Oczka Max

Max Oczka se narodil v Deutsch Krawarn (Kravaře), ale krátce po narození už žil v Kauthen (Kouty). V letech 1932-34 sloužil u československé armády v Kroměříži (3. pěší pluk). K Wehrmachtu narukoval 04.06.1940. Byl zařazen ke kulometné rotě pěšího náhradního praporu – 4. Kompanie (Maschinengewehr) Infanterie-Ersatz-Bataillon 47 do Lüneburg /Niedersachsen – Dolní Sasko. Pluk byl podřízen divizi – Division 180. Po výcviku byl podle hlášení z 05.08.1940 převelen k rotě pěšího pluku – 11. Kompanie Infanterie-Regiment 154. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 58. Infanterie-Division. Divize působila v té době jako bezpečnostní síla v Tongeren (Vlámský region/Belgie), kde se přemístil po ukončení západního tažení z Francie. Později se pluk přemístil do Verviers (Valonnský region/Belgie). Dne 13.12.1940 byla část pluku – Infanterie-Regiment 154 převedena k pěšímu pluku – Infanterie-Regiment 585. Podle hlášení z 15.12.1940 byl Max zařazen ke střelecké rotě pěšího pluku – 11. Schützen-Kompanie Infanterie-Regiment 585. Tento pluk byl sestaven 13.12.1940 v oblasti Lübeck/Schleswig-Holstein – Šlesvicko-Holštýnsko sloučením části pěšího pluku – Infanterie-Regiment 154 a pěšího pluku – Infanterie -Regiment 220. Pluk byl podřízen pěší divizi – 320. Infanterie-Division. V dubnu 1941 se divize jako bezpečnostní síla přemístila do Dunkerque (departement Nord, region Hauts-de-France/Francie). Dne 14.02.1942 byla část pluku – Inafanterie Regiment 585 převedena k pěšímu pluku – Infanterie-Regiment 666. Podle hlášení z 17.03.1942 byl Max zařazen k rotě pěšího pluku – 3. Kompanie Infanterie-Regiment 666. Tento pluk byl sestaven 11.03.1942 v Reims (departement Marne, region Grand Est/Francie) a byl podřízen pěší divizi – 370. Infanterie-Division. Koncem června 1942 byla tato divize přemístěna na východní frontu. Dne 02.07.1942 dorazila k řece Mius v Rostovské oblasti a v rámci skupiny armád „Jih“- Heersegruppe „Süd“ postupovala k Rostovu na Donu (Rostovská oblast/Rusko). Začátkem srpna 1942 byla divize u soutoku řek Don a Doněc u obce Konstantinovsk (Rostovská oblast/Rusko). Dál pak postupovala ke Kavkazu. Začátkem září 1942 obsadila divize Pjatigorsk (Stavropolský kraj/Rusko). Pak se postup zpomalil a až v říjnu 1942 obsadila divize Nalčik a Terek (Kabarsko-Balkarsko/Rusko) na úpatí Kavkazu. Dne 15.10.1942 byl pěší pluk – Infanterie-Regiment 666 přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 666. Koncem ledna 1943 zde v oblasti u Tereku (Kabarsko-Balkarsko/Rusko) utrpěl Max zranění a byl převezen do zázemí, kde se od 23.01.1943 do 17.02.1943 léčil ve vojenském lazaretu v Deggendorf/Bayern – Bavorsko. Podle hlášení z 17.04.1943 byl zaslán na doléčení k rotě rekonvalescentů granátnického náhradního praporu – Genesendenkompanie Grenadier-Ersatz-Bataillon 327 do Neititschein/Sudetenland – Sudety (dnes Nový Jičín/Česká republika). Dne 05.08.1943 byl zařazen k pochodové rotě granátnického náhradního praporu – Marschkompanie Grenadier-Ersatz-Bataillon 327. Prapor byl podřízen divizi – Division 432. Od 25.12.1944 do 29.02.1944 se ještě Max léčil ve vojenských lazaretech v Pilsen/Protektorat Böhmen und Mähren – Protektorát Čechy a Morava (dnes Plzeň/Česká republika). Podle hlášení z 04.02.1944 byl převelen zpět ke své původní jednotce- rotě granátnického pluku – 3. Kompanie Grenadier-Regiment 666. Pluk byl stále podřízen divizi – 370. Infanterie Division. V té době byla divize zapojena do obraných ústupových bojů v Moldavii a Rumunsku. Od dubna do července 1944 držela pozice u Calaasi/Moldavie, pak ustoupila do Rumunska, kde byla v srpnu 1944 u Negresti zničena. Podle hlášení z 04.10.1944 byl Max naposled převelen a to k rotě granátnického pluku – 6. Kompanie Grenadier-Regiment 946. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 357. Infanterie-Division. Divize byla v té době nasazena do bojů u Dukelského průsmyku (Podkarpatské vojvodství/Polsko). V listopadu se divize přesunula k Budapest/Mačarsko a zde se zapojila do obraných bojů. Dne 24.11.1944 utrpěl Max velmi těžké zranění (ruský tank mu přejel 2 krát přes nohy). Následkem tohoto těžkého zranění přišel o obě nohy. Od 23.01.1945 do 17.04.1946 se léčil ve vojenském lazaretu v Apolda/Thüringen – Durynsko. Po ukončení války v květnu 1945 byl veden jako válečný zajatec v Německu. Až do konce roku 1947 se léčil v lesní klinice v Eisenberg/Thüringen – Durynsko.

† 27.06.1988

Zdroj : Deutsche Dienstelle WASt, SOkA Opava.