Mrusek Sidonius

Sidonius (Zdenek) Mrusek (Mruzek, Mrusäk) žil později ve Velkých Hošticích (Groß Hoschütz). K Wehrmachtu narukoval 17.04.1942. Byl zařazen k protitankové rotě náhradní pěšího pluku – 14. Panzerjäger-Kompanie Infanterie-Ersatz-Regiment 8 do Metz/Lothringen (Lotrinsko, dnes  departement Moselle, region Grand Est/Francie). Tento pluk byl založen 26.08.1939 v Troppau/Sudetenland (Sudety, dnes Opava/Česká republika) a od prosince 1940 působil v Metz/Lothringen. Pluk byl podřízen divizi – Division 148. Dne 10.09.1942 byl Sidonius převelen k protitankové rotě pěšího pluku – 14. Panzerjäger Kompanie Infanterie-Regiment 174. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 81. Infanterie-Division. Divize byla nasazena v rámci skupiny armád „Sever“- Heeresgruppe „Nord“ na severním úseku východní fronty V té době v oblasti u Ilmeňského jezera v blízkosti města Staraja Russa (Novgorodská oblast/Rusko). Od konce července 1942 bojovala divize o pozice v blízkosti řeky Lovať u obcí Ramuševo-Redcy (Novgorodská oblast/Rusko). Pak postupovala přes Pola (Novgorodská oblast/Rusko) do oblasti tzv. pozemního mostu – vstupu do Demjanské kapsy k obcím Strelyči, Syrotkino a Radovo (Novgorodská oblast/Rusko). Dne 21.09.1942 Sidonius onemocněl tyfem a k tomu se přidružily žaludeční neduhy. Byl převezen do polního lazaretu sanitní roty – Sanitäts Kompanie 1/522 do města Porchov (Pskovská oblast/Rusko). Dne 07.10.1942 byl dál převezen lazaretním vlakem do rezervního vojenského lazaretu v Metz/Lothringen (Lotrinsko, dnes departement Moselle, region Grand Est/Francie) Reserve Lazarett Metz I – žaludeční oddělení. Dne 07.11.1942 byl přemístěn do rezervního vojenského lazaretu – Reserve Lazarett Metz II Pelters, kde se léčil do 10.12.1942. Po vyléčení byl zařazen jako schopný služby v poli (kriegsverwendungfähig) k náhradní protitankové rotě – Panzerjäger-Ersatz-Kompanie 213 do Mülhausen/Elsaß (Alsasko, dnes Mulhouse, departement Haut Rhin, region Grand Est/Francie). Tato rota spadala pod záložní pěší pluk – Reserve-Grenadier-Regiment 213. Pluk byl podřízen reservní divizi – 158. Reserve Division působící ve Straßburg/Elsaß (Alsasko, dnes Strasbourg, departement Haut Rhin, region Grand Est/Francie). Začátkem roku 1943 se Sidonius vrátil zpět ke své jednotce na východní frontu. Pluk byl od 15.10.1942 přejmenován z pěšího na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 174 a stále podřízen pěší divizi – 81. Infanterie-Division. V lednu 1943 byla divize přemístěna do oblasti severně od Ilmeňského jezera na silnici Novgorod-Čudovo (Novgorodská oblast/Rusko). V únoru 1943 byla divize nasazena severně od řeky Tigoda poblíž obce Dračevo a účastnila se bojů v kapse u Pogostje (vše Leningradská oblast/Rusko). Od 22.07.1943 se divize zapojila u Leningradu do 3 bitvy o Ladožské jezero. V říjnu 1943 byla divize jižně od města Puškin (Leningradská oblast/Rusko). V polovině listopadu 1943 se pak přemístila do oblasti severně od Nevelu k Pustošce (Pskovská oblast/Rusko). Koncem června 1944 se divize přesunula vlakem k městu Polock (Vitebská oblast/Bělorusko) a zapojila se zde do těžkých obranných bojů. Poté, co již nebylo možné město udržet, stáhla se divize za řeku Západní Dvinu-Daugavu. Dne 25.07.1944 stála divize v obranném postavení 10 km jihovýchodně od Dünaburg/Lotyšsko (dnes Daugavpils) u Skrudailena/Lotyšsko. Dne 03.08.1944 byla zapojena do bojů u města Birsen/Litva (dnes Biržai), kde měla zachytit ruský útok na město Riga/Lotyšsko. Dne 11.08.1944 padl Sidonius v Breilēni/Lotyšsko, jihozápadně od Schönberg/Lotyšsko (dnes Skaistkane) do ruského zajetí. Během bojů na východní frontě obsluhoval Sidonius protitankový kanón 7,5 cm PAK 40 a zničil více tanků. Po návratu ze zajetí se oženil a později žil v Kravařích.

† 26.10.1993

Vyznamenání : EK – 2. Klasse

Panzervernichtungs-Abzeichen in Silber

(manželka: Anna Jusek * 30.06.1929 † )