Klein Anton

Anton Jan Klein se narodil ve Služovicích a později žil ve Velkých Hošicích (Gross Hoschütz).

Po vychození osmi tříd obecné školy ve Velkých Hošticích pracoval jako dlaždičský pomocník v Opavě. V roce 1934 nastoupil dobrovolně vojenskou prezenční službu u čs. armády v Hodoníně – 7. jezdecký pluk. Po dvouleté prezenční službě (1.10.1934 – 15.10.1936) pracoval na velkostatku Velké Hoštice, společně se svými rodiči. V době mobilizace 1938 zasazen opět u 7. jezdeckého pluku v Hodoníně v hodnosti četaře. V lednu 1939 se oženil s Marií Mikettovou (1915–1941), narodily se jim dvě děti – dcera Edeltraud (*1939) a syn Alfred (*1940). Syn tragicky zemřel po výbuchu granátu v roce 1945 nebo 1946.

Po rozpuštění čsl. armády se vrátil zpět do Velkých Hoštic, kde pracoval opět v hospodářství.

Anton Klein u odvodu

Druhá světová válka – služba v německé armádě a zajetí

• Byl členem SA ve Velkých Hošticích
• Duben 1941: Mobilizován do německé armády, nastoupil do vozatajského praporu 21 v Gleiwitz (dnešní Gliwice), Oberschlesien.
• Přeložen do Glogau (dnešní Głogów) k pěšímu pluku 318.
• 5. březen 1942: Nasazen na východní frontu (oblast Rosoše).
• Květen 1942: Zajat Rudou armádou.
• Internován v několika zajateckých táborech:
  • Tamboře, Kubachta (Ural), Gisela, Moskva – zajatecký tábor č. 241, Krasnogorsk – zajatecký tábor č. 27
• Zde se přihlásil do čs. zahraničního vojska a byl převezen do Buzuluku.

Služba v čs. zahraniční armádě a odbojová činnost (1943–1945)

• 22. prosince 1943: Odveden v Buzuluku a byl prezentován jako vojín čs. náhradního pluku.
• 19. ledna 1944: Zařazen k nově vytvořené 2. československé paradesantní brigádě v SSSR.
  • V Jefremově se zúčastnil výcviku, seskoků padákem a bojových operací v hodnosti četaře.
  • V Předzvědném oddíle byl přidělen k rotě obrněných aut, kde velel jedné čet obrněných aut.
• V květnu 1944 při cvičení u Proskurova v SSSR utrpěl těžká zranění „ohlušen a oslepen, těžký otřes mozku, pohmoždění hrudníku a krční páteře.“ K brigádě se vrátil z nemocnice 15. června.
• 1. července 1944: Jmenován rotmistrem jezdectva v záloze.
• 15. července 1944: Vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem SSSR.

Karpatsko-dukelská operace – Slovenské národní povstání (SNP)

Parabrigáda svou rotu obrněných aut, u které Anton Klein sloužil, epizodně použila ve dnech, kdy se účastnila karpatsko-dukelské operace v prostoru polského města Besko. V bojích zde přišla o jeden BA-64 B, jenž najel na minu. (podle některých indicií možná i o dva).

Dne 19. září 1944 stáhlo velení armády 2. československou paradesantní brigádu z bojů na Dukle a poslalo ji k městu Krosno, aby odtud vyrazila na svou původní misi – brigáda byla letecky převezena na letiště Tri Duby, na pomoc SNP. Když se na počátku října vojáci parabrigády i s většinou výzbroje přepravili letecky na pomoc Slovenskému národnímu povstání, zbylých osm obrněných vozidel roty zůstalo k dispozici automobilním jednotkám 1. čs. sboru. (https://rotanazdar.cz/?p=2006&lang=cs)

• Zúčastnil se bojů v oblastech Zvolena, Sásy, Pliešovce, Brezna a Banské Bystrice.
• V bojích u Zvolena byl raněn.
• Po potlačení SNP přešli členové brigády na partyzánský způsob boje, ústupové boje vedly přes Staré hory, Prašivé hory.
• Poté působil v Nízkých Tatrách v okolí Krpáčové, Dolní a Horní Lehoty ve skupině pod velením por. Branislava Rapoše, zde podnikali průzkumné hlídky do přilehlých obcí. Těchto průzkumných hlídek, kterým velel i rtm. Antonín Klein, se účastnil též Alfred Halfar z Rohova, který byl původně u 2. ČSPB u štábní roty.

Zajetí a útěk

• 20. ledna 1945: Zajat spolu se skupinou vedenou škpt. Srbem. Vězněn v Banské Bystrici.
• Při přesunu vězňů s blížící se frontou se mu podařilo uprchnout.
• Přihlásil se k 1. čs. samostatné brigádě, přidělen jako velitel čety k 2. polnímu praporu.

Poválečná vojenská služba a vyznamenání (1945–1947)

• 15. května 1945: Přemístěn k 28. pěšímu praporu.
• 15. září 1945: Zařazen k velitelské rotě BO.
• Do demobilizace dále působil jako rotmistr u 28. pěšího praporu Praha–Vršovice, vojenský útvar 2227.
• 1. března 1947: Propuštěn z činné služby (demobilizován).

Vyznamenání na uniformě:

• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá vojenská medaile Za zásluhy
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR
• Dukelská pamětní medaile
• Řád Slovenského národního povstání III. třídy (20. července 1946)
• Medaile Za vítězství nad Německem
• Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání
• Pamětní parašutistický odznak
  

  Anton Klein v důchodovém věku

Život po demobilizaci (1947–1986)

• Po demobilizaci se vrátil do Velkých Hoštic, později žil trvale v Opavě.
  Vzhledem ke svému těžkému zranění z Proskurova nemohl vykonávat těžší dělnické profese.
• Od března 1949 zaměstnán v podniku Ostroj Opava n.p. jako člen stráže a od července 1952 už jako velitel stráže, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu.
• Dne 15. května 1975 opustil aktivní zálohy a odešel do výslužby v hodnosti kapitána.
• Nedlouho po udělení statutu I. skupiny účastníků národního odboje v roce 1985 Anton Klein umírá (29. ledna 1986).

Anton Klein je pohřben v Opavě na rozptylové loučce, tedy nemá žádný náhrobek, jen pietní místo bez označení.

Je bratrem Maxe Kleina.

Rodiče Jan Klein (*1885) a Marie Kleinová (*1882) rozená Kostelná/Kostelny