Stareczek Max

Max Franz Stareczek narukoval k Wehmachtu 04.10.1941 a byl zařazen k náhradní rotě pěchotních děl – Infanterie-Geschütz-Ersatz-Kompanie 252 do Oppeln/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Opolské vojvodství/Polsko). Následně sloužil v Saarburg/Elsass (Alsasko, dnes Sarrebourg-departement Mossele-Region Grand Est/Francie). Po výcviku byl podle hlášení z 26.03.1942 převelen k rotě pěšího pluku – 13.Kompanie Infanterie-Regiment 183. Tento pluk byl podřízen 62. Infanterie-Division (pěší divizi) a nasazen v té době na Ukrajině u Charkova. Divize bojovala v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“. Do května 1942 bránila divize své pozice u Charkova. Se začátkem letní ofenzívy postupovala divize k řece Oskol v oblasti u Valuyki (Belgorodská oblast/Rusko) a poté k řece Don u města Kazanskaja (Rostovská oblast/Rusko). Zde divize od srpna zajišAYovala bok 6.Armee (armády), která bojovala ve Stalingradu. V říjnu 1942 byl pluk přejmenován na granatnickáý pluk – Grenadier-Regiment 183. Po začátku velké ruské ofenzívy s cílem obklíčit 6.Armee se musela divize připojit k ústupu 8.Italské armády. V Čir (Rostovská oblast/Rusko) byla divize obklíčena a z velké části zničena. Zbytek divize pak ustoupil za řeku Doněc. Začátkem února 1943 v oblasti u obce UsAY Doneckyj (Rostovská oblast/Rusko) utrpěl Max zranění. Dne 03.02.1943 byl převezen do polního lazaretu Krasny Sulin (Rostovská oblast/Rusko), kde zůstal do 17.02.1943. Pak byl převezen do polního lazaretu Dněpropetrovsk/Ukrajina (dnes Dnipro,Dněpropetrovská oblast), kde byl od 14.02.1943 do 25.03.1943. Pak byl převezen do vojenského lazaretu St. Gregor Leipzig/Sachsen (Sasko), kde se léčil od 03.03.1943 do 17.03.1943. Po vyléčení byl podle hlášení z 15.10.1943 převelen ke švadroně jízdních kol výzvědného oddílu – 3. Radfahr-Schwadron-Aufklärung Abteilung 162. Tento oddíl byl podřízen 62.Infanterie-Division (pěší divizi). Max se vrátil na východní frontu do prostoru východně od města Kramatorsk (Doněcká oblast/Ukrajina). V polovině září utrpěl znovu zranění. Dne 18.09.1943 byl převezen do vojenského lazaretu II v Lemberg/Generalgouvernement (dnes Lvov-Lvovská oblast/Ukrajina). Dále byl převezen do vojenského lazaretu v Elend v pohoří Harz/Sachsen-Anhalt (Sasko-Anhaltsko), kde se léčil od 06.10.1943 do 23.11.1943. Během pobytu ve vojenském lazaretu byl Max podle hlášení z 29.10.1943 převelen ke granátnické rotě pěchotních děl – Grenadier-Geschütz-Ersatz-Kompanie 62. Podle hlášení z 09.12.1943 byl dále převelen na doléčení ke švadroně rekonvalescentů výzvědného náhradního praporu – 1. Genesendenschwadron-Aufklärungs-Ersatz-Abteilung 8 do Oels/Niederschlesien (dnes Olešnica-Donoslezské vojvodství/Polsko). Po doléčení podle hlášení z 18.02.1944 byl přeřazen k pochodové švadroně výzvědného náhradního praporu – Marsch-Schwadron Aufklärungs-Ersatz-Abteilung 8 v Oels/Niederschlesien (dnes Olešnica-Donoslezské vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen (divizi) – Division 408. Od března 1944 sloužil u kmenové švadrony výzvědného náhradního praporu – Stammschwadron Aufklärungs-Ersatz- Abteilung 8. Oddíl byl z Oels přemístěn do La Roche-sur-Yon (dnes departament Vendee,region Pays de la Loire/Francie) a podřízen 158. Reserve Division (rezervní divizi). Podle hlášení z 10.04.1944 byl převelen ke štábní rotě granátnického pluku – Stabskompanie Grenadier-Regiment 106. Tento pluk byl podřízen 15. Infanterie-Division (pěší divizi). Max byl znovu přesunut na východní frontu a zapojen do bojů v Oděské oblasti na Ukrajině a v Moldávii. Pluk byl v srpnu 1944 v Moldávii u Tighiny zničen a Max padl do ruského zajetí. Byl vězněn nejprve v zajateckém táboře č.4048 v Moskvě, začátkem roku 1949 pak v táboře č. 71489. Domů se vrátil až v padesátých letech.
† 09.08.1974

Zdroj : Deutsche Dienstelle WASt