Weczerek Josef 14

Josef Valentin Weczerek sloužil v letech 1936-1938 u československé armády v Uherském Hradišti. Koncem roku 1939 se oženil a přestěhoval do Ratibor/Obeschlesien (Horní Slezsko, dnes Raciborz, Slezské vojvodství/Polsko). Dne 01.12.1939 narukoval k Wehrmachtu do Görlitz/Sachsen (Sasko). Byl zařazen ke štábu pěší divize – Stab, 168. Infanterie Division, kde sloužil jako řidič. Divize se v květnu 1940 zapojila do tažení do Francie. Jižně od Saarbrücken/Saarland (Sársko) prolomila Maginovou linii mezi Holving a Saaralebe/Lothringen (Lotrínsko, dnes Sarralbe, departament Moselle, region Grand Est/Francie). Pak přešla přes kanál Rýn-Marne a postupovala dále do horského pásma Vogéz k hoře Donon (dnes Mont Donon). Na konci tažení byla u Hormmarting/Lothringen (Lotrínsko, dnes departament Moselle, region Grand Est/Francie). Koncem června 1940 se divize přesunula do Generalgouvernement (dnes Polsko). Začátkem června 1941 působila divize v Lublin/Generalgouvernement (dnes Lublinské vojvodství/Polsko). Ještě v tomto měsíci se zapojila do východního tažení. Divize postupovala přes Žitomir (dnes Žitomirská oblast/Ukrajina) směrem na Kyjev. Dne 01.09.1941 stála divize západně od Kyjeva a podílela se na obklíčení ruských vojsk v Kyjevském kotli. Do zajetí tehdy padlo 600 000 ruských vojáků. Začátkem října 1941 byla divize u Pryluky (Černihivská oblast/Ukrajina) a dále postupovala k Romny (Sumská oblast/Ukrajina). V listopadu 1941 stála divize před Charkovem/Ukrajina. Začátkem prosince postoupila do Belgorodu (Belgorodská oblast/Rusko). V únoru 1942 byla jihovýchodně od Orlu (Orlovská oblast/Rusko). V dubnu 1942 byla divize jižně od Kurska před Prochorovkou (Belgorodská oblast/Rusko). V srpnu 1942 postoupila dále k Voroněži (Voroněžská oblast/Rusko) k řece Don. V oblasti u řeky Don působila divize do února 1943. V únoru 1943 se stáhla do oblasti severně od Polavy a v březnu 1943 k Mirgorodu (Poltavská oblast/Ukrajina). V květnu 1943 se přemístila zpět do Belgorodu (Belgorodská oblast/Rusko). V záři 1943 byla divize donucena z pozic u Belgorodu ustoupit k Charkovu, v říjnu 1943 ke Kijevu a v listopadu dále k Žitomiru. Podle hlášení z 05.12.1943 sloužil Josef u štábního velitelství pěší divize – 168. Infanterie Division (Kommandant Stabs-Quartier). Podle dalšího hlášení z 06.12.1943 byl převelen k automobilové rotě- Kraftfahr-Kompanie 248. Divize pak během ledna a února 1944 postupně ustupovala přes Vinnicja (Vinnická oblast/Ukrajina) do oblasti k městu Kamjaněc Podolskij (Chmelnická oblast/Ukrajina). V březnu 1944 zahájila ruská armáda další velkou ofenzívu proti armádní skupině „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“. Ruská armáda prorazila obrané pozice 200km východně od Lvova (Lvovská oblast/Ukrajina) mezi Jampil (Vinická oblast) a Šepetivka (Chmelnická oblast) a tlačila armádu na jih k Černivci (Černovická oblast/Ukrajina). Podle hlášení z 05.07.1944 byl Josef převelen k rotě polního náhradního praporu – 3.Kompanie Feldersatz-Bataillon 248 a podle dalšího hlášení ze stejného dne následně k rotě oddílu stíhačů tanků – 1.Kompanie Panzer- Jäger-Abteilung 248. Všechny oddíly byly podřízeny pěší divizi – 168. Infanterie Division. V červenci 1944 ustoupila divize do Karpat, v lednu 1945 k Baranów Sandomierski (dnes Podkarpatské vojvodství/Polsko) a Kielce (dnes Svatokřížské vojvodství/Polsko). Na předmostí Baranowa byla divize téměř zničena. Znovu pak byla ještě během ledna 1945 ve Slezsku sestavena. V dubnu 1945 padla divize včetně Josefa v Glatz/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Klodzko-Dolnoslezské Vojvodství/Polsko) do ruského zajetí. V květnu téhož roku byl Josef ze zajateckého tábora v Praze propuštěn.

04.01.1996

Vyznamenání : Winterschlacht-Medaille 1941

Kraftfahrerbewährungsabzeichen

Zdroj: Deutsche Dienstelle WASt, SOkA Opava.