Kadlčík Richard

Richard Reinhold Tittko se narodil 11. května 1915 v Hlučíně jako nemanželský syn Emílie Tittkové, která se v roce 1920 provdala za krejčího Josefa Kadlčíka z Luhačovic, na jehož žádost bylo synovi Richardovi změněno jméno. Během svých výpovědí Kadlčík své datum a místo narození záměrně měnil, ale to již uvedené je to pravé.

V roce 1939 uprchl do Polska, odkud se měl dostat přes Rumunsko a Libanon do Francie. Ve Francii dne 24. 01. 1940 vstoupil v Marseille do československé zahraniční armády, kde sloužil v divizní kanonové rotě a zúčastnil se bojů při obraně Francie. Údajně byl dne 26. 06. 1940 zraněn při leteckém útoku během ústupu, byl evakuován Francouzi do nemocnice, kde o dva dny později padl do německého zajetí, pročež československá armáda považovala Kadlčíka za nezvěstného. Němci netušili, že se jedná o říšského Němce a vydáváním se za naturalizovaného Francouze se Kadlčíkovi podařilo skrýt jeho pravou identitu během zajetí. V březnu 1941 údajně ze zajetí uprchnul do neokupované části Francie, kde se údajně v roce 1942 oženil a pracoval v dolech.

Po útěku ze zajetí se Kadlčík přidal k francouzskému partyzánskému hnutí FFI (Forces françaises de l’intérieur – francouzské vnitřní ozbrojené síly). Po osvobození Francie byl jeho oddíl zařazen do pravidelné francouzské armády, kde sloužil u ženijního pluku a dosáhl hodnosti poručíka (sous-lieutenant).

Po vystoupení z francouzské armády, které proběhlo za nejasných okolností se hlásil na československém konzulátě v Marseille. Kadlčík a jeho kumpáni vytrvale pobuřovali a odmítali vstoupit do československé zahraniční armády v Anglii. Kadlčíkovi se následně podařilo odjet s repatriačním transportem do Neapole a následně do Jugoslávie, kde se hlásil u československé vojenské mise v Jugoslávii a dne 09. 02. 1945 byl odveden. Kadlčík žádal repatriaci na Podkarpatskou Rus nebo Slovensko, kde chtěl vstoupit do armády a při jeho cestách ho doprovázela po celou dobu jeho francouzská manželka Odette. Dne 31. 03. 1945 v Popradu opět nastoupil na vojenskou službu a byl odeslán do výcvikového střediska v Levoči. Zda-li se zúčastnil dalších bojů není známo. Československá armáda mu uznala hodnost podporučíka ženijního vojska, kterou získal ve francouzské armádě a na konci října 1945 armádu opustil.

Jak přesně se vyvíjely jeho poválečné osudy není známo, je totiž ve spisech opět uváděn pod několika různými profesemi a zde taky jeho stopy končí, datum a místo úmrtí Richarda Kadlčíka nejsou známy.

Více se můžete dočíst v Vlastivědném časopise Muzea Hlučínska, ročník 15/2025, číslo 1

Zdroj: Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska, ročník 15/2025, číslo 1, článek V boji za svobodu (1. část), autor: Jiří Neminář