Kladziwa Josef 1919

Josef Kladziwa narukoval k Wehrmachtu. Byl zařazen k rotě pěšího náhradního praporu – 6. Kompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 372. Prapor byl podřízen nejprve divizi – Division 168 a později divizi – Division 148. Prapor byl sestaven 27.08.1939 v Oppeln/Oberschlesien (dnes Opole, Opolské vojvodství/Polsko). V prosinci 1940 byl prapor přemístěn do Diedenhofen/Lothringen (Lotrinsko, dnes Thionville, departement Moselle, region Grand Est/Francie. Později byl Josef převelen k rotě pěšího pluku – 11. Kompanie Infanterie-Regiment 189. Pluk byl podřízen pěší divizi „ Slezské“  – 81. Infanterie-Division „ Schlesische“ a vybaven československou výzbrojí. Od 30.06.1940 působila divize ve Slezsku. Dne 05.03.1941 byla přemístěna do Francie. Zde vykonávala strážní službu podél pobřeží v okolí La Rochelle (departament Charente-Maritime, region Nová Akvitánie/Francie) a v severní části Francie až do prosince 1941. Dne 23.12.1941, kdy byla již válka s Ruskem v plném proudu se divize přesunula z Francie na východní frontu do Ruska. Byla nasazena v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“. Pěší pluk Infanterie-Regiment 189 spolu s oddílem dělostřeleckého pluku – II. Abteilung Artillerie-Regiment 181 tvořil v divizi bojovou skupinu č.1 – Kampfgruppe I. Tato bojová skupina byla vysazena do oblasti mezi vesnici Dubno (dnes část města Andreapol) a město Torpec (Tverská oblast/Rusko) na rozhraní skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“ a skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe „Mitte“, kde se bohužel dostála přímo do osy ruského útoku a během těžkých obraných bojů utrpěla v lednu 1942 zničující ztráty. Bitvu přežilo 160 vojáku a 1 důstojník. Josef zde 15.01.1942 u obce Rugi (Tverská oblast/Rusko) utrpěl těžké zranění. Byl zasažen střepinou granátu do pravé strany hýždí. K léčení byl transportován lazaretním vlakem – Lazarett-Zug 624 do rezervního lazaretu – Reserve Lazarett Zittau/Sachsen (Sasko), část lazaretu – Teillazarett „Drei Kronen“, kde dorazil 07.02.1942. Zde se léčil do 02.06.1942. Nějaký čas pak strávil v kasárnách v Německu a pak byl odeslán zpět ke své jednotce. Od konce července 1942 bojovala divize o pozice v blízkosti řeky Lovať u obcí Ramuševo-Redcy (Novgorodská oblast/Rusko). Pak postupovala přes Pola (Novgorodská oblast/Rusko) do oblasti tzv. pozemního mostu – vstupu do Demjanské kapsy k obcím Strelyči, Syrotkino a Radovo (Novgorodská oblast/Rusko). Dne 25.12.1942 Josef onemocněl zánětem kloubu – Polyartritidou. Se shromáždiště nemocných – Krankensammelstelle ve městě Pskov (Pskovská oblast/Rusko) byl odvezen 15.01.1943 k léčení do polního lazaretu – Feldlazarett 207 Retsevi/Estonsko. Po vyléčení 17.02.1943 byl převelen k ženijnímu náhradnímu praporu – Pionier-Ersatz-Bataillon 158 do Breslau-Rosenthal/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Pak se vrátil ke svému frontovému pluku, nyní k rotě granátnického pluku – 6. Kompanie Grenadier Regiment 189. Podřízen stále pěší divizi – 81. Infanterie-Division „ Schlesische“. V únoru 1943 byla divize nasazena severně od řeky Tigoda poblíž obce Dračevo a účastnila se bojů v kapse u Pogostje (vše Leningradská oblast/Rusko). Od 22.07.1943 se divize zapojila u Leningradu do 3 bitvy o Ladožské jezero. V říjnu 1943 byla jižně od města Puškin (Leningradská oblast/Rusko). V polovině listopadu 1943 se pak přemístila do oblasti severně od Nevelu k Pustošce (Pskovská oblast/Rusko). Zde Josef dne 23.11.1943 u obce Lakuši padl. Byl zasažen pěchotní střelou do hlavy. Byl pohřben na hřbitově hrdinů – Heldenfriedhof v jižní části města Pustoška (Pskovská oblast/Rusko).

Poloha hrobu : Řada 7, Hrob 31

Přesun Josefových ostatků na nově zřízený válečný hřbitov nebyl možný a je stále pohřben v původním umístění. Jeho jméno je také od roku 2014 uvedeno na nově zřízeném válečném hřbitově ve městě Seběž (Pskovská oblast/Rusko).

(Otec: Fritz Kladziwa, manželka: Ernstine)