Prassek Günther

Günter Prassek narukoval k Wehrmachtu začátkem roku 1942. Podle hlášení z 09.05.1942 byl zařazen k náhradní rotě pěchotních děl – Infanterie-Geschütz-Ersatz-Kompanie 252 do Saarburg/Lothtingen (Lotrínsko, dnes Sarrebourg, departament Moselle, region Grand Est/Francie).Rota byla podřízena divizi – Division 148. Po výcviku podle hlášení z 07.10.1942 byl převelen k rotě pěchotních děl pěšího pluku – 13. (Infanteriegeschütz) Kompanie Infanterie-Regiment 174. Pluk byl podřízen pěší divizi „ Slezské“ – 81. Infanterie-Division „Schlesische“. Divize byla nasazena na východní frontě v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“. V té době divize postupovala přes Pola (Novgorodská oblast/Rusko) do oblasti tzv. pozemního mostu – vstupu do Demjanské kapsy k obcím Strelyči, Syrotkino a Radovo (Novgorodská oblast/Rusko). Ještě v říjnu 1942 byl pěší pluk, u kterého Günter sloužil přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 174. V lednu 1943 byla divize přemístěna do oblasti severně od Imeňského jezera na silnici Novgorod-Čudovo (Novgorodská oblast/Rusko). V únoru 1943 byla nasazena severně od řeky Tigoda poblíž obce Dračevo a účastnila se bojů v kapse u Pogostje (vše Leningradská oblast/Rusko). Od 22.07.1943 se divize zapojila u Leningradu do třetí bitvy o Ladožské jezero. V říjnu 1943 byla divize jižně od města Puškin (Leningradská oblast/Rusko). V polovině listopadu 1943 se pak divize přemístila do oblasti severně od Nevelu k Pustošce (Pskovská oblast/Rusko) a byla použita proti ruským jednotkám, které v této oblasti prorazily německé obrané pozice. Pluk postupoval jižně od Pustošky k jezeru Žadro. V polovině února 1944 pluk utrpěl během bojů velké ztráty a byl donucen od jezera Žadro ustoupil do obce Klopino (Pskovská oblast/Rusko). Těžké boje v této oblasti sváděla divize do poloviny března 1944. Během těchto bojů dne 15.03.1944 utrpěl Günter zranění. Byl převezen do vojenského lazaretu v Braunsburg/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Braniewo, Varmijsko-mazurské vojvodství/Polsko). Dne 22.03.1944 byl pak převezen lazaretním vlakem do vojenského lazaretu v Bad Pyrmont/Nieder Sachsen (Dolní Sasko), kde se léčil do 09.06.1944. Po vyléčení byl zařazen k náhradní rotě pěchotních děl – Infanterie Geschütz-Ersatz-Kompanie 62 do Oels/Niederschlesien (dnes Oleśnica, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Dne 01.09.1944 byl převelen k rotě granátnického pluku – 13. Kompanie Grenadier-Regiment 267. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 94. Infanterie-Division. Divize byla nasazena v rámci skupiny armád „C“ – Heeresgruppe „C“ na jižní frontě v Itálii. Divize byla v té době obnovována v Udine (region Furlánsko/Itálie). V říjnu 1944 stála divize v oblasti západně od Rimini (region Emilia-Romagna/Itálie). Od prosince 1944 do dubna 1945 se účastnila těžkých obraných bojů na řece Reno v oblasti jižně od Bologna (region Emilia-Romagna/Itálie). V této oblasti u obce Molinella (region Emilia-Romagna/Itálie) padl Günter dne 22.04.1945 do britského zajetí. Vězněn byl v zajateckém táboře v Knutsford v Anglii. Ze zajetí byl propuštěn v létě 1948. Po návratu domů se pokusil s otcem odejít zpět do Německa. Pokus o překročení státní hranice se jim ale bohužel nezdařil a oba byli zatčeni. Günther byl transportován do zajateckého tábora v Jáchymově na nucené práce v uranových dolech. Zde se mu povedlo později s jedním kamarádem spoluvězněm uprchnout do Německa, kde následně žil.
† 19.05.2002 Wuppertal
Vyznamenání : Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

Zdroj: Deutsche Dienstelle WASt, Soldbuch