Petzuch Alfred

Alfred Petzuch se v roce 1936 dobrovolně přihlásil do československé armády a byl zařazen k pěšímu pluku 40 ve Valašském Meziříčí. V roce 1936-1937 absolvoval vojenskou akademii ve Valašském Meziříčí pro výchovu důstojníků v záloze. Po absolvování školy v roce 1937 byl povýšen do hodnosti četař aspirant,oženil se a odstěhoval se do Opavy. V době mobilizace v roce 1938 byl odeslán do opevnění v okolí Bruntálu. Po Mnichovu byl jako hlučínský příslušník z armády propuštěn. Kvůli jeho působení v československé armádě byl vyslýchán (tajnou státní policií) – Gestapem. Dne 18.12.1939 narukoval k Wehrmachtu a byl přidělen k pěšímu náhradnímu praporu – 2.Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 84 do Cosel/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Kožle-Polsko), kde jako bývalý četař aspirant byl jmenován po přeškolení do hodnosti Unteroffizier. Dne 26.03.1940 onemocněl a byl poslán na pozorování do vojenského lazaretu v Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw-Polsko), kde mu zjistili zánět mandlí. Proto byl 05.04.1940 poslán do vojenského lazaretu v Katowitz/Oberschesien (dnes Katowice-Polsko), kde mu byly mandle vyoperovány a 12.04.1940 se vrátil do Cosel ke své jednotce. Dne 28.05.1940 byl sestaven v Ratibor/Oberschlesien (dnes Raciborz-Polsko) pochodový prapor (Marschbataillon) se kterým jel jako doprovod do Brest/západní Francie. Po předání se vrátil do Cosel. Koncem července 1940 byl přidělen k rotě, která měla za úkol hlídat francouzské zajatce do Dulens nedaleko Arras/severní Francie. Tam vykonával službu jako velitel stráže. Dne 24.05.1941 byl přeložen k náhradnímu praporu – Ersatz-Bataillon 372 do Diedenhofen/Lothringen (dnes Tionville-Lotrinsko-Francie). V červnu 1941 byl zaslán k pěšímu pluku -Infanterie-Regiment 417 v Ilsa nedaleko Radomi v Polsku ve funkci velitele družstva. Po vypuknutí války s Ruskem 22.06.1941 odešel s plukem směrem na Bug a 24.07.1941 se účastnil útoku u Žitomíru. Posléze onemocněl a s vysokými horečkami byl odeslán do vojenského lazaretu v Bad Gottleuba nacházející se v Saském Švýcarsku, kde dorazil 05.08.1941. Zde se léčil do 29.08.1941 a byl přidělen k pěšímu náhradnímu praporu 1.Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 444 opět do Diedenhofen (dnes Tionville-Lotrinsko-Francie). Dne 01.10.1941 byl převelen k pochodovému praporu (Marschbataillon XII/16) do Mörchingen/Lothringen (dnes Morhange-Lotrinsko-Francie) a 06.11.1941 s pěším plukem 9.Kompanie-Infanterie Regiment 417 opět odjel na východní frontu v Charkovské oblasti. Zde se v prosinci 1941 účastnil útoku v úseku Charkov-Bjelgorod. Opět ale onemocněl a s vysokými horečkami byl 25.02.1941 odvezen do Bjelgorodu a později přes Lublin v Polsku do vojenského lazaretu v Saffig u Koblenz-Německo a na doléčení do vojenského lazaretu v Lemberg (dnes Lvov-Ukrajina) kde byl do 18.03.1942 a pak dostal zdravotní dovolenou. Dne 05.05.1942 se vrátil opět do Diedenhofen k rotě rekonsvalescentů patřící k pěšímu náhradnímu praporu Genesendenkompanie-Ersatz-Batallion 444. Dne 23.05.1942 byl opět odeslán k pochodovému praporu (Marschbataillon) do St.Avolt/Elsass (Alsasko-dnes Francie) a již potřetí odjel na východní frontu do oblasti Ržev-Vjasma, kde byl 02.06.1942 přidělen k pěšímu pluku 1.Kompanie Infanterie-Regiment 233. V červnu 1942 se účastnil dalšího útoku u Rževa. Po měsíci na frontě opět onemocněl a byl převezen do vojenského lazaretu v Opavě, kde strávil 6 měsíců do 15.01.1943, kdy obdržel zdravotní dovolenou a Fronturlaub. Po dovolené byl převelen k rotě rekonsvalescentů -Genesendenkompanie Grenadier-Ersatz-Batallion 164 ve Freudenthal (dnes Bruntál). Po uzdravení nastoupil 08.03.1943 ke granátnickému náhradnímu praporu -Stammkompanie Grenadier-Ersatz-Bataillon 164 v Bruntále, kde zůstal do 28.04.1943. Dne 29.04.1943 byl zaslán do Breslau/Niederschlesien (dnes Wroclaw-Polsko) kde absolvoval kurz pro ruské tlumočníky v překladatelské škole -Dolmetscherkompanie Wehrkreis VIII. Po úspěšném absolvování kurzu, který trval 2 měsíce nebylo okamžitě potřeba tlumočníků proto byl odeslán kopat zákopy v Breslau. Tam opět onemocněl a byl zaslán do vojenského lazaretu v Opavě, kde zůstal 5 týdnů. V listopadu 1943 se vrátil do Breslau kde od 26.10.1943 prošel opakovacím kurzem pro ruské tlumočníky. Dne 29.12.1943 byl zařazen jako tlumočník k ruskému východnímu praporu Ost-bataillon 633 do Francie. Tento ruský prapor byl v listopadu 1943 převelen s dalšími 32 ruskými prapory z východní fronty. Ost-Bataillon 633 byl přesunut z Běloruska, kde byl dislokován ve městě Begoml, severně od Minska, kde působil u skupiny armády Střed Heeres gruppe Mitte a podílel se přímo na protiparyzánském boji. Ve Francii byl prapor zařazen k 7 Armee, Armee Gruppe B polního maršála Rommela. Velitel praporu byl Rus major Demsky, později byl vystřídán německým kapitánem Finkem. Alfred se stal tlumočníkem druhé roty pod vedením poručíka Razumoviče. Před příchodem Američanů se prapor Ost-Bataillon 633, který byl již od 19.dubna 1944 přejmenován na IV-/Festung-Grenadier-Regiment 852 se stahoval do Brestu na jeho ochranu. Dne 06.08.1944 v noci přešla 2.rota pod velením poručíka Razumoviče, celkem 194 mužů k francouzké podzemní armádě FFI. Alfred setrval u FFI do 07.12.1944, kde působil nadále jako tlumočník. Dne 08.12.1944 se přihlásil k československé zahraniční armádě na československém vyslanectví v Paříži a byl přidělen k transportu do do Le Haver a odtud se dostal do Velké Británie. Ve Velké Británii byl přidělen k tankové brigádě, kde prodělal výcvik nejprve v hodnosti vojín a posléze byl povýšen do hodnosti svobodníka. Dne 07.04.1945 odešel do pole k Dunkerque ve Francii, kde sloužil do 05.05.1945. Byl přidělen k 3.tankové rotě-12.tankové brigády. Po skončení války byl 14.08.1945 demobilizován a vrátil se domů.

† 07.10.1975 Opava