Rambau Walter 1919

Walter Rambau narukoval v roce 1940 k válečnému námořnictvu – Kriegsmarine. Čekal jej náročný výcvik strojního důstojníka, který trval 2 roky. Během výcviku byl zařazen k ponorkovému loďstvu. Po výcviku a povýšení do hodnosti strojního poručíka – Leutnant (Ing.) nastoupil službu na ponorku U-572. Ponorka U-572 (Typ VII C) byla postavena ve válečné loděnici Blohm Voss Hamburg. Do služby byla uvedena 29.05.1941 a po výcviku zařazena k ponorkové flotile – 3. Unterseebootsflottille v La Pallice-La Rochelle/Francie. Velitelem se stal kapitán poručík – Kptlt. Heinz Hirsacken, který vykonal s touto ponorkou 6 plaveb. Během těchto plaveb potopil 3 lodě (14 813 tun) a 1 loď poškodil (6 207 tun). Přes tyto úspěchy byl 18.12.1942 zbaven velení a obviněn za zbabělost před nepřítelem – jediný velitel ponorky, který byl z tohoto obvinění souzen. Byl obviněn, že se snažil držet sebe a svou loď mimo nebezpečí. Vždy ztratil kontakt s nepřítelem, problémy s motorem a vrátil se do přístavu v předstihu. Po neúspěšném pokusu proplutí Gibraltarským průlivem, kdy obdržel rozkaz vniknout do Středozemního moře, kde měl operovat a byl pronásledován to vzdal s tvrzením, že ponorka je poškozená a žádal o jiné rozkazy. Dvěma dalším ponorkám se to podařilo. Po návratu byl důrazně pokárán s hodnocením – postrádá potřebnou energii, odhodlání absolutní vůli uspět. Při poslední plavbě zfalšoval „Válečný deník“ a většinu času strávil ponořený místo to aby zasáhl do bojů. Je pravděpodobné, že trpěl nervovými problémy a to způsobilo, že trpěl fóbii ze služby na ponorkách. Doufal, že svým počínáním bude převelen na hladinové lodě a nechtěl se vzdát kariery námořního důstojníka. Byl postaven před válečný soud v Paříži a byl shledán vinným a odsouzen k smrti zastřelením popravčí četou. Krátce před tím, než měl být popraven, požádal o pistoli a 24.04.1943 si vzal život. Novým velitelem ponorky U-572 se stal námořní nadporučík –  Leutnant zur See Heinz Kummetat, který vykonal s U-572 3 plavby a potopil 3 lodě  (4 510 tun). Walter nastoupil na palubu ponorky v květnu 1943 a čekalo ho první frontové nasazení ve funkci hlavního inženýra – Leitende Ingenier. Velel jednak technickému personálu ponorky a měl na starost veškeré technické vybavení. Na jeho velení záviselo jak rychle se ponorka ponoří do periskopové hloubky a jak dokáže i v bouřlivém počasí udržet periskop nad hladinou. Na svou 9 a zároveň již poslední plavbu vyplula ponorka U-572 z francouzského přístavu La Pallice 02.06.1943. Walter netušil, že je mu souzena pouze jedna námořní mise a že se ze své první plavby již nevrátí. Ponorka vyplula přes Biskajský záliv a pak směřovala na jihozápad přes Atlantický oceán k břehům Jižní Ameriky k ostrovu Trinidat v Karibském moři, kde měla operovat. Dne 22.06.1943 narazila na konvoj UGS-10. Ve 20.46 hod. vypálila U-572 čtyři torpéda směrem ke konvoji a dvěma z nich zasáhla tanker „Lot“ 4 220 tun Svobodného francouzského námořnictva na pozici 23°56´N, 43°10´Z. Náklad 6000 tun topného oleje. Loď plula z New York – Casablanca. Dne 14.07.1943 v 07.30 hod. zastavila U-572 dvěma výstřely před příď britský škuner „Hraward“ 114 tun na pozici 10°05ˇN, 60°20ˇW. Náklad 490 sudů benzínu, 125 sudů petroleje. Loď plula z Trinidadu do Paramaribo. Posádka opustila loď ve dvou záchranných člunech a v 07.50 hod. po vypálení jednoho náboje z děla se škuner potopil. Druhý den 15.07.1943 v 02.00 hod. zatavila U-572 ze zádi palbou kulometu před její příď britský škuner „Gilbert B. Walters“ 176 tun na pozici 09°40´N, 59°50´Z. Náklad 1150 prázdných sudů s benzínem. Loď plula z Georgetown, Britská Guyana do Port of Spain-Trinidad. Posádka opustila loď ve dvou záchranných člunech. Poté začala ponorka škuner ostřelovat a po zasažení dvěma ranami se potopil. Dne 31.07.1943 hlásila ponorka U-572 odražení útoku spojeneckého letadla. Dne 03.08.1943 byla ponorka U-572 severovýchodně od Trinidadu v Karibském moři napadena létajícím člunem Martin PBM Mairer (Code P-6) amerického námořnictva – U.S.Navy Patrol Sqvadrons VP-205. Díky dobře cílené palbě se posádce podařilo protivníka sestřelit. Před tím létající člun stihl shodit smrtící náklad hlubinných pum, který ponorku zasáhl. U-572 se potopila na pozici 11°35´N, 54°05´W. Všech 47 členů posádky zahynulo. Waltrovo jméno je vepsáno v ponorkovém památníku – U-Boot-Ehrenmal-Möltenort na bronzové tabuli se jmény padlých členů posádky U-572 a v pamětní knize tohoto památníku.

(Rodiče: Richard Rambau * 01.07.1872 a Agnes  Tiralla * 21.01.1880)