Pardubitzki Emanuel

Emanuel Pardubitzki (Pardubitzky) byl nasazen již během  první světové války, kdy sloužil v císařské německé armádě – Kaiserlich Deutsches Heer. Po svatbě žil v Ruderswald/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Rudyszwald, Slezské vojvodství/Polsko). K Wehrmachtu narukoval 09.07.1940. Byl zařazen k rotě praporu zemských střelců – 3. Kompanie Landesschützen-Bataillon 586 do Sagan/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Žagaň, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Tento prapor byl zřízen 01.06.1940 ke střežení válečných zajatců a byl podřízen divizi – Division z.b.V. 408. V říjnu 1942 byla divize přejmenována na divizi – Division 408. Od roku 1941 byl prapor v Oels/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Olešnica, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). V dubnu 1941 Emanuel onemocněl (žaludek) a léčil se od 01.04.1941 do 10.04.1941 ve vojenském lazaretu v Breslau/Niederschlesien (dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Na konci roku 1941 byl prapor přemístěn do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Dne 10.02.1943 byl Emanuel po úrazu prstů na ruce převezen do vojenského lazaretu – Reserve Lazarett Breslau XIX a 14.04.1943 byl přemístěn do vojenského lazaretu – Reserve Lazarett Breslau VII. Po vyléčení dne 04.06.1943 se vrátil ke svému praporu. V roce 1944 byl prapor přemístěn do Ohlau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Olawa, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). V dubnu 1945 padl Emanuel do ruského zajetí. Byl uvězněn v zajateckém táboře – KGF-3097144 Bad Sulza/Thüringen (Durynsko). Po čase byl přemístěn do zajateckého tábora – KGF Lager Focsani/ Rumunsko a následně do zajateckého tábora – KGF Lager Kamyšin (Volgogradská oblast) Rusko. Zde 10.05.1946 zemřel. Je pochován ve Volgogradě (dříve Stalingrad, Volgogradská oblast)/Rusko.

Poloha hrobu : Kl.g. 5772, Kw 17, m. 24