Reichel Johann

Johann Reichel žil později v Zábřehu (Oppau). K Wehrmachtu narukoval 21.10.1941. Byl zařazen ke kulometné rotě pěšího náhradního praporu – 4.(Maschinengewehr) Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 49 do Strassburg/Elsaß -Alasko (dnes Strasbourg, departement Bas Rhin, region Grand Est/Francie). Na konci prosince 1941, po ukončení výcviku, byl převelen k rotě pěšího náhradního praporu – 4. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 375 v Strassburg. Dne 13.01.1942 byl převelen k rotě pěšího náhradního praporu – 4. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 360 také ve Srassburg. Všechny tyto prapory byli podřízené divizi – Division 158. Dne 04.02.1942 byl dále převelen a to k rotě polního náhradního praporu – 4. Kompanie Feld-Ersatz Bataillon 137/1. Tento prapor byl sestaven pro pěší divizi – 137. Infanterie-Division ve vojenském výcvikovém prostoru Dölersheim/Ostmark (dnes vojenský výcvikový prostor Allentsteig/Niederösterreich-Dolní Rakousy/Rakousko). Dne 11.09.1942 byl převelen ke kulometné rotě pěšího pluku – 8. (Maschinengewehr) Kompanie Infanterie-Regiment 448. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 137. Infanterie-Division. Divize byla v té době nasazena v rámci skupiny armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ severně od Mosalsk (Kalužská oblast/Rusko). Krátce poté byl Johann v rámci pluku přeřazen k jiné kulometné rotě pěšího pluku – 12. (Maschinengewehr) Kompanie Infanterie-Regiment 448. V následujících měsících zůstala divize v této oblasti relativně v poklidu. Dne 15.10.1942 byl pěší pluk – Infanterie-Regiment 448 přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 448. Dne 06.02.1943 byl Johann přeřazen v rámci pluku zpět ke kulometné rotě pěšího pluku – 8. (Maschinengewehr) Kompanie Grenadier-Regiment 448. Po katastrofě vojsk u Stalingradu byla divize přesunuta 10.02.1943 na jih, do oblasti Dmitrijev Lgovskij (Kurská oblast/Rusko), jihozápadně od města Orel (Orelská oblast/Rusko). Zde byla divize okamžitě rozdělena do bojových skupin a zapojena do těžkých obranných bitev na řece Osmonka a Usožka. Johann zde začátkem léta 1943 utrpěl zranění. V polovině srpna 1943 byla divize stažena z fronty do oblasti severně od Svesk (Brjanská oblast/Rusko). Od začátku září byla zde ale již znovu zapojena do obraných bojů. Divizi pak bylo nařízeno ustoupit na západ, nejprve za řeku Desna a následně za řeku Dněpr v Gomelské oblasti/Bělorusko. Dne 15.10.1943 překročila ruská armáda Dněpr a 18.10.1943 se jí podařilo prorazit frontovou linii, kterou právě držela Johannova divize u obce Krivino (Gomelská oblast/Bělorusko). Divize zde během těžkých bojů utrpěla značné ztráty, při nichž padl i velitel divize generálporučík – Generalleutnant Kamecke. Johann utrpěl zranění, nebo onemocněl. Dne 08.11.1943 byl přijat na shromaždiště nemocných – Krankensammelstelle III Minsk (Minská oblast/Bělorusko), kde pobyl do 17.11.1943. Pak byl odeslán na doléčení k oddílu rekonvalescentů – Genesenden-Abteilung Minsk/Ostland. Dne 23.11.1943 se vrátil zpět ke svému oddílu, nyní ale k plukovní skupině -Regimentsgruppe 448. Skupina byla vytvořena 02.11.1943 ze zbytků granátnického pluku – Grenadier-Regiment 448 po rozpuštění celé pěší divize – 137. Infanterie Division. Ze zbytků divize pak byla vytvořena divizní skupina – Divisiongruppe 137, pod kterou plukovní skupina spadala. Divizní skupina pak byla podřízena diviznímu sboru – Korps-Abteilung E. Skupina vedla od prosince 1943 do dubna 1944 úspěšné boje u přechodu přes řeku Pripjat jižně a severozápadně od města Mozyr a města Ptič (Gomelská oblast, Bělorusko). V dubnu 1944 byla skupina přesunuta po železnici do města Pinsk (Brestská oblast/Bělorusko), kde čelila do července 1944 útokům ze strany 16-té ruské střelecké divize s partyzány. Po zhroucení skupiny armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“, se divizní skupina 12.07.1944 stáhla k městu Brest-Litevsk (Bretská oblast/Bělorusko). O toto město vedla pak od 26.07.1944 těžké obrané boje, které nakonec přes počáteční úspěch vedly k obklíčení města a pevnosti. Divizní skupina utrpěla při těchto bojích těžké ztráty. Dne 29.07.1944 se podařilo skupině probít z obklíčené pevnosti na západ. Skupina se stáhla ke Sterdyń a zapojila se do bitvy u Siedlice/Generalgouvernement (dnes obě Mazovské vojvodství/Polsko) ve které byly ruské obrněné jednotky, které prorazily frontu zničeny. V polovině srpna 1944 se divizní skupina přemístila přes řeku Wisla k řece Pilice a do oblasti u města Warka/Generalgouvernement (dnes Mazovské vojvodství/Polsko). Dne 01.10.1944 byl divizní sbor – Korps-Abteilung E začleněn do pěší divize – 251. Infanterie Division. Divizní skupina byla přejmenována na granátnický pluk – Grenadier Regiment 448. Johann byl zařazen od 22.10.1944 k rotě granátnického pluku – 13. Kompanie Grenadier Regiment 448. V zimě 1944-45 držela divize obrané pozice u města Warka/Generalgouvernement (dnes Mazovské vojvodství/Polsko). V té době začátkem roku 1945 utrpěl Johann další zranění. Od 09.04.1945 se léčil ve vojenském lazaretu – Reserve Lazarett v Heide/Scheswig-Holstein – Šlesvicko Holštýnsko. Po vyléčení dne 18.04.1945 byl zařazen k granátnickému náhradnímu praporu – Grenadier Ersatz Bataillon 490 v Heide/Scheswig-Holstein – Šlesvicko Holštýnsko. Prapor byl podřízen divizi – Division 490. Prapor byl v březnu 1945 mobilizován přes granátnický náhradní pluk – Grenadier-Ersatz-Regiment 30 a přemístěn na obrané pozice u řeky Weser.

†

Padl do zajetí, vězněn byl v zajateckém táboře v obci Bentfeld/Schleswig Holstein – Šlesvicko Holštýnsko. (04.09.1945 tam stále byl).

Vyznamenání:

• Eisernes Kreuz -2. Klasse (železný kříž II. třídy)
• Verwundeten-Abzeichen in Schwarz (odznak za zranění v černé)
• Verwundeten-Abzeichen in Silber (odnak za zranění ve stříbře)
• Infanterie-Sturmabzeichen in Silber (útočný odznak pěchoty ve stříbře)
• Nahkampfspange in Bronze (spona za boj z blízka v bronzu)

Zdroj: Soldbuch, SOkA Opava