Machon Max

Max Machon sloužil před válkou v roce 1927 (4 měsíce) u československé armády. K Wehrmachtu narukoval 18.12.1939 a byl zařazen k rotě stavebního praporu 3. Kompanie Bau-Bataillon 127. Zde sloužil jako zdravotník. Tento prapor operoval v rámci 18. Armme (armády). S touto armádou se účastnil jak západního tažení ve Francii tak i po vypuknutí války s Ruskem byl se svým paporem nasazen na severní části této fronty směrem na Leningrad. Začátkem roku 1943 při obranných bojích u Novgorodu byl Max raněn. Průstřel pravé nohy. Léčil se ve vojenském lazaretu v Greiswald (Mecklenburg/Vorpommern-Německo). Po vyléčení byl zařazen ke kmenové rotě ženijního praporu 1. (Stammkompanie)/Pionier-Bataillon 28 sídlícího v Schieratz (Sieradz-Polsko). Tento prapor patřil pod 28. Infanterie-Division (pěší divizi). Na konci války 20.04.1945 utrpěl Max těžké zranění levého oka, kdy o oko přišel a zranění hlavy, kde mu zůstaly části střepin z granátu. Byl převezen do vojenského lazaretu a poslední léčení probíhalo od 30.05.1945 ve vojenském lazaretu v Heidelberg (Baden/Würtemberg-Německo), kde se léčil až do 25.02.1946, kdy byl propuštěn a uvězněn v americkém zajateckém táboře v Göppingen (Baden/Würtemberg-Německo). Z amerického zajetí byl propuštěn 13.03.1946.

† 30.04.1987

Vyznamenání : Winterschlacht-Medaille 1941-42

Verwundeten-Abzeichen in Silber