Weczerek Max 12-09

Max Heinrich Weczerek narukoval k Wehrmachtu na jaře 1940. Byl zařazen k rotě protitankového náhradnímu oddílu – 1. Kompanie Panzer-Abwer-Erasatz-Abteilung 8 do Breslau-Rosenthal/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw-Rožanka, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Oddíl byl dne 01.04.1940 přejmenován na náhradní oddíl stíhačů tanků – Panzer-Jäger-Ersatz-Abteilung 8. Oddíl byl podřízen divizi – Division 158. Podle hlášení z 13.11.1940 byl Max po nemoci zařazen k rotě rekonvalescentů náhradního oddílu stíhačů tanků – Genesendenkompanie Panzer-Jäger-Ersatz-Abteilung 8. V prosinci 1940 byl oddíl přemístěn do Mützig/Elsass (Alsasko, dnes Mutzik departament Bas-Rhin, region Grand Est/Francie).Dne 27.05.1941 byl Max převelen k rotě náhradního oddílu stíhačů tanků – 4. Kompanie Panzer-Jäger-Ersatz-Abteilung 8. Následně byl pak převelen k pěšímu pluku – Infanterie Regiment 228. Pluk byl podřízen lehké pěší divizi – 101. Leichte Infanterie Division. V polovině června 1941 se pluk s divizí přemístil do oblasti západně od Przemyśl/Generalgouvernement (dnes Podkarpatské vojvodství/Polsko). Dne 22.června 1941 se divize v rámci armádní skupiny “ Jih“ – Heeresgruppe “ Süd“ zapojila do východního tažení do Ruska. Divize přešla přes ruskou hranicí severně od Przemyślu. Dne 28.06.1941 se zapojila do bitvy u Rudki (dnes Lwowská oblast/Ukrajina) a poté přešla řetězcem jezer po obou stranách Komarna (dnes Lwowská oblast/Ukrajina). Začátkem července byla divize jižně od Lwowa (dnes Lviv/Ukrajina). Dále postupovala přes Chodoriv (dnes Lwowská oblast Ukarajina), Halič a Marijampil (dnes Ivanofrankivská oblast/Ukrajina), Monastiriska a Čortkiv (dnes Termopilská oblast/Ukrajina). Dne 14.07.1941 dosáhla divize Stalinovy obranné linie u Jaltuškiva (dnes Vinnycká oblast/Ukrajina). Dne 16.07.1941 byla linie překročena. Do dalších bojů se pak divize zapojila u Mitki, Marjanivky a Kopajgorodu. Dne 24.07.1941 dosáhla divize řeky Bug a u Ladižin (dnes vše Vinnycké oblasti/Ukrajina) ji překročila. Dne 31.07.1941 dosáhla divize Gaivoronu (dnes Kyjevská oblast). Do dalších bojů se zapojila u Golovaněvska (dnes Kirovohradská oblast/Ukrajina) a dále pak postupovala k řece Dněpru. Ten překročila u Kremenčuku (dnes Poltavská oblast/Ukrajina). Dne 12.09.1941 pokračovala v postupu přes Poltavu do Bogoduchiva (dnes Charkovská oblast/Ukrajina). Od 17.10. do 27.10.1941 se divize podílela na dobytí Charkova (dnes Charkovská oblast/Ukrajina). Na konci října 1941 byla divize u řeky Doněc, na začátku prosince u Gorlovky (dnes Doněcká oblast/Ukrajina). V oblasti mezi Troitske (dnes Luhanská oblast/Ukrajina) a Debalceve (dnes Doněcká oblast/Ukrajina) se zapojila do těžkých bitev, které pokračovali v různé síle až do května 1942. Dne 16.05.1942 zahájila divize útok na Izjum (dnes Charkovská oblast/Ukrajina). Dne 19.05.1942 se podařilo divizi projít přes řeku Doněc. Boje v povodí Doněc se táhly do poloviny června 1942. Dne 24.06.1942 bylo město Izjum obsazeno. Divize byla pak přemístěna do Slovjansk (dnes Doněcká oblast/Ukrajina). Zde došlo 06.07.1942 k přejmenování jak pěšího pluku na myslivecký pluk – Jäger Regiment 228 tak lehké pěší divize které byl pluk podřízen na mysliveckou divizi – 101. Jäger Division. Max sloužil u roty tohoto mysliveckého pluku – 16. Kompanie Jäger Regiment 228. Od 09.07.1942 postupoval pluk s divizí do oblasti Kubaň přes Rostov na Donu (dnes Rostovská oblast/Rusko). V polovině srpna byl pluk s divizí v Kubáňské oblasti u Majkop (dnes Adygejská republika/Rusko). Zde u řeky Kura (Kura-Zize) dne 15.08.1942 Max padl.

Zdroj: Deutsche Dienstelle WASt