Pospiech Ernst 1910

Ernst Pospiech narukoval k Wehrmachtu 18.11.1939. Byl zařazen k rotě stavebního praporu – 3. Kompanie Bau-Bataillon 127. Tento prapor byl sestaven v době mobilizace dne 26.08.1939 pro vojenský obvod – Wehrkreis VIII. Stavební prapor byl v rámci armády – 12. Armee nasazen v zimě 1939/1940 k zabezpečení západních hranic v pohoří Eifel. Na začátku západního tažení do Francie postupoval přes Lucembursko a jižní belgické opevnění v Ardenách k řece Semois. Poté se účastnil proražení francouzské pozice u Sedanu a Charleville (departament Ardénsko, region Grand-Est/Francie) a dál postupoval přes řeky Meuse, Oise a Aisne. Do 20.05.1940 zaujal prapor v rámci armády obranné postavení a odrazil několik francouzských protiútoků na řece Aisne. V druhé fázi západního tažení prorazila armáda francouzskou frontu na řece Aisne a pronásledovala ustupující francouzské vojska přes Chapagne a kanál Rýn-Marne ke švýcarským hranicím kterých dosáhla 17.06.1940. Po vyhlášení příměří zůstal prapor ve Francii jako bezpečnostní síla. Na začátku roku 1941 se armáda přesunula do Rumunska.  V březnu 1941 se armáda přesunula do Bulharska, odkud se od 06.04.1941 účastnila balkánského tažení. Armáda postupovala jižním Srbskem k albánským hranicím. Vstoupila do Řecka se zúčastnila průlomové bitvy přes linii u města Metaxas/Řecko. Dne  09.04.1941 se armáda dostala do města Soluň/Řecko. Následně se zapojila do bitev u Vevi-Ptolemais na řece Aliakmom a bitvy o Olymp mezi 14. a 18. dubnem 1941 (vše Řecko). Armáda poté pronásledovala ustupujícího nepřítele přes Thesálii do Janiny/Řecko. Po bitvě u Thermopyl armáda postoupila k městu Athény/Řecko. Dne 30.04.1941 byl Peloponéský poloostrov dobyt. Armáda byla poté nasazena k zabezpečení řecké oblasti a ostrovů v Egejském moři. Části armády se účastnily dobytí Kréty mezi 20. květnem a 1. červnem. 1941. Na začátku východního tažení 22.06.1941 byl prapor nasazen při útoku na severní Rusko a zpočátku byl přímo podřízen armádě – 18. Armee. Po prolomení ruských hraničních pozic postupoval prapor přes řeku Memel (dnes Niemen) do Kowna (dnes Kaunas/Litva) a Libau (dnes Liepaja/Lotyšsko). Po dobytí měst prapor v podřízení armády – 18. Armee a v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“ postupoval přes Litvu do Lotyšska, obsadil město Riga/Lotyšsko a poté Estonsko. Dne 08.07.1941 dosáhl prapor starých ruských hranic a postupoval východně od Čudského jezera k řece Narva a dál ke městu Narva/Estonsko. Během prolomení pozic u řeky Luga (Leningradská oblast/Rusko) utrpěl Ernst těžké zranění střepinou granátu do levého stehna a střepinami letecké pumy do pravé dolní končetiny. Byl převezen do sběrného místa raněných – Krankensammelstelle Narva/Estonsko. Dne 26.08.1941 byl umístěn do polního lazaretu – A-Feld-Lazarett 3/592 Narva/Estonsko a následně do sběrného místa raněných – Krankensammelstelle 916 odkud byl 27.08.1941 převezen do válečného lazaretu – Kriegs-Lazarett 1/531 Wesenberg/Estonsko (dnes Rakvere). Dále byl přesunut do  válečného lazaretu – nemocnice – Kriegs-Lazarett 4/608 Krankenhaus Pilsoni – Riga/Lotyšsko a pak do zázemí v Německu. Přes válečné distribuční místo – Kriegs-Verteilungsstelle – Magdeburg/Sachsen-Anhalt (Sasko-Anhaltsko) byl zaslán k léčení do vojenského rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett Abteilung Hotel Eichberg – Werniegerode/Sachsen-Anhalt (Sasko-Anhaltsko). Zde se léčil od 03.09.1941. Od 03.10.1941 do 21.12.1941 se dále léčil ve vojenském rezervním lazaretu – Resrve-Lazarett Abteilung Vogeler a Abteilung Achtermann – Braunlage/Niedersachsen (Dolní Sasko). Po vyléčení byl zaslán  ke stavebnímu náhradnímu a výcvikovému praporu – Bau-Ersatz und Ausbildungs-Bataillon 28 do Metz/Lothringen (Lotrinsko, dnes Metz departement Moselle, region Grand-Est/Francie). Tento prapor zde vykonával bezpečnostní službu a byl podřízen divizi – Division 148. V březnu 1942 byl Ernst převelen k pekárenské motorizované rotě – Bäckerei-Kompanie E (motorisiert) 128. Z důvodu svého zranění již nemohl být nasazen u bojové jednotky. Tato rota, která byla motorizována byla součásti polního náhradního praporu – Feldersatz-Bataillon 128, který byl sestaven 14.03.1942 a byl divizní jednotkou tankové divize – 23. Panzer-Division. Tanková divize ve které byla i pekárenská rota byla ještě v březnu 1942 přemístěna a nasazena na východní frontu u města Charkov (Charkovská oblast/Ukrajina) v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“. V červenci 1942 byla u obce Aleksandrovka u řeky Oskol (Belgorodská oblast/Rusko). Od července 1942 se divize účastnila německého postupu na Kavkaz. V září 1942 postoupila k městu Terek (Kabardsko-Balkarsko/Rusko) a v listopadu 1942 již držela pozice v pohoří Kavkaz ve městě Alagir (Severní Osetie-Alanie/Rusko). Pak byla divize poslána na sever k městu Stalingrad (dnes Volgograd, Volgogradská oblast/Rusko). Zde divize unikla z obklíčení do kterého padla armáda – 6. Armee. Divize se účastnila následně neúspěšného pokusu o pomoc. Tanková divize byla součásti německé obrany na jihu Ukrajiny. Do března 1943 držela divize obranné postavení na řekách Don pak Mius. V dubnu 1943 byla v oblasti u města Stalino/Ukrajina (dnes Doněck/Doněcká oblast/Ukrajina). V srpnu a září 1943 byla v oblasti u města Isjum (Charkovská oblast/Ukrajina) zapojena do obraných bojů. V říjnu 1943 ustoupila divize na obranné postavení u řeky Dněpr u měst Dněpropetrovsk (dnes Dnipro) a Krivyj Rih (obě Dněpropetrovská oblast/Ukrajina), kde byla zapojena do dalších obranných bojů do února 1944. V březnu 1944 divize ustoupil k městu Mikolajiv (Mikolajevská oblast/Ukrajina). Mezi dubnem a červencem 1944 byla divize součásti armády – 8. Armee v rámci skupiny armád „Jižní Ukrajina“ – Heeresgruppe „Süd Ukraine“ a nasazena do obranných bojů v oblasti severně od města Jasy/Rumunsko. V srpnu 1944 byla divize odeslána na obranné pozice u řeky Wisly do oblasti u města Baranow (Podkarpatské vojvodství/Polsko). Po zhroucení fronty v Rumunsku byla divize odeslána v září 1944 zpět na jih k městu Klausenburg (dnes Kluž/Rumunsko) a zapojena do dalších těžkých obranných ústupových bojů v Rumunsku a Maďarsku. Dne 20.01.1945 byl Ernst přeřazen v rámci divize z pekárenské roty k tankovému polnímu náhradnímu praporu – Panzer-Feldersatz-Bataillon 128. V březnu 1945 byla divize během těžkých obranných bojů u města Stuhlweißenburg (Székesfehérvár)/Maďarsko obklíčena a zničena. Zbylí vojáci divize se pak vzdali britským silám v květnu 1945 v Rakousku. Ernst v květnu 1945 padl do britského zajetí ze kterého byl propuštěn 10.12.1945 a vrátil se domů.