Placzek Libor

Libor Placzek narukoval k Wehrmachtu začátkem roku 1940. Byl zařazen k rotě ženijního náhradního praporu – 3. Kompanie Pionier-Ersatz-Bataillon 8 do Brieg/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Brzeg, Opolské vojvodství/Polsko). Tento prapor byl podřízen divizi – Division 158. Dne 28.03.1940 byl prapor přejmenován na ženijní náhradní prapor – Pionier-Ersatz-Bataillon 28. Dne 18.09.1940 Libor onemocněl (střevní a žaludeční katar) a léčil se ve vojenském lazaretu v Breslau II – Herrnpotsch/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw-Pracze Odrzaskie, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Po vyléčení se 08.10.1940 vrátil ke své jednotce. Po zahájení války z Ruskem v červnu 1941 byl Libor přemístěn na východní frontu a nasazen s jednotkou ve Finsku a Karélii. Později byl s jednotkou nasazen v rámci skupiny vojsk „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“. Dne 15.02.1942 u Prasolovo (Tverská oblast/Rusko) utrpěl zranění (průstřel levé ruky). Po prvotním ošetření na válečném obvazišti – Hauptverbandplatz byl převezen lazaretním vlakem 2676 do vojenského lazaretu v Landstuhl/Reinland-Pfalz (Porýní-Falc/Německo), kde se léčil do 02.04.1942. Pak byl převelen k ženijnímu náhradnímu praporu – Pionier-Ersatz-Bataillon 28 do Strassburg/Elsass (Alsasko, dnes Strasbourg, departement Bas-Rhin, region Grand Est/Francie). Po celkovém uzdravení byl Libor převelen k rotě ženijního praporu – 3. Kompanie Pionier-Bataillon 48. Prapor byl na východní frontě a nasazen na jižním úseku v rámci skupiny vojsk „Jih“-Heeresgruppe „Süd“. V té době postupovala jednotka na Kavkaz. Po prohrané bitvě u Stalingradu se museli jednotky z Kavkazu v první polovině roku 1943 stáhnout na Ukrajinu, kde pak bojovali u Charkova a později se účastnili se bitvy u Kurska. Dne 06.08.1943 během ruského útoku jižně od města Sumy u Staraja Rjabina (Sumská oblast/Ukrajina) utrpěl Libor druhé lehčí zranění (střepinou bomby do holenní kosti levé nohy). Následně byl převezen do válečného lazaretu 1/591 v Ochtyrka (Sumská oblast/Ukrajina) a pak dál do válečného lazaretu 3/607 v Poltava (Poltavská oblast/Ukrajina). Dne 11.08.1943 byl převezen do vojenského lazaretu I v Meiningen/Thüringen (Durynsko/Německo). Po vyléčení 28.09.1943 byl zařazen k rotě ženijního náhradního praporu – 3. Kompanie Pionier-Ersatz-Bataillon 28 v Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl v té době podřízen divizi – Division 408. Dne 17.12.1943 byl převelen k rotě ženijního praporu – 3. Kompanie Pionier-Bataillon 742. Tento prapor byl podřízen tankové armádě – 4. Panzerarmee. Do konce června 1944 držela tanková armáda obranné pozice západně od Kyjeva na Ukrajině. Pak bojovala na Ukajině v jižních oblastech Pinských bažin u měst Šepetivka (Chmelnická oblast), Ternopil (Ternopilská oblast), Luck a Kovel (Volyňská oblast). V srpnu 1944 přinutily ruské útoky armádu ustoupit přes Chelm a Lublin (Lublinské vojvodství/Polsko). Obrana řeky Visly trvala od srpna 1944 do ledna 1945. Na konci roku 1944 byl Libor v Kattowitz a Königshütte/Oberschlesien (dnes Katowice a Chorzow, Slezské vojvodství/Polsko). V lednu 1945 držela armáda statické obranné pozice a vytvořila obranné pásmo v jižním Polsku. V roce 1945 byl ženijní prapor přejmenován na armádní – Heeres Pionier-Bataillon 742.  Dne 17.01.1945 byla zahájena ruská ofenziva Visla-Odra, kdy byla zničena polovina obrněných sil tankové armády. Během těchto bojů se stal Libor mezi koncem ledna 1945 a polovinou února 1945 v prostoru Tschenstochau (dnes Czestochowa, Slezské vojvodství/Polsko) nezvěstným.

Vyznamenání :

– EK 2. Klasse
– Winterschlacht-Medaille 1941-42
– Allgemeines Sturmabzeichen in Silber
– Verwundeten-Abzeichen in Schwarz