Langar Max 1906

Max (Maxmilian) Langar narukoval k pěšímu náhradnímu pluku – Infanterie Ersatz-Regiment 207 do Schneidmühl/Westpreussen (Západní Prusko, dnes Piła, Velkopolské vojvodství/Polsko). Pluk byl podřízen divizi – Division 152. Pak byl převelen k zásobovacímu oddílu – Nachschub-Kolonne 2. Oddíl byl podřízen pěší motorizované divizi – 2. Infanterie-Division (mot.). V říjnu 1939 po skončení polského tažení byla divize přesunuta na západ do Saarpfalz (Sársko). Během francouzského tažení byla divize součástí armády – 12. Armee. Postupovala přes Belgii a severní Francii k pobřeží Lamanšského průlivu. Od 24.05.1940 byla nasazená na předmostí měst Abbéville a Amiens (departament Somme, region Pikardie/Francie). Na začátku druhé fáze západního tažení prolomila divize francouzské pozice na řece Somma a postoupila k řece Seina. Po bitvách u Dieppe a Saint-Valery-en-Caux (vše departament Seine-Maritime, region Normandie/Francie) divize postupovala dál Bretaní a dobyla město Brest (departament Finistère, region Bretaň/Francie). Po skončení francouzského tažení zůstala divize ve Francii jako okupační síla a byla použita k zajištění demarkační linie. Divize byla v červenci 1940 přemístěna zpět do Německa. Dne 30.07.1940 Max onemocněl střevním katarem a léčil se na interním oddělení v rezervním lazaretu – Reserve-Lazarett II ve městě Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). Po vyléčení 09.08.1940 se vrátil ke svému oddílu Nachschub-Kolonne 2. Dne 10.01.1941 byla pěší divize přejmenovaná na tankovou divizi – 12. Panzer-Division. Do června 1941 působila divize ve Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). Po zahájení války s Ruskem v červnu 1941 postupovala divize v rámci skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe „Mitte“ na Minsk (Minská oblast/Bělorusko) dál na Smolensk (Smolenská oblast/Rusko). Dne 27.07.1941 utrpěl Max u obce Vorvec (Minská oblast/Bělorusko) těžké zranění. Byl zasažen střepinou bomby do hlavy (pravá strana tváře, oči). Byl transportován k ošetření k sanitní rotě – Sanitätskompanie 1/2 a dál k léčení do polního lazaretu – Feldlazarett 20 v Varonina (Brestská oblast/Bělorusko). Dne 30.07.1941 byl dál převezen k léčení lazaretním vlakem – Lazarett-Zug do rezervního válečného lazaretu – Reserve-Kriegs-Lazarett I, Teillazarett Salzstraße Warschau C1/Generalgouvernement (dnes Warszawa, Mazovské vojvodství/Polsko). Dne 09.08.1941 byl převezen sanitním vlakem – Sanitäts-Zug do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett IV v Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Dne 25.09.1941 byl dál převezen k léčení na oční oddělení do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett II ve Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). Dne 20.05.1942 byl zařazen k rotě rekonvalscentů náhradního oddílu motorových vozidel – 4. Genesenen-Kompanie Kraftfahr-Ersatz-Abteilung 2 do Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen divizi – Division 152. Dne 23.06.1942 byl znovu odeslán k léčení na oční kliniku do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett v Greifswald/Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko). Zde byl od 30.06.1942 pak léčen na nosní a ušní klinice a  08.07.1942 se vrátil k léčení zpět na oční kliniku. Dne 14.08.1942 byl přes propouštěcí kancelář – Heeres-Entlassungs-Stelle ve městě Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko) z armády propuštěn.

Vyznamenání : EK – 2. Klasse

(rodiče: Josef Langar * 05.08.1877 a Marie Gebauer * 16.01.1881)