Ribka Max

Max Ribka narukoval k Wehrmachtu v roce 1939 k 1./Panzer-Ersatz-Abteilung 15. Po absolvování základního výcviku nastoupil k Stabskompanie-Panzer-Regiment 15. Začátkem tažení na západ bojoval tento pluk v sestavě 5.Panzer Division, která postupovala z jižní Belgie do Flander. Pak začala druhá fáze tažení, kdy pluk postupoval podél pobřeží, dokud nedosáhl přístavu Brest. Po ukončení bojů byl pluk přetransformován a od 4.září 1940 náležel k nově ustanovené 11.tankové divizi (11.Panzer Division). V roce 1941 sloužil Max Ribka u Eisenbahn-Panzer-Zug 27, (obrněný vlak 27)-spadal pod XXXIX.Panzer-Korps 39 Ostfront. S tímto obrněným vlakem 27 byl nasazen na východní frontě v Rusku. Bylo postaveno celkem 130 obrněných vlaků, každý měl uprostřed pancéřovanou lokomotivu s pancéřovanými tendry na každé straně.

Dále se vlak skládal z:

1.dělový vagon 2.pěchotní+velitelský vagon 3.dělostřelecký a protiletadlový vagon jenž byl vyzbrojen čtyřhlavňovým protiletadlovým kanonem ráže 2 cm 4.tankový vagon osazen pvětšinou lehkým tankem PzKpfw 38(t) Po poškození obrněného vlaku 27 od března 1943 sloužil Max Ribka u pochodové roty pancéřového vlaku (Marschkompanie Panzer/Eisenbahn-Zug). Na konci války se pak nacházel na pancéřovém pohonném vozidle 21 (Panzertriebwagen 21). Jednalo se o ukořistěný stroj vyzbrojený dvěma 76mm kanony. V říjnu/listopadu 1944 byl tento pancéřový vlak v prostoru Mošjaku zničen. Max Ribka emigroval po válce do Venezuely, odkud se posléze vrátil do Německa.

†