Stanzel Josef

Josef Stanzel se původně jmenoval Hriwnatzky. Jelikož se jeho jméno Němcům špatně vyslovovalo, v roce 1942 si změnil příjmení na Stanzel (příjmení své manželky za svobodna).

Bydlel v Píšti čp. 13.

Před válkou mezi lety 1937-1938 vykonával prezenční službu v československé armádě u „Hanáckého“ pěšího pluku 6  v Olomouci.

Do Wehrmachtu poprvé narukoval dne 18. 12. 1939 k Ergänzungs-Bataillon 28 do Hlubčic (německy Leobschütz, dnes Głubczyce, Polsko) v Horním Slezsku. V květnu 1941 byl povolán do Wehrmachtu podruhé a přidělen k Schützen-Ersatzt-Kompanie 2/452 v Hlubčicích (německy Leobschütz, dnes Głubczyce, Polsko) v Horním Slezsku. Po ukončení výcviku sloužil u pluku 4. MG/Infanterie-Regiment 525. Tento pluk byl zformován v únoru 1940 v Neuhammeru a byl podřízen 298. Infanterie-Division. Působil mimo jiné ve Francii (oblast Aisne) a v Polsku (Szczuczyn). V dubnu 1941 se léčil s nemocí ve válečném lazaretu 1/521 (Kriegslazarett 1/521) v Krakově. Po uzdravení byl převelen k 4. MG/Ersatz-Kompanie 28 v Metz (dnes Méty, Francie). Dne 3. března roku 1944 během ústupu přes řeku Inhulec na Ukrajině utrpěl u obce Zelenikoje (?) těžké zranění dolní končetiny výbuchem granátu, jehož následkem došlo ke znehybnění kolene. Léčil se v lazaretech v Kladsku a pak v Hradci u Opavy. Pro své těžké zranění byl zproštěn vojenské služby jako válečný invalida a dne 12. 12. 1944 propuštěn domů.

Od roku 1967 žil v Offenbachu v Západním Německu, kde také v roce 1989 zemřel.

Vyznamenání:

• Odznak za zranění (nevíme však, kterého stupně)