Müller Max

Max (Maxmilian) Müller narukoval k Wehrmachtu 06.03.1940 do Schweidnitz/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Świdnica, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Zde byl zařazen k lehké baterii dělostřeleckého náhradního oddílu – 2. leichte Batterie Artillerie-Ersatz-Abteilung 252 a přemístěn k oddílu do Bunzalu/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Bolesławiec, Dolnoslezké vojvodství/Polsko).  Oddíl byl podřízen divizi – Division 148. Později byl převelen k baterii dělostřeleckého pluku – 4. Batterie Artillerie-Regiment 252. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 252. Infanterie Division. Od července 1940 působila divize v oblasti Generalgouvernement (dnes východní Polsko). Dne 22.06.1941 se divize v rámci skupiny armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ zapojila do východního tažení do Ruska. Postupovala přes Mielnik (Podleské vojvodství/Polsko), řeku Bug, pak přešla přes Slonim (Grodenská oblast/Bělorusko) do Sluck (Minská oblast/Bělorusko), kde dorazila na konci července 1941. Dále postupovala divize přes Bobrujsk (Mogilevská oblast/Bělorusko), Rogačov (Gomelská oblast/Bělorusko) a Kričev (Mogilevská oblast/Bělorusko) do oblasti Roslavl (Smolenská oblast/Rusko), kde dorazila koncem srpna 1941. Pak postupovala přes řeku Desna na Spas-Demensk (Kalužská oblast/Rusko) do oblasti mezi Gžatsk (dnes Gagarin, Smolenská oblast/Rusko) a Možaisk (Moskevská oblast/Rusko). Během zimních bitev v prosinci 1941 se divize dostala ještě do Istra (Moskevská oblast/Rusko). Pak byla divize donucena ustoupit zpět do oblasti u Gžatsk (Gagarin, Smolenská oblast/Rusko). V této oblasti u města Gžatsk (Gagarin, Smolenská oblast/Rusko), byla divize zapojena po celý rok 1942 do pozičních obraných zákopových bojů. V březnu 1943 byla nucena divize ustoupil k městu Jelňja (Smolenská oblast/Rusko). Pozice u tohoto města držela do září 1943, pak byla nucena ustoupit do oblasti východně od města Orša (Vitebská oblast/Bělorusko). Na přelomu roku 1943/44 byla divize zapojena do těžkých obranných bojů v oblasti u města Něvel (Pskovská oblast/Rusko) a od března 1944 u města Vitebsk (Vitebská oblast/Bělorusko). V červnu 1944 byla divize donucena z Vitebské oblasti v Bělorusku ustoupit do Litvy. Dne 22.06.1944 utrpěl Max u města Šumilina (Vitebská oblast/Bělorusko) lehké zranění od kulky do levé ruky. Ze zranění se léčil u svého oddílu. Začátkem srpna 1944 držela divize obrané pozice u Kedahnen (Kėdainiai/Litva), začátkem září u Raseinen (dnes Raseiniani/Litva). Dne 14.10.1944 utrpěl Max u obce Buden/Ostpreussen ( Východní Prusko, dnes Ovražkino, Kaliningradská oblast/Rusko) druhé lehké zranění. Byl zasažen kulkou do pravé nohy. K ošetření byl přemístěn na hlavní obvaziště divize – Hauptverbandplatz 2/252. Dne 10.12.1944 byl Max kvůli zranění převelen k lehkému dělostřeleckému náhradnímu a výcvikovému oddílu – leichte Artillerie-Ersatz-und Ausbildungs-Abteilung 8 do Bunzalu/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Bolesławiec, Dolnoslezké vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen divizi – Division 432.  Od 21.02.1945 do 26.03.1945 se Max ze svého zranění léčil v rezervním lazaretu – Reserve-Lazarett Ahlen/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vesfalsko).

† 12.08.1974

Vyznamenání :

•  EK – 2. Klasse
• Winterschlacht-Medaille 1941-42

 (Rodiče: Karl Müller * 31.10.1876 † 20.09.1948 a Marie 22.10.1884, manželka: Paula Stoklas)