Kotzem Otto

Otto Karl Kotzem se narodil v Neustadt/Oberschlesien (Hormí Slezsko, dnes Prudnik, Opolské vojvodství/Polsko). Později žil v Bremerhaven/Freie Hansestadt Bremen (Svobodné hanzovní město Brémy). Podle dochovaných záznamů měl jistý Otto Kotzem v Glogau obchod s Rádiovými přijímači, který měl sídlit na Pruské ulici. Příjmení Kotzem není v Německu příliš časté a nasvědčovalo by tomu i budoucí povolání Otty. V říjnu 1939 se přiženil do Deutsch Krawarn/Oberschlesien (dnes Kravaře/ČR).

V roce 1939 Karl narukoval k Wehrmachtu a sloužil u roty pro přísun a zásobování – Nachschubkompanie 239. Rota byla součástí divizních zásobovacích jednotek (Infanterie-Divisions-Nachschubtruppen 239) a podřízená pěší divizi – 239. Infanterie Division.

V srpnu 1939 byla divize i její zásobovací útvary mobilizovány ve vojenském okresu – Wehrkreisu VIII (Breslau, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko), konkrétně v oblasti u města Gleiwitz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Gliwice, Slezské vojvodství/Polsko). Dne 01.09.1939 se divize jako součást armády – 8. Armee – v rámci armády Skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ zúčastnila tažení do Polska.Postupovala z Gleiwitz/Oberschlesien přes Nikolai/Oberschlesien (dnes Mikolów, Slezské vojvodství/Polsko) do Katowitz (dnes Katowice, Slezské vojvodství/Polsko). Po dobytí města 04.09.1939 pokračovala divize, následována svými zásobovacími jednotkami, dále přes Krakau (Krakow, Malopolské vojvodství/Polsko) na východ. Dne 01.10.1939 po skončení hlavních bojů byla v oblasti města Bochnia (Malopolské vojvodství/Polsko). Pak 14.10.1939 se přesunula na maďarskou hranici a demarkační linii k řece San, kde následně střežila úsek od průsmyku Užok (dnes Zakarpatská oblast/Ukrajina) až po obec Sieniawa (Podkarpatské vojvodství/Polsko).

Na jaře 1940 byla krátkou dobu v prostoru Protektorátu Čechy a Morava mezi Prahou a Plzní a pak se přesunula k západní hranici do pohoří Kaiserstuhl/Baden-Württemberg (Bádensko-Württembersko). Zde se stala rezervou armády – 7. Armee. Na začátku západního tažení do Francie zůstala divize nejprve na svých pozicích. Dne 15.06.1940 překročila divize řeku Rýn u Neubreisach/Elsass (Alsasko, dnes Neuf-Brisach, departament Haut Rhin, region Grand Est/Francie) prorazila Maginotovu linii a postupovala do Francie severně od Mülhausen/Elsass (dnes Mulhouse, departament Haut Rhin, region Grand Est/Francie). V době příměří stála divize mezi Saint-Loup a Luxeuil-Les Bains (departement Haute-Saóne, region Bourgogne-Franché-Comté/Francie). V červenci 1940 se divize vrátila zpět do Gleiwitz/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Gliwice, Slezské vojvodství/Polsko).

V květnu 1941 byla divize přemístěna do Bukoviny v Rumunsku. Zde byla pod velením německé armádní mise Rumunsko – deutschen Heeresmision Rumänien. V červnu 1941 se divize v rámci armádní skupiny „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ zapojila do východního tažení. Ruské pohraniční pozice prorazila divize v Stefanesti (župa Botosani/Rumunsko). Přešla přes řeku Prut do města Balta (Oděská oblast/Ukrajina), pak překročila řeku Buk poblíž Voznesenska (Mykolajská oblast/Ukrajina) a dál postupovala k městu Krmenčuk (Poltavská oblast/Ukrajina). V září 1941 se divize zapojila do bitvy o Kyjev (Kyjevská oblast/Ukrajina). Po ukončení bojů v Kyjevském kotli padlo po obklíčení do zajetí tehdy 600 000 ruských vojáků. Pak divize postupovala přes města Poltava (Poltavská oblast/Ukrajina) a Bogoduchiv (Charkovská oblast/Ukrajina) k městu Charkov (Charkovská oblast/Ukrajina). Po dobytí města 24.10.1941 postupoval divize do oblasti jižně od města Belgorod (Belgorodská oblast/Rusko) k řece Severský Doněc. V prosinci 1941 byla pěší divize – 239. Infanterie Division po těžkých ztrátách na východní frontě rozpuštěna a její zbývající personál byl přeřazen k sousedním jednotkám, zejména k pěší divizi – 294. Infanterie Division. Logistické zázemí včetně zásobovací roty – Nachschubkompanie 239 bylo k 1. lednu 1942 oficiálně zrušeno a její vybavení posílilo zbídačené zásobovací složky německé armády – 6. Armee u města Charkov.

V roce 1944 se mu se Narodil syn Otto. Dle našich informací si také osvojil Helgu narozenou v roce 1941 (dceru Marthy). Ještě před válkou se mu narodil syn Wolfgang (1936)

Podle vyprávění rodiny byl Otto zajat Rudou armádou a byl v zajetí v Rusku. Nemáme zatím přesné informace o vojenské kariéře Otty ani o délce zajetí. V roce 1949 se mu narodila dcera Christild.

Víme s jistotou, že Otto v roce 1954 přijíždí do Austrálie, kde se rozhodl emigrovat. Jako své zaměstnání uvádí upholsterer, tedy čalouník.

V Austrálii si po 5 letech od příjezdu požádali o občanství a bylo jim vyhověno.

Podle dochovaných dokumentů se ovšem Otto minimálně jednou vrátil do Německa. V roce 1967 přijel lodí do Hamburgu. Z jakého důvodu ovšem není známo. Je možné, že si zde Otto přijel vyřídit německý důchod, navštívit rodinu nebo na léčení. Dle záznamu z vstupní karty pracoval Otto jako „Linesman“ – pracoval na údržbě elektrické přenosové soustavy.

Otto Kotzem umírá v Austrálii 29.04.1982. Je pohřben na Fremantle Cemetery, Perth, Západní Austrálie. Jeho žena Martha zemřela v roce 2008 a je pohřbena tamtéž.

(Rodiče: Franz Kotzem * 03.08.1886 a Paulina Fischer * 31.05.1886, manželka: Martha Kahnert * 26.08.1917)

Hodnost 25.10.1939 – Soldat

Zdroj: Rodina, SOKa, Szukaj w archiwach, Glogauer heimat bund, TROVE