Stoklassa Johann 1919

Johann Stoklassa narukoval k Wermachtu v 24.11.1939 do Schweidnitz/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Swidnica, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Byl zařazen k baterii dělostřeleckého náhradního oddílu – 1. Batterie Artillerie-Ersatz-Abteilung 252. Oddíl byl podřízen divizi – Division 148. Po výcviku byl převelen k baterii dělostřeleckého pluku – 4. Batterie Artillerie-Regiment 134. Pluk byl sestaven 05.10.1940 ve vojenském výcvikovém prostoru Grafenwöhr/Bayern (Bavorsko) a byl podřízen pěší divizi – 134. Infanterie Division. V druhé polovině března 1941 se divize přesunula do oblasti Tomaszöw-Piotrköw/Generalgouvernement (dnes Tomaszow Mazowiecki a Piotrkow Trybunalski, Lodžské vojvodství/Polsko). V květnu 1941 se divize přesunula do Radom/Generalgouvernement (dnes Mazovská oblast/Polsko) a následně se utábořila v lesním vojenském lágru v Mordy v téže oblasti. Po zahájení války s Ruskem dne 22. června 1941 postupovala divize v rámci skupiny vojsk ,,Střed“- Heeresgruppe ,,Mitte“. Za řekou Bug, prorazila ruské hraniční pozice, přešla přes Mielnik (Podleské vojvodství/Polsko) a do prvních těžkých bojů se zapojila od 25. do 29. června v oblastech u Nowy Dvor, Porozow (dnes Porazava), Podorosk a Lyskow (dříve Polsko, dnes Bělorusko). Od 04.07.1941 pak divize postupovala dále Běloruskem přes Sluck (Minská oblast). Na další silný odpor narazila divize u řeky Bereziny. V srpnu 1941 postoupila divize do Babrujsk (Mohylevská oblast) a pak na jih přes Rečica, Gomel (Homelská oblast/Bělorusko) směrem na Kyjev/Ukrajina. Dne 08.09.1941 narazila divize na tvrdý odpor u Černigova (Černihivská oblast/Ukrajina) u řeky Desna.  Pak se divize zapojila do obklíčení ruských vojsk v Kyjevském kotli. Do zajetí tehdy padlo 600 000 ruských vojáků. Od 30.09.1941 divize postupovala od Kyjeva dále na severovýchod přes Pryluky (Černihivská oblast/Ukrajina), Konotop (Sumská oblast/Ukrajina) do Rylsk (Kurská oblast/Rusko), kde dorazila 08.10.1941. V této oblasti se divize dostala do velkých potíží s bahnem a prvním sněhem. Mezi 15.-18. říjnem se divize zapojila do bojů o město Brjansk (Brjanská oblast/Rusko). Od 07.11.1941 klesly teploty na -20° C, ale divize neměla žádné zimní vybavení pro lidi, zbraně a vozidla. Dne 25.11.1941 divize dosáhla Livny (Orelská oblast/Rusko) a postupovala dále na východ na Jelec (Lipecká oblast/Rusko). Dne 05.12.1941 vstoupila divize do západní a severní části města Jelec. V následujících dvou dnech čelila divize nejen silným leteckým útokům ze strany protivníka, ale hlavně – 40° C mrazům bez zimního vybavení a zásob. V noci ze 7. na 8. prosince musela divize z města Jelec, které je dále na východě než Moskva ustoupit zpět do Orelské oblasti. Během ústupu dne 08.12.1941 utrpěl Johann omrzliny na ruce a noze. Byl transportován lazaretním vlakem – Lazarettzug do rezervního vojenského lazaretu – Reserve-Kriegslazarett VII do Warschau/Generalgouvernement (dnes Warszawa, Mazovské vojvodství/Polsko). Zde se léčil od 24.12.1941 do 06.01.1942. Pak se vrátil ke svému oddílu. Začátkem ledna dorazila divize k řece Trudě u města Verchovje (Orelská oblast/Rusko). Koncem ledna 1942 již byla divize opět zapojena do bojů na řece Ressetě u obce Kzyn východně od města Žizdra (Kalužská oblast/Rusko). Boje zde trvaly nepřetržitě do poloviny března 1942 a divize úspěšně odrazila všechny útoky sovětské armády, která se snažila probít k Orlu (Orelská oblast/Rusko). Do konce července pak divize u řeky Ressety vedla poziční zákopovou válku. Od 11.08.1942 se zúčastnila útoku na Dudorovo (Kalužská oblast/Rusko). Pak byla v oblasti jižně od města Suchiniči u řeky Resseta (Kalužská oblast/Rusko) kde byla zapojena do neustálých pozičních bojů. Pozice v této oblasti mezi řekami Žizdra a Resseta (Kalužská oblast/Rusko) u města Žizdra držela divize do srpna 1943. Od 12.07.1943 byla nasazena také proti velké ruské ofenzívě, která byla vedená do oblasti Žizdra-Bochov (Kalužská a Orelská oblast/Rusko). Dne 03.08.1943 po pádu města Orel byla divize donucena se z oblasti stáhnout. . V polovině září 1943 držela krátce obranné postavení na řece Desna a pak ustoupila na nové obranné pozice mezi řekami Dněpr a Sož do Běloruska východně od města Buda-Košeljevo (Gomelská oblast). V oblasti mezi městy Gomel (Gomelská oblast/Bělorusko) a Bobrujsk (Mogilevská oblast/Bělorusko) byla divize do června 1944 zapojena do velmi těžkých obranných bojů. Během velké ruské ofenzivy, která začala 24.06.1944 utrpěla divize obrovské ztráty a byla zničena. Pro většinu většinu vojáků divize končil 27. červen 1944 smrtí, pohřešováním, zraněním nebo uvězněním. Pouze několika skupinám a osamělým bojovníkům v celkovém počtu kolem 1000 mužů se podařilo znovu spojit s německými jednotkami. Po rozpuštění pluku byl Johann 20.07.1944 převelen k baterii lehkého dělostřeleckého oddílu – 2. Batterie leichte Artillerie-Abteilung 134. Pluk byl ale 03.08.1944, také po zničujících ztrátách, které utrpěl v červnu 1944 u města Bobrujsk/Bělorusko rozpuštěn. Zbytky pluku se připojili 03.11.1944 k dělostřeleckému pluku – Artillerie-Regiment 203. Pluk byl podřízen 203. Infanterie Division. Divize byla nasazena od listopadu 1944 v rámci skupiny vojsk ,,Střed“- Heeresgruppe ,,Mitte“ v obranném postavení na řece Narew u města Łomża (Podleské vojvodství/Polsko). Zde byla divize v lednu 1945 také zničena. Zbytky divize pak padli v březnu 1945 na řece Wisle u města Danzig/Westpreussen (Západní Prusko, dnes Gdaňsk, Pomořské vojvodství/Polsko) a zbytky pluku v dubnu 1945 na poloostrově Hela/Westpreussen (Západní Prusko, dnes Hel, Pomořské vojvodství/Polsko) do ruského zajetí. Ze zajetí byl Johann propuštěn 28.09.1945.

† 28.06.1972

(Rodiče: Josef Stoklassa *15.01.1875 † 26.12.1943 a Johanna Thiemel * 11.10.1887 † 06.05.1960, manželka: Antonie Weczerek * 13.06.1928 )