Wanderburg Josef

Josef Wandenburg vyrůstal jako nejmladší ze sedmi bratrů. 25. dubna 1939 byl povolán do Infanterie-Regiment 442 (168. pěší divize). Účastnil se polského tažení jako Schütze v 6. Kompanie/Inf.Rgt. 442. 10. června 1940 byl nasazen na západní frontu. Mezi 14. a 16. červnem 1940 se podílel na průlomu Maginnotovy linie jižně od Saarbrückenu. Od 17. do 20. června útočil přes Seille a průplav Rýn-Marna. Od 21. do 24. června bojoval v bitvě u Mosely a ve Vogézách. Mezi 25. červnem a 2. červencem se podílel na okupaci Francie. Od 3. července sloužil jako Oberschütze zajišťující generální gouvernement ve Francii. V létě 1941 byl převelen do Ruska. 1. července… V roce 1941 byl povýšen na vojína Gefreitera. Během smrtelné zimy (až -40 °C) utrpěl těžká zranění nohou a omrzliny. Byl převezen do vojenské nemocnice v Bad Wildungenu, kde se dva měsíce zotavoval. 1. února 1942 byl povýšen na Obergefreitera. Po uzdravení byl kvůli částečně nezhojeným zraněním 26. září 1943 převelen k 5.Kompanie Panzer Grenadier Regiment 111, podřízené 11. tankové divizi, jako řidič tanku. Nebyl schopen podnikat dlouhé pochody, a proto již nebyl způsobilý k aktivní službě pěšáka.

V únoru 1944 během těžkých bojů u města Čerkasy, kde byly obklíčené něm. jednotky, během útoku u obce Skelewotzka u Jerki padnul.

Vyznamenání:

• Železný kříž 2. třídy
• Útočný odznak pěchoty
• Odznak za zranění v černé

Fotografie Josefa

Josef vpravo

Rozlučka s Gracznem, Josef vpravo

důstojníci I.R. 422, Josef Wanderburg vpravo, kommandeur Grass uprostřed