Stoklassa Emil

Emil Stoklassa (Stocklassa) sloužil před válkou u československé armády. Narukoval k Wehrmachtu. Byl zařazen k rotě ženijního náhradního praporu – 1. Kompanie Pionier-Ersatz-Bataillon 8 do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl sestaven 28.08.1939 a podřízen divizi – Division 158. Pak byl převelen ke štábní rotě pěšího pluku – Stabskompanie Infanterie Regiment 380. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 215. Infanterie Division. Divize působila začátkem roku 1940 na Západním valu v oblasti Oberrhein (Horní Rýn) mezi městy Karlsruhe a Baden-Baden/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko) v rámci armády – 7. Armee. V lednu 1940 byla divize přidělena k armádě – 1. Armee a přesunuta na francouzskou hranici do oblasti u města Bad Bergzabern/Rheinland-Pfalz (Porýní Fálcko). Zde byla divize zapojena do prvním předsunutých bojů s francouzskou armádou. Během první fáze západního tažení zůstala divize na svých pozicích. Zapojila se až do druhé fáze tohoto tažení. Dne 14. června 1940 prolomila francouzské pozice mezi městy Bitsch/Lothringen (Lotrínsko, dnes Bitche, departament Moselle, region Grand Est/Francie) a Hagenau/Elsass (Alsasko, dnes Haguenau, departament Bas-Rhin, region Grand-Est/Francie). Dalších bitev se divize zúčastnila u řeky Bruche (departament Moselle, region Grand Est/Francie) a hory u Donon v pohoří Vogézy /Elsass (Alsasko, dnes departament Bas-Rhin, region Grand-Est/Francie) . Po skončení západního tažení zůstala divize jako okupační síla v oblasti u města Belfort (departament Territoire de Belfort, region Franche-Comté/Francie). Od listopadu 1940 pak působila ve městech Nevers (departement Nièvre, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie) a Besancon (departement Doubs, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie). V říjnu 1941 vykonával pěší pluk – Infanterie Regiment 380 intenzivní výcvik ve vojenském výcvikovém prostoru ve Valdahon (departement Doubs, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie). V listopadu 1941 byla divize přemístěn na východní frontu do severní části  Ruska k městu Volchov (Leningradská oblast/Rusko), a nasazena v rámci skupiny armád „Sever“- Heeresgruppe „Nord“. Hned po přemístění se zapojila do těžkých bitev u Čudova (Novgorodská oblast/Rusko) a bojů o Tichvin (Leningradská oblast/Rusko). Koncem prosince 1941 se divize z této oblasti stáhla do obce Gruzino na řece Volkov. Během těchto bojů o Tichvin utrpěla velké ztráty jak padlých tak omrzlých, během silných mrazů. Zde byla pak zapojena jak do obraných tak do dalších těžkých bitev u Kolomno, Sloboda, Mostki, Spasskaja Polisť a Dymno (Novgorodská oblast/Rusko). Dne 15.10.1942 byl pěší pluk přejmenován na granátnický – Grenadier-Regiment 380. V červenci 1942 byla divize po dalších ztrátách v Tosno (Lenigradská oblast/Rusko) obnovena a doplněna. Pak byla nasazena v Lenigradu (dnes Sankt Peterburg/Lenigradská oblast/Rusko), kde se zapojila do bojů u čtvrtí Staro Panovo a Uritsk. Dne 05.09.1942 Emil onemocněl otevřenou plicní tuberkulosou. Byl převezen do vojenského lazaretu – Kriegslazarett 1/684 a následně 08.09.1942 na shromaždiště nemocných – Krankensammelstelle v Ropša (Leningradská oblast/Rusko) a díl lazaretním vlakem – Lazarettzug do rezervního lazaretu – Reserve Lazarett III Königsberg-Maraunenhof/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Kaliningrad, Kaliningradská oblast/Rusko). Zde se léčil od  11.09.1942 do 05.10.1942. Pak byl 07.10.1942 převezen lazaretním vlakem do rezervního lazaretu – Reserve Lazarett II Breslau-Herrenprotsch/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Zde se léčil do 20.01.1943, byl převelen k pěšímu ženijnímu náhradnímu pluku – Infanterie-Pionier-Ersatz-Regiment 5 a převezen k léčení do rezervního lazaretu specializujícího se na plicní onemocnění v Branitz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Branice, Opolské vojvodství/Polsko). Bohužel v 10:45 hod dne 14.03.1943 nemoci podlehl. Doposud nebyl převezen na nově zřízený válečný hřbitov a je pohřben stále v původním umístění v Branice, Opolské vojvodství/Polsko.

(Rodiče: Josef Stoklassa * 15.01.1875 † 26.12.1943 a Johanna Thimel * 11.10.1887 † 06.05.1960)