Ritzka Gerhard

Gerhard Franz Ritzka narukoval dne 07.09.1939 k Wehrmachtu. Podle hlášení z 11.11.1939 byl zařazen k náhradní střelecké rotě – 3. Schützen-Ersatz-Kompanie 452 do Leobschütz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Glubczyce, Opolské vojvodství/Polsko). Tato rota byla náhradou pro 252. Infanterie Division (pěší divizi) a podřízena (divizi) Division 168. Po výcviku byl převelen podle hlášení z 21.11.1939 ke kulometné rotě pěšího pluku – 12. (Maschinengewehr) Kompanie Infanterie Regiment 461. Tento pluk byl podřízen 252. Infanterie-Division (pěší divizi). Divize se v prosinci 1939 přesunula z Posen/Wartheland (dnes Poznań, Velkopolské vojvodství/Polsko) do Saarland (Sársko). Zde v oblasti u řeky Blies zajišAYovala západní hranici. Na začátku západního tažení do Francie zůstala divize na své pozici. Dne 14.června 1940 přešla opevněním Maginotovy linie u Altweiler/Lothringen (Lotrínsko, dnes Altviller, departament Moselle, region Grand Est/Francie) a poté překročila kanál Rýn-Marne. Divize pak postupovala přes Badenveiler/Lothringen (Lotrínsko,dnes Badonviller departament Meurthe et Moselle, region Grand Est/Francie) do pohoří Vysokých Vogez. V době kapitulace Francie se divize nacházela v oblasti hory Donon v horském pásmu Vogez. V červenci 1940 se divize přesunula do východního Polska. Dne 08.10.1940 byla třetina 252. Infanterie Division včetně Gerharda převedena do 134. Infanterie Division (pěší divize), která se sestavovala ve výcvikovém prostoru v Bavorsku – Truppenübungsplatz Grafenwöhr. V druhé polovině března 1941 se divize přesunula do oblasti Tomaszöw-Piotrköw/Generalgouvernement (dnes Tomaszow Mazowiecki a Piotrkow Trybunalski, Lodžské vojvodství/Polsko). Dne 05.06.1941 se divize přesunula 45 km severozápadně od Brest (dnes Brestská oblast/Bělorusko). Po zahájení války s Ruskem dne 22.června 1941 postupovala divize v rámci skupiny vojsk „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“. Přešla přes Mielnik (Podleské vojvodství/Polsko) a do prvních těžkých bojů se zapojila od 25. do 29. června v oblastech u Nowy Dvor, Porozow (dnes Porazava), Podorosk a Lyskow (dříve Polsko, dnes Bělorusko). Od 04.07.1941 pak divize postupovala dále Běloruskem přes Sluck (Minská oblast). Na další silný odpor narazila divize u řeky Bereziny. V srpnu 1941 postoupila divize do Babrujsk (Mohylevská oblast) a pak na jih přes Rečica, Gomel (Homelská oblast/Bělorusko) směrem na Kyjev/Ukrajina. Dne 08.09.1941 narazila divize na tvrdý odpor u Černigova (Černihivská oblast/Ukrajina). Pak se divize zapojila do obklíčení ruských vojsk v Kyjevském kotli. Do zajetí tehdy padlo 600 000 ruských vojáků. Od 30.09.1941 divize postupovala od Kyjeva dále na severovýchod přes Pryluky (Černihivská oblast/Ukrajina), Konotop (Sumská oblast/Ukrajina) do Rylsk (Kurská oblast/Rusko), kde dorazila 08.10.1941. V této oblasti se divize dostala do velkých potíží s bahnem a prvním sněhem. Mezi 15.-18. říjnem se divize zapojila do bojů u Brjansk (Brjanská oblast/Rusko). Od 07.11.1941 klesly teploty na -20° C, ale divize neměla žádné zimní vybavení pro lidi, zbraně a vozidla. Dne 25.11.1941 divize dosáhla Livny (Orelská oblast/Rusko) a postupovala dále na východ na Jelec (Lipecká oblast/Rusko). Dne 05.12.1941 vstoupila divize do západní a severní části města Jelec. V následujících dvou dnech čelila divize nejen silným leteckým útokům ze stany protivníka, ale hlavně – 40° C mrazům bez zimního vybavení a zásob. V noci ze 7. na 8.prosince musela divize z města Jelec, které je dále na východě než Moskva ustoupit. Podle hlášení z 08.12.1941 byl Gerhard převelen k rotě pěšího pluku – 4. Kompanie Infanterie Regiment 439. V těchto dnech byl Gerhard z důvodu zranění nebo omrzlin převezen do válečného lazaretu v Brjansk (Brjanská oblast/Rusko), kde pobyl od 15.12.1941 do 17.12.1941. Pak se léčil ve vojenských lazaretech v Krakau/Generalgouvernement (dnes Krakov, Malopolské vojvodství/Polsko) od 22.12.1941 do 02.01.1942, v Tuttlingen/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko) 03.-15.01.1942, v Tübingen/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko) 15.01.-17.02.1942 a v Hirschberg/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Jelenia Góra, Dolnoslezské vojvodství/Polsko) od 18.02.1942 do 10.04.1942. Podle hlášení z 18.02.1942 v průběhu léčení byl převelen ke kulometné rotě pěšího náhradního praporu – 4. (Maschinengewehr) Infanterie-Ersatz-Bataillon 440 do Zittau/Sachsen (Sasko). Podle hlášení z 03.07.1942 se Gerhard vrátil k rotě pěšího pluku – 3. Kompanie Infanterie Regiment 439. Tento pluk byl 15.10.1942 přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 439. Pluk byl v té době na východní frontě jižně od Suchiniči u řeky Resseta (Kalužská oblast/Rusko) kde byl zapojen do neustálých pozičních bojů. V polovině května 1943, kdy se jednotka nacházela u Žizdra (Kalužská oblast/Rusko) utrpěl Gerhard opět zranění. K léčení byl transportován do vojenského lazaretu v Radom/Generalgouvernement (dnes Mazovské vojvodství/Polsko), kde pobyl od 24.05.1943 do 01.06.1943. Pak byl převezen do vojenského lazaretu v Friedrichsbrunn/Sachsen Anhalt (Sasko Anhaltsko) v pohoří Harz, kde se léčil do 24.07.1943. Po vyléčení podle hlášení z 11.09.1943 byl převelen k rotě praporu zemských střelců – 2. Kompanie Landesschützen-Bataillon 393 do Bautzen/Sachsen (Sasko). Prapor zde hlídal válečné zajatce. V březnu 1945 byl nasazen se svou jednotkou u Zittau/Sachsen (Sasko).
† 26.12.1986
Vyznamenání : EK-2.Klasse
Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

Zdroj : Deutsche Dienstelle WASt, SOkA Opava.