Komarek Josef

Josef Komarek byl povolán k Wehrmachtu na jaře roku 1939. Zúčastnil se nejprve polského tažení. Později byla jeho jednotka přemístěna do Francie. Tam byl v létě 1940 vážně zraněn (střelen do plic).

Byl přemístěn do vojenského lazaretu, kde vedle něj v nemocnici ležel pilot letectva jménem Sepp, s nímž se spřátelil. Toto náhodné přátelství mělo v budoucnu hrát zásadní roli pro Komárka. Josef Komarek se za nějaký čas ze zranění uzdravil a byl umístěn zpět ke své jednotce ve Francii. Po začátku operace Barbarossa se Josef Komarek i se svou jednotkou přesouvá na východní frontu, kde spolu se svou jednotkou brzy došli až do města Stalingrad. Jednotka Josefa Komarka byla během bojů o město i s celou jednou německou  6. armádou obklíčena.

Při bojích ve městě byl jeho velitel roty zraněn a Komarek dostal za úkol odvézt jej na letiště Pitomnik, které sloužilo jako evakuační a zásobovací letiště Stalingradu. Josef se sám během bojů lehce zranil, ale při prohlídce jej poslal lékař pryč se slovy „Budeme pokračovat v boji, ano pane Komarek?“ Tak tedy naložil velitele do obrněného vozu a vyrazili na letiště, z kterého měl být velitel roty letecky převezen v transportním letadle. Poté, co úspěšně dorazil na letiště a nechal velitele naložit do letadla, Josefa někdo najednou poplácal po rameni slovy: „Kamaráde, dáš si cigaretu“? Když se otočil, poznal svého starého přítele Seppa. Radost a překvapení ze setkání byly obrovské.

Josef chtěl tohoto přátelství využít a dostat se také ze Stalingradského obklíčení. Po krátké a vášnivé diskusi se Seppem směl Komarek krátce před odletem nastoupit do letadla. Josef trval na tom, že musí podle rozkazu doprovázet svého velitele. Díky přátelství se Seppem a chytré lži se mu podařilo opustit Stalingrad a úspěšně odletět. Neměli však ještě zdaleka vyhráno. Během letu na ně totiž zaútočili nepřátelští stíhači a museli se dívat, jak byla při souboji sestřelena další spřátelená (německá) letadla. Sám Komarek byl během letecké bitvy zasažen malou střepinou a omdlel.

Letadlo se kterým letěl Komarek bylo ze všech, které spolu letěly to jediné, kterému se podařilo doletět na místo určení. Komarek byl při přistání ovšem stále v bezvědomí a díky svým zraněním (jedno ze Stalingradu a jedno z letecké bitvy) byl považován za mrtvého. Na letišti jej vynesli z letadla a spolu s dalšími zemřelými byl hozen na hromadu padlých vojáků. Když ležel mezi mrtvolami začalo lehce pršet, déšť mu pomohl přijít k sobě a upozornit na sebe pohybem. Všiml si jej voják procházející kolem, který jej s velkým údivem okolí vytáhl z hromady padlých a nechal jej převezt do nemocnice.

Po uzdravení se Josef znovu vrátil na východní frontu. Na konci války byl zajat a uvězněn ve sklepě jednoho domu. Podařilo se mu ovšem s dalšími 8 vojáky uprchnout. Celá skupina se rozhodla za každou cenu dostat ze sovětského zajetí do spojeneckého. Byl mezi nimi i nějaký pilot, který vlastnil kompas, který jim pomohl v orientaci a bez nějž by se do spojeneckého zajetí nedostali. Vydali se tedy na cestu. Po dlouhém pochodu přišli vyčerpaní k jedné chatě, kde si chtěli odpočinout a najíst se. Jenže najednou vešli dva ozbrojení Rusové a křičeli: „pochodi niemtsy“! Pilot, který se však nechtěl nechat chytit v okamžiku vstupu Rusů bleskově zareagoval, skočil za dveře a skryl se. Když byli ostatní vyvedeni z domu, pilot se vplížil zezadu a rychle zastřelil dva Rusy přesnými výstřely do hlavy. Komarek byl tak znovu volný a s dalšími vojáky mohli dále pokračovat ve své cestě do spojeneckého zajetí. Skupina se pro větší nenápadnost rozdělila na dvě menší po 4 mužích. Osud druhé skupiny je nám neznámy, ale skupina Josefa Komarka dorazila ke svému cíli v plném počtu. V cestě za vytouženým spojeneckým zajetím jim ovšem stála poslední překážka. Museli přejít řeku aby se dostali na druhou stranu k Američanům. Řeka byla ale rozbouřená a lidé tehdy přiliš neovládali plavání. To se stalo bohužel dvěma kamádům Josefa osudným a ze čtyř mužů se řeku podařilo přebrodit jen dvěma a ostatní se utopili. Komarek byl ovšem mezi úspěšnými. Povedlo se mu dostat do Amerického zajetí, přežít celou válku a v roce 1946 se vrátil domů.

Vyznamenáni:
-Verwundeten-Abzeichen in Schwarz (odznak za zranění)