Trunczik Max 1916

Max Trunczik se oženil a následně žil v Deutsch Krawarn (Kravařích). K Wehrmachtu narukoval 01.10.1939 do Greifswald/Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko). Byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 4. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 92. Prapor byl podřízen divizi – Division 152. Po výcviku byl převelen k rotě pěšího pluku – 12. Kompanie Infanterie Regiment 27. Pluk byl podřízen pěší divizi – 12. Infanterie Division. Od prosince 1939 byla divize v Siegburg/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko). Na začátku západního tažení překročila divize řeku Prüm a postupovala přes Lucembursko k řece Maze. Divize poté prolomila Maginotovu linii mezi obcemi Trélon a Ohain (departament Nord, region Hauts-de-France/Francie). Poté tlačila francouzskou armádu do oblasti mezi Arras a Monchy (departement Pas-de-Calais, region Hauts-de-France/Francie). Pak překročila řeku Scarpe a postupovala do oblasti jihozápadně od Lille (departament Nord, region Hauts-de-France/Francie). Během druhé fáze tažení, „bitvy o Francii“, divize postupovala k řece Sommě a poté se obrátila k obci Saint-Valery-en-Caux  (departement Seine-Maritime, region Horní Normandie/Francie). Překročila řeku Sénu východně od města Rouen (departement Seine-Maritime, region Horní Normandie/Francie) a dál postupovala k řece Loiře, kterou překročila východně od Nantes (departement Loire-Atlantique, region Pays de la Loire/Francie). Po příměří zůstala divize v západní Francii jako okupační síla. V prosinci 1940 byla 1/3 jednotek ( včetně Maxovy jednotky) z divize odebrána a použita k vytvoření nové pěší divizi – 110. Infanterie Division. Dne 14.11.1940 Max onemocněl a léčil se v místním lazaretu sanitní roty – Orts Lazarett Sanitäters Kompnie 1/12 ve Vught/Holandsko. Po vyléčení byl zařazen k rotě pěšího pluku – 12. Kompanie Infanterie Regiment 252. Pluk vznikl 10.12.1940 v Lüneburg/Niedersachsen (Dolní Sasko) a byl podřízen pěší divizi – 110. Infanterie Division. Od června 1941 se divize v rámci skupiny armád “ Střed“ – Heeresgruppe “ Mitte“ účastnila ruského tažení. Postupovala z oblasti Suwalki/Generalgouvernement (dnes Podleská oblast/Polsko) přes města Alytus, Vilnius (obě Litva), Pastavy a Polock (obě Bělorusko) do oblasti Velikije Luki (Pskovská oblast/Rusko). Od září 1941 pak postupovala směrem na Moskvu. Přešla přes řeky Daugava (Dvinu) a Meža přes Belyj a blížila se k městu Ržev  (obě města Tverská oblast/Rusko). Dne 04.10.1941 utrpěl Max u vesnice Borki (Tverská oblast/Rusko) těžké zranění – zasažen kulkou do levého ramene. K prvotnímu ošetření byl dopraven na hlavní obvaziště první pomoci – Haupverbandplatz, následně na shromaždiště raněných a nemocných – Kranken-Sammel-Stelle a pak lazaretním vlakem – Lazarett Zug do rezervního válečného lazaretu – Reserve Krigs Lazarett Lowicz/Generalguvernement (dnes Lodžské vojvodství/Polsko), kde se léčil od 16.10.1941 do 23.10.1941. Pak byl převezen lazaretním vlakem do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett XXIV Wien-Kobenz/Rakousko, kde dorazil 28.10.1941. Po vyléčení byl zařazen ke granátnickému náhradnímu praporu – Grenadier-Ersatz-Bataillon 385 do Böhmisch Leipa/Sudetenland (Sudety, dnes Česká Lípa/Česká Republika). Prapor byl podřízen divizi – Division 404. Koncem roku 1944 byl Max převelen v rámci praporu k pochodové rotě granátnickému náhradnímu praporu – Marsch Kompanie Grenadier-Ersatz-Bataillon 385 a dne 20.01.1945 dál k rotě granátnického pluku – 2. Kompanie Grenadier-Regiment 946. Pluk byl podřízen pěší divizi – 357. Infanterie Division. Divize byla v polovině ledna 1945 poblíž fronty u města Neutra (Nitra)/Slovensko obnovena a následně nasazena na obranné pozice na řece Hron. 17.-24.02.1945 se účastnila úspěšné operace „Südwind“ ( vyčištění předmostí řeky Hron). Do ruského útoku 16.03.1945 bránila sektor jižně od Levic u Nagy Kalná (dnes Kalná nad Hronom). Přesto že byl útok veden velkou silou za podpory tanků a letadel divizi se podařilo udržet pozice kolem obcí Uj Bars (Nový Tekov), Bayka, Várad (Tekovský Hrádok), Mohi a Sandor Halma. Následný rozsáhlý útok, který ruská armáda vedla proti celé hronské obraně 26.03.1945 donutil divizi k ústupu na jih od města Lundenburg (dnes Břeclav/ČR). Během ústupu se účastnila těžkých bojů z velkými ztrátami u měst Verebela (Vráble), Neutra (Nitra) a  Seredě. Další obranné pozice pak část divize zaujala na řece Dyji u Hohenau an der March/Niederösterreich (Dolní Rakousy/Rakousko). Pozice zde držela do 13.04.1945. Pak bránila poslední říšské ropné pole mezi obcemi Dürnkrut-Zisterdorf (Dolní Rakousy/Rakousko). Další velká část divize se dostala přes Trentschin/Waag (Trenčín/Slovensko), Hradisch a Kremsier/Protektorát Böhmen und Mähren (dnes Uherské Hradiště a Kroměříž/Česká republika) do oblasti k městu Brünn (dnes Brno).  Tuto oblast držela do 26.04.1945. Do 07.05.1945 bránila divize pozice na řece Dyji u Alt Prerau (dnes Nový Přerov), Dürnholz (dnes Drnholec), Guldenfurt (dnes Brod nad Dyjí) a Weissstätten (dnes Pasohlávky) a odrazila ruský průlom u města Znaim (dnes Znojmo/ČR). Dne 08.05.1945 padlo velení divize v oblasti u  Hohenfurth (dnes Vyšší Brod/Česká republika) do amerického zajetí. Převážná část divize se však přes Iglau (dnes Jihlava/Česká republika) probojovala zpět do oblasti u Deutsch Brod (dnes Havlíčkův Brod), kde však padla do ruského zajetí.

Max Trunczik byl nasazen na východní frontě jako odstřelovač-Scharfschützen. Začátkem tažení padl do ruského zajetí a měl být popraven. Krátce poté došlo k přestřelce s německou jednotkou a ruský důstojník byl při této přestřelce zraněn. Max mu poskytl první pomoc a možná mu i tím zachránil život. Ruský důstojník pak Maxe omilostnil.

† 27.03.1972

(Rodiče: Karl Trunczik * 12.08.1885 a Marie Stoklassa * 05.01.1892, manželka: Herta)

Stamm Kompanie Grenadier Ersatz und Ausbildungs Bataillon 164 Freudenthal/Sudetenland (Sudety, dnes Brutál/ČR) (někdy v období mezi lety 1942-44 sloužil Max také krátce u tohoto praporu).