Krömer Josef 26

Josef Krömer narukoval v prosinci 1943 do Gleiwitz (dnes Gliwice, PL) k Stammkompanie/Panzer-Grenadier-Ersatz und Ausbildungs-Bataillon 110. Výcvik však absolvoval v Oppeln u 9./Feld-Ersatz-Bataillon 110, kde si také udělal řidičský průkaz. Krátký čas dokonce vykonával funkci řidičského instruktora. Brzy však následovalo převelení k Panzer-Grenadier-Regiment 110 do Normandie, kde v červnu 1944 propukla spojenecká invaze. 110. pluk působil v rámci slavné 11. „Gespenster“ Division (divize duchů). Již cestou na frontu byl Krömerův vlak několikrát letecky bombardován, což nepřežilo značné množství lidí. Posléze sloužil u těchto jednotek: Panzer-Grenadier-Regiment 112, Panzer-Grenadier-Ersatz-Batailon 59 Jena a 3./Feld-Ersatz-Bataillon 92. Na frontě se mu podařilo zajmout důstojníka britských výsadkových sil. Poté byl přesunut k tankové jednotce, u níž bojoval v tanku PzKpfw IV. Během ústupových bojů ve Vogézách uvízl jeho tank v bahnitém terénu, načež musel být posádkou opuštěn. Josef Krömer byl opět nasazen jako pěšák na frontu, kde jej však čekalo zranění do nohy. Léčil se v lazaretu Lindenberg/Allgau. Po vyléčení byl poslán přes Gliwice na východní frontu. Zde utrpěl druhé zranění, opět do nohy. Byl evakuován do Gleiwitz, poté do Ratiboře a Brna. Ze svého zranění se brzy zotavil, byl přidělen k polní doléčovací rotě (Feld-Genesungs-Kompanie 19) a s ní poslán na frontu bránit Bautzen. Zde probíhaly urputné boje, během nichž byl Josef Krömer již po třetí raněn. Utržil střepinu do pravé ruky. Byl poslán na léčení do Bodenbachu, ale fronta se nemilosrdně blížila. Rozhodl se tedy se svým kamarádem Josefem Steinem z Koutů utéci do západní zóny. V Petschkau však zůstali trčet. Nakonec změnili směr cesty a všemožnými prostředky (pomocí auta, vlaků, ale především vlastních nohou) a rozmanitými oklikami (přes Drážčany) se v srpnu 1945 vrátili domů.

† 27.03.2011

Vyznamenání: Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

Infanterie-Sturmabzeichen in Silber

Verwundeten-Abzeichen in Silber

EK 2. Klasse