Steinhorst Alois

Alois Steinhorst se jmenoval původně Skrobanek (do září 1939 Škrobánek). (Jméno bylo změněno v prosinci 1940). V prosinci 1941 narukoval k válečnému námořnictvu ( Kriegsmarine). Základní výcvik absolvoval v Memel u 17. lodního kmenového oddílu (17.Schiffstamm-Abteilung). Po základním výcviku byl převelen k ponorkám a vycvičen jako strojník dieselových motorů. V srpnu odjel do Hamburku, kde byl přidělen k 8. stavební cvičné divizi (8.Kriegsschiff-Baulehrabteilung) a to na ponorku U-711 (Typ VII C). V září 1942 přešla ponorka U-711 k 5. ponorkové flotile (5.U-Flottile), kde ponorka prodělala frontový výcvik. V březnu 1943 vyplula ponorka U-711 na svou první plavbu do Bergenu (Norsko), kde byla přidělena k 11.ponorkové flotile (11.U-Flottile). V květnu 1943 byla ponorka převelena k 13. ponorkové flotile (13-Flottile) v Trondheimu (Norsko) u které setrvala až do svého potopení na konci války. Velitelem ponorky U-711 byl kapitán poručík Hans Günther Lange, který byl nositelem Rytířského kříže s dubovými ratolestmi a vykonal se svou ponorkou 11 plaveb proti nepříteli. Alois Steinhorst se všech jedenácti plaveb také účastnil. 30.04.1944 ponorka U-711 potopila americkou transportní loď „William S Thayer“ (7,179 t.) z konvoje RA-59. 14.02.1945 potopila ponorka U-711 transportní loď „Horace Gray“ (7,200 t.) a 17.02.1945 potopila britskou korvetu „HMS Bluebell“. Konečně 22.03.1945 potopila ponorka U-711 ruský útočný člun „ BPS-5“. 4.květen 1945 se stal pro ponorku U-711 a větší část její posádky osudným. Po návratu z poslední plavby byla ponorka, která zakotvila u ubytovací lodi v zátoce Kilbotn u Harstadu (Norsko) napadena dvaceti britskými palubními letadly (typu Avenger a Wildcat) z letadlových lodí „HMS Searcher“, „HMS Trumpeter“ a „HMS Queen“. Ponorka U-711 i ubytovací loď byly potopeny. 32 mužů ponorky U-711 čtyři dny před koncem války zahynulo. Jen 12 mužů včetně Aloise Steinhorsta přežilo. Po skončení války v květnu 1945 byl Alois Steinhorst a jeho jedenáct kamarádů z U-711 zajato. Byli převezeni z Norska do Francie a tam uvězněni v zajateckém táboře na jihu země. Bylo s nimi velmi špatně zacházeno a trpěli hladem. Alois Steinhorst se vrátil ze zajetí domů v prosinci 1946. Na jaře v roce 1985 se Alois Steinhorst se svou manželkou účastnil setkání členů posádky ponorky U-711 v Laboe u Kielu. Na toto setkání, kterého se účastnil i velitel ponorky Hans Günther Lange, Alois Steinhorst velmi rád vzpomínal.