko) a Volchova (Lenigradská oblast/Rusko). Během bojů v této oblasti utrpěl Max dne 22.01.1943 u Volchova zranění. Po vyléčení byl převelen podle hlášení z 01.04.1943 k rotě německého výcvikového praporu u chorvatské myslivecké brigády – 2. Kompanie Deutsches Ausbildungs-Bataillon bei 4. kroatische Jäger-Brigade. Podle hlášení z 21.12.1944 byl přeřazen k rotě bojové skupiny „Engelbrecht“- 4. Kompanie Kampfgruppe „Engelbrecht“, která byla sestavena z 3. a 4. kroatische Jäger Brigade a kroatische Gebirgs-Brigade v Chorvatsku. Bojová skupina se pak přes Rakousko přesunula na Slovensko, kde se zapojila do obraných bojů. Podle hlášení z 06.03.1945 došlo k poslednímu převelení a to k rotě polního náhradního praporu – 5. Kompanie Feld-Ersatz-Bataillon 357. Tento prapor byl podřízen pěší divizi – 357. Infanterie-Division. V té době jednotka bojovala na jižní Slovensku a Max padl dne 25.03.1945 u Levic do ruského zajetí. Ze zajetí byl propuštěn v dubnu 1946.
† 10.02.1985
Vyznamenání : Verwundeten-Abzeichen in Schwarz
EK-2.Klasse
Schützenschnur der Infanterie

Zdroj: Deutsche Dienstelle WASt, SOkA Opava.