Mrowetz Josef 1913

Josef Mrowetz narukoval k Wehrmachtu a byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 1. Kompanie Infanterie-Ersatz Bataillon 444, který byl sestaven 27.08.1939 v Lublintz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Lubliniec, Slezské vojvodství/Polsko). Prapor byl podřízen divizi – Division 168. Prapor zajišťoval výcvik záložníků a nových rekrutů.

Po výcviku byl Josef převelen k rotě pěšího pluku – 1. Kompanie Infanterie-Regiment 162. Pluk byl podřízen pěší divizi – 61. Infanterie-Division. Po zahájení tažení proti Polsku 01.09.1939 postupovala divize v rámci Skupiny armád „Nord“ – Heeresgruppe „Nord“ z Ostpreussen (Východního Pruska) přes město Mława (Mazovské vojvodství/Polsko). Po bojích, které zde trvaly do 03.09.1939 překročila divize řeku Narew u města Pułtusk a následně řeku Bug v oblasti u města Wyszków. Pak postoupila k městu Warszawa (vše Mazovské vojvodství/Polsko), kdy byla až do kapitulace 27.09.1939. Po skončení války s Polskem se divize přesunula do oblasti u měst Aachen a Kőln/Nordrhein-Westfallen (Severní Porýní-Vestfálsko).

Po zahájení západního tažení 10.05.1940 postupovala divize v rámci skupiny armád „B“ – Heeresgruppe „B“ z Aachen směrem k Maastricht/Holandsko. Část divize se podílela 11.05.1940 na dobytí pevnosti Ében-Émael/Belgie. Po přejití Albertového kanálu divize pronásledovala belgickou armádu přes město Namur/Belgie k Yperskému kanálu. Pak postupovala přes Menin/Belgie a Mesen (Messines)/Belgie do Dunkerque (departament Nord, region Hauts-de-France/Francie), kde pomáhala uzavírat obklíčení britských a francouzských vojsk. Dne 04.06.1940, po dobití města, se divize přesunula na jih k řece Sommě. Odtud během druhé fáze tažení, (Fall Rot) postupovala přes řeku Seinu, město Argentan (departement Orne, region Normandie/Francie) do regionu Bretagne/Francie (Bretaň) na pobřeží Atlantiku. Zde divize zůstala jako bezpečnostní síla (ochrana pobřeží a dohled nad strategickými přístavy) do ledna 1941. Pak se přesunula do Insterburg/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Čerňachovsk, Kaliningradská oblast/Rusko).

Dne 22.06.1941 se divize v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“ účastnila operace „Barbarosa“ – tažení do SSSR. Postupovala přes město Memel (Klaipėda/Litva), Mitau (Jeglava/Lotyšsko), Rigu/Lotyšsko a Wolmar (Valmiera/Lotyšsko) k městu Reval (Tallinn/Estonsko). Zde se divize zapojila do těžkých bojů o toto město. Po dobití města 28.08.1941 byla divize zapojena v období září a října 1941 do obojživelné operace Beowulf , během které obsadila a vyčistila estonské baltské ostrovy Ösel (Saaremaa), Dagö (Hiiumaa) a Moon (Muhu) od sovětských posádek, což bylo nezbytné pro zajištění kontroly nad Baltským mořem. V listopadu 1941 byla divize přesunuta k městu Leningrad (dnes Sankt Petersburg, Leningradská oblast/Rusko) a zapojena do vyčerpávajícího útoku na Tichvin (Lenigradská oblast/Rusko). Cílem bylo úplné odříznutí města od zásobovacích tras přes Ladožské jezero. V prosinci 1941 během extrémních mrazů (až -40 °C) a pod tlakem sovětské protiofenzívy utrpěla divize těžké ztráty a v lednu 1942 byla donucena ustoupit k řece Volchov. Dne 07. 01.1942 začala ruská ofenzíva známá jako Ljubanská útočná operace na řece Volchov s cílem osvobodit Leningrad. Sovětská 2. úderná armáda, které velel generál Vlasov pronikla hluboko do německého týlu, ale byla obklíčena a následně zničena v tzv. „Volchovském kotli“ divize se podílela na udržování a následném uzavírání tohoto obklíčení, což bylo pro přežití sovětských vojsk fatální. Generál Andrej Andrejevič Vlasov padl 12.07.1942 do německého zajetí. Koncem léta 1942 byla divize nasazena jižně od Ladožského jezera na Sinjavinských výšinách (Leningradská oblast/Rusko) proti další ruské ofenzivě. Mimo to byla během celého roku zapojena do pozičních zákopových bojů na frontové linii podél řeky Volchov v oblastech u obcí Gruzino, Mostki, Glušice, v močálech u řeky Tigoda  (Novgorodská oblast/Rusko). Dne 15.10.1942 byl pluk přejmenován na granátnický pluk – Grenadier-Regiment 162.  Do března 1943 byla divize zapojena do obranných zákopových bojů v oblastech u obce Pogostje a města Kiriši, od března 1943 pak na strategickém uzlu u řeky Mga. Od září 1943 divize držela pozice v kritickém sektoru v bažinatém terénu u obce Sinjavino (jihovýchodně od Leningradu). Tato oblast byla známá jako „hrdlo láhve“ a byla strategicky nejdůležitějším bodem pro udržení blokády města.

Zde dne 30.12.1943 v oblasti označené Tetkingrund jižně od Ladožského jezera Josef padl. Byl zasažen kulkou pěchotní zbraně do hlavy s největší pravděpodobnosti odstřelovačem (snajprem). Jozef byl pohřben na divizním polním hřbitově hrdinů (Heldenfriedhof der 61. I.D) v obci Gory (Lenigradská oblast/Rusko).

Nyní je Josef pohřben na válečném hřbitově Sologubovka (Leningradská oblast/Rusko), ležící 70 kilometrů jihovýchodně od Sankt Petersburg (Leningradská oblast/Rusko), zde je již znovu pohřbeno více jak 56 000 německých vojáků. Hřbitov byl založen v roce 1986.

Jelikož Josefovy ostatky nebylo možno přes veškeré úsilí identifikovat je pohřben mezi neznámými.

Poloha hrobu: Blok 2. – mezi neznámými.

(Rodiče: Franz Mrowetz a Theresia Bensch)