Karhan Ernst

Ernst Karhan narukoval k Wehrmachtu. Podle hlášení z 20.11.1939 byl zařazen ke zpravodajské náhradní jízdní švadroně nahradního oddílu – Nachrichten-Ersatz-Schwadron Kavallerie-Ersatz-Abteilung 3 do Göttingen/Niedersachsen (Dolní Sasko). Oddíl byl podřízen (divizi) Division 159. Po výcviku podle hlášení z 18.01.1940 byl přeložen k jízdní švadroně průzkumného oddílu – Kavallerie-Geschwader Aufklärungs-Abteilung 157 do Hanau/Hessen (Hesensko). Oddíl byl podřízen 57. Infanterie Division (pěší divizi). Dne 10.05.1940 se divize zapojila do tažení do Francie. Postupovala přes Lucembursko, jižní Belgii do Saint Quentin (departament Aisne, region Haust-de-France/Francie). Poté divize dobyla Abbeville (departament Somme, region Haust-de-France/Francie) a pak zajišAYovala vytvořené předmostí na řece Sommě. V druhé fázi tažení postupovala divize na jihozápad přes Gamachers (departament Somme, region Haust-de-France/Francie) a Carentan (departament Manche, region Normandie/Francie) do Le Havre (departament Seine Maritime, region Normandie/Francie). Po kapitulaci Francie byla divize použita na ochranu pobřeží v oblasti u Dieppe (departament Seine Maritime, region Normandie/Francie) a později u Caen (departament Calvados, region Normandie/Francie). Začátkem srpna 1940 Ernst onemocněl a byl zaslán do polního lazaretu v Caen (departament Calvados, region Normandie/Francie), kde se léčil od 05.08.1940 do 12.08.1940. Ke konci srpna 1941 opět onemocněl a léčil se od 21.08.1941 do 02.09.1941 ve vojenském lazaretu v Bad Warmbrunn/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Cieplice Slaskie-Zdroj-Dolnoslezské vojvodství/Polsko) a od 02.09.1941 do 23.09.1941 ve vojenském lazaretu v Krunamhübel/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Karpacz, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Podle hlášení z 08.10.1941 se vrátil ke své původní jednotce zpravodajské náhradní jízdní švadroně náhradního oddílu – Nachrichten-Ersatz-Schwadron Kavallerie-Ersatz-Abteilung 3 do Göttingen/Niedersachsen (Dolní Sasko). Oddíl byl nyní pořízen (divizi) Division 179. Podle hlášení z 16.12.1941 byl zařazen na doléčení k rotě rekonvalescentů jízdního náhradního oddílu – Genesendenkompanie Kavallerie-Ersatz-Abteilung 2 v Göttingen/Niedersachsen (Dolní Sasko). Po vyléčení podle hlášení z 03.02.1942 se vrátil opět zpět ke své jednotce v Göttingen kde pobyl ale jen krátce. Podle hlášení z 08.02.1942 byl převelen zpátky k jízdní švadroně průzkumného oddílu – Kavallerie-Geschwader-Aufklärungs-Abteilung 157 u které již sloužil. Oddíl byl stále podřízen 57. Infanterie Division (pěší divizi). S divizí byl Ernst nasazen na východní frontě u města Obojaň (Kurská oblast/Rusko). Divize zde vedla poziční boje s ruskou armádou. Pak se přesunula na letní ofenzívu k řece Donu. V srpnu 1942 dosáhla Voroněže (Voroněžská oblast/Rusko). Zde divize zůstala do února 1943, kdy se po neúspěšné bitvě u Stalingradu (dnes Volgograd, Volgogradská oblast/Rusko) musela připojit k ústupu v rámci skupiny armád Jih – Heeresgruppe Süd. Divize ustoupila v březnu k městu Sumy (Sumská oblast/Ukrajina). Zde Ernst v dubnu 1943 onemocněl a byl převezen do válečného lazaretu v Slonin (Hrodenská oblast)/Bělorusko kde se léčil od 26.04.1943 do 21.06.1943. Po vyléčení byl podle hlášení z 26.04.1943 převelen k náhradní a výcvikové rotě pěchotních děl (motorizované s tažnými vozidly) – Geschützen-Ersatz und Ausbildungs-Kompanie (motorisiet mit Zugkraftwagen). Podle hlášení z 01.11.1943 byl opět převelen a to k rezervní rotě pěchotních děl motorizované – Reservegeschützkompanie 27 (motorisiet) na východní frontu. Tato jednotka byla podřízena 11. Panzer-Division (tankové divizi). Divize v té době sváděla těžké obrané boje v oblasi měst Dnipropetrovsk (dnes Dnipro) a Krivoj Rog (Dněpropetrovská oblast)/Ukrajina v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“. Od 20.11.1943 pak u Kirovohrad (Kirovohradská oblast, dnes Kropyvnyckyj) a Kremenčuk (Poltavská oblast). Boje o Kirovograd se tály do poloviny ledna 1944, pak divize ustoupila do oblasti západně od Čerkasy (Čerkaská oblast). Začátkem března byla divize u Teplyk (Vinnycká oblast), pak bojovala u Jampil (Vinnycká oblast). Ke konci března 1944, kdy se jednotka již stahovala ke Kišiněv (Chischinau)/Moldávie a pak k Jasy (Iasy)/Rumunsko Ernst onemocněl a nebo byl raněn. Byl převezen do vojenského lazaretu v Bad Reichenhall/Bayern (Bavorsko), kde se léčil od 22.03.1944 do 11.05.1944. Podle hlášení z 21.08.1944 byl převelen k automobilovému vozovému parku – Kraftfahrpark do Prag/Protektorat Böhmen und Mähren (dnes Praha/ČR). Ke konci války byl Ernst ještě jednou převelen a to k praporu zemských střelců – Landesschützen-Bataillon 443. Prapor byl v Donauwört/Bayern (Bavorsko) – Wehrkreis VII (Vojenský okres VII). Dne 03.05.1945 padl Ernst do amerického zajetí. Ze zajetí byl propuštěn 21.11.1945. Po válce žil v Göttingen/Německo.
†

Zdroj: Deutsche Dienstelle WASt