Schimczik Suitbert

Suitbert Schimczik byl k Wehrmachtu povolán v říjnu 1944 do Breslau. Poté v Drážčanech absolvoval základní výcvik u Heeresflaku. Po výcviku, který konal na známých 88 mm kanonech byl poslán na východní frontu, která již dosáhla slezských hranic. Jeho jednotka se dostala do ruského obklíčení. Schimczik se s několika kamarády schoval v jednom z bunkrù, do kterého opilý ruský důstojník vhodil ruční granát. Za svou nerozvážnost zaplatil ihned životem, neboAY granát byl pohotovými vojáky z bunkru vyhozen ven. Granát explodoval, zabil důstojníka a osádka bunkru utekla. Brzy je zajali partyzáni, avšak podařilo se jim opět utéci. Po těžkých peripetiích dosáhli opět německých linií. Následovalo přidělení k Flaku a nasazení na západní frontě. 15.04.1945 padl Suitbert Schimczik u Remagenu do amerického zajetí. Jelikož celá jeho jednotka způsobila svými kanony Američanům těžké ztráty, nešetřili údery a ostrým zacházením se zajatci. Schimczik se poté nacházel v lágru Bingen, kde se spalo pod širým nebem se slabou přikrývkou. Po propuštění pracoval v táboře Bamberg až do srpna 1946. Domů se vrátil polským transportem. V roce 1950 si musel odbýt ještě službu u čsl. armády. Jakožto bývalý voják Wehrmachtu fáral nyní, coby „Černý baron“, příslušník pomocného technického praporu 56, na dole Mír. V březnu 1951 byl kvůli zdravotním potížím propuštěn.

Zemřel 18.03.1996.