Stoklassa Emil 1909

Emil Stoklassa (Stocklassa) sloužil před válkou u československé armády. Narukoval k Wehrmachtu. Byl zařazen k rotě ženijního náhradního praporu – 1. Kompanie Pionier-Ersatz-Bataillon 8 do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl sestaven 28.08.1939 a podřízen divizi – Division 158. Pak byl převelen ke štábní rotě pěšího pluku – Stabskompanie Infanterie Regiment 380. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 215. Infanterie Division. Divize působila začátkem roku 1940 na Západním valu v oblasti Oberrhein (Horní Rýn) mezi městy Karlsruhe a Baden-Baden/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko) v rámci armády – 7. Armee. V lednu 1940 byla divize přidělena k armádě – 1. Armee a přesunuta na francouzskou hranici do oblasti u města Bad Bergzabern/Rheinland-Pfalz (Porýní Fálcko). Zde byla divize zapojena do prvním předsunutých bojů s francouzskou armádou. Během první fáze západního tažení zůstala divize na svých pozicích. Zapojila se až do druhé fáze tohoto tažení. Dne 14. června 1940 prolomila francouzské pozice mezi městy Bitsch/Lothringen (Lotrínsko, dnes Bitche, departament Moselle, region Grand Est/Francie) a Hagenau/Elsass (Alsasko, dnes Haguenau, departament Bas-Rhin, region Grand-Est/Francie). Dalších bitev se divize zúčastnila u řeky Bruche (departament Moselle, region Grand Est/Francie) a hory u Donon v pohoří Vogézy /Elsass (Alsasko, dnes departament Bas-Rhin, region Grand-Est/Francie).

Po skončení západního tažení zůstala divize jako okupační síla v oblasti u města Belfort (departament Territoire de Belfort, region Franche-Comté/Francie). Od listopadu 1940 pak působila ve městech Nevers (departement Nièvre, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie) a Besancon (departement Doubs, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie). V říjnu 1941 vykonával pěší pluk – Infanterie Regiment 380 intenzivní výcvik ve vojenském výcvikovém prostoru ve Valdahon (departement Doubs, region Burgundsko-Franche-Comté/Francie). V listopadu 1941 byla divize přemístěn na východní frontu do severní části  Ruska k městu Volchov (Leningradská oblast/Rusko), a nasazena v rámci skupiny armád „Sever“- Heeresgruppe „Nord“. Hned po přemístění se zapojila do těžkých bitev u Čudova (Novgorodská oblast/Rusko) a bojů o Tichvin (Leningradská oblast/Rusko). Koncem prosince 1941 se divize z této oblasti stáhla do obce Gruzino na řece Volkov. Během těchto bojů o Tichvin utrpěla velké ztráty jak padlých tak omrzlých, během silných mrazů. Zde byla pak zapojena jak do obraných tak do dalších těžkých bitev u Kolomno, Sloboda, Mostki, Spasskaja Polisť a Dymno (Novgorodská oblast/Rusko).

Dne 15.10.1942 byl pěší pluk přejmenován na granátnický – Grenadier-Regiment 380. V červenci 1942 byla divize po dalších ztrátách v Tosno (Lenigradská oblast/Rusko) obnovena a doplněna. Pak byla nasazena v Lenigradu (dnes Sankt Peterburg/Lenigradská oblast/Rusko), kde se zapojila do bojů u čtvrtí Staro Panovo a Uritsk. Dne 05.09.1942 Emil onemocněl otevřenou plicní tuberkulosou. Byl převezen do vojenského lazaretu – Kriegslazarett 1/684 a následně 08.09.1942 na shromaždiště nemocných – Krankensammelstelle v Ropša (Leningradská oblast/Rusko) a díl lazaretním vlakem – Lazarettzug do rezervního lazaretu – Reserve Lazarett III Königsberg-Maraunenhof/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Kaliningrad, Kaliningradská oblast/Rusko). Zde se léčil od  11.09.1942 do 05.10.1942. Pak byl 07.10.1942 převezen lazaretním vlakem do rezervního lazaretu – Reserve Lazarett II Breslau-Herrenprotsch/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Zde se léčil do 20.01.1943, byl převelen k pěšímu ženijnímu náhradnímu pluku – Infanterie-Pionier-Ersatz-Regiment 5 a převezen k léčení do rezervního lazaretu specializujícího se na plicní onemocnění v Branitz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Branice, Opolské vojvodství/Polsko).

Bohužel v 10:45 hod dne 14.03.1943 nemoci podlehl. Podle některých informací byl převezen domů do Kout.

Dosud nebyl převezen na vojenský hřbitov zřízený Německou komisí pro válečné hroby.

Podle nám dostupných informací se jeho hrob v současné době nachází v Branicích v Polsku. (Zdroj: Volksbund)

(Rodiče: Josef Stoklassa * 15.01.1875 † 26.12.1943 a Johanna Thimel * 11.10.1887 † 06.05.1960)