- Narozen:
- 28.08.1919, Markvartovice
- Zemřel:
- 13.05.2001,
- Hodnost:
- Obergefreiter
- Bydliště:
- Markvartovice
Johann Watzlawczik se narodil v Koblově bývalému celníkovi Německého císařství Josefu Watzlawczikovi, který byl po obsazení Hlučínska Československem prakticky ihned ze své práce vyhozen a musel začít pracovat jako horník. Od roku 1922 žil i celou svojí rodinou u Markvartovicích na č.p. 105, kam se Josef přistěhoval za rodinou své ženy. V Markvartovicích se už narodil druhý syn Josefa Walter Watzlawczik.
K Wehrmachtu byl povolán 25.11.1939 do Hornoslezského města Gliwice. S tímto místem se pojí zajímavý příběh, který Johannovi pravděpodobně zachránil život. Na místním cihlovém nádraží trávila skupina vojáků čas před plánovaným odjezdem vlaku na východ. Součástí této skupiny byl i Johann, který s partou několika kamarádů při šmejdění na místním nádraží našel schovaný alkohol. Mladí kluci neváhali a pustili se do něj. Za to, že se tak opili pak schytali několik dní vězení. Jeden jejich nadřízený jim poradil, aby se kluci dobrovolně po uplynutí trestu přihlásili na práce spojené s opravou nádraží místo odjezdu na východ. Kluci se do toho příliš nehrnuli a nechápali, proč by to měli dělat. Nakonec ovšem svého velitele poslechli. Po dokončení prací na nádraží byli už zařazeni do dalšího uskupení vojáků, které ovšem mířilo na západ. V lednu tedy byl Johann převelen na 4 měsíce do Sárska. Až dlouho po válce se Johann dozvěděl, že uskupení, se kterým měl Johann původně odjet nakonec skončilo zajato ve Stalingradu. O Hitlerově tažení na východ samozřejmě nikdo tak dlouho dopředu nemohl mít ani tušení a už vůbec ne o Stalingradské bitvě. Jednalo se nejspíše o tušení zkušenějšího velitele, který věděl, že na západě bude klukům lépe než na východě.
První bojovou zkušenost prožil na západní frontě během Hitlerova tažení do Francie. Na západní frontě nezůstal příliš dlouho a po kapitulaci Francie byl převelen na východ.
1941 – 11./I.R. 452 (252. I.D.)
27.9.41 – schwer verwundet.
Res.Laz. Smolensk und Olmütz.
1943 – 8. (schwere)/Panzergrenadier-Regiment 7. (7. Panzer-Division).
Johann Watzlawczik (3. zleva) se svou jednotkou ve Francii (1940).
Služba na východě byla zpočátku pro Johanna velmi poklidná. Nejprve byl umístěn na území Generálního gouvernementu v okolí Varšavy, kde prodělal další výcvik. V lednu 1941 byl pak přemístěn do okolí města Radom, kde se svou jednotkou hlídal muniční továrnu. Krušnější časy pro Johanna nastaly po spuštění operace Barbarossa. Na začátku června 1941 byla totiž jednotka Johanna umístěna na hranici území kontrolovaného Německem a Sovětského svazu. Účastnil se tedy východního tažení od samého začátku. Po třech měsících tvrdých bojů byl zasažen střepinou granátu do hlavy. Z tohoto zranění se léčil 2 měsíce.
V lednu 1942 jej přemístili zpátky do Francie k městu Partene. Zde prodělal další výcvik. Pak se vrací na východní frontu. Zúčastnil se bojů o Kerčský poloostrov mezi 8.5.1942 a 19.5.1942 za něž obdržel Krymský štít.
Z pozůstalosti po Johannovi se dochovala například tato mapa znázorňující pohyb jeho jednotky v bitvě o Kerčský poloostrov.
Koncem května 1942 byl umístěn k městu Charkov. Od té doby se již zúčastnil pouze ústupových bojů. V rámci ústupu došel až ke městu Schwerin, kde byl 04.05.1945 zajat americkou armádou. V průběhu války byl ještě třikrát raněn (celkem 4x). Vždy střepinou – do ruky, do hrudníku a do levé strany hlavy.
Ze zajetí se vrátil roku 1947 a až do své smrti žil v Markvartovicích.
Zemřel 13.05.2001.
Vyznamenání:
- Panzerkampfabzeichen in Bronze
- Verwundeteabzeichen in Silber (4x zraněn)
- Krimschild – Krymský štít
- Eisernes Kreuz 2.Klasse – železný kříž druhé třídy
- Nahkampfspange 1. stupeň – spona za boj z blízka (bronzová za 17. dní)
Chybí zde nějaké Informace nebo jsou údaje nesprávné?