Josefus Anton

Anton Josefus pracoval před povoláním do služby jako strojník v Kielu. 16. května 1941 byl povolán do Kriegsmarine. Po výcviku v Sossnitzu a službě u pevnostního oddělení v Kielu byl převelen na atlantické pobřeží Francie k 22. flotile pro odminování, která byla podřízena 1. bezpečnostní divizi (kapitán korvety H. Pfleger). Spolu se svou lodí se zúčastnil slavného průlomu Lamanšského průlivu. Byly těžce napadeny britskými stíhacími letadly, loď byla poškozena a tři jeho spolubojovníci byli zabiti.

Dne 11. února 1942 vypluly z Brestu bitevní lodě Scharnhorst, Gneisenau a těžký křižník Prinz Eugen, aby dosáhly německých přístavů. V doprovodu šesti torpédoborců, 14 torpédových člunů a mnoha menších jednotek byl průlom úspěšný bez významných ztrát. Po opravě lodi byly převezeny do Lübecku a operovaly v oblasti Baltského moře kolem Finska a Estonska. V roce 1943 byl poslán do školy poddůstojníků ve Wesermünde a po úspěšném absolvování výcviku byl převelen do francouzského Nantes. Tam sloužil na francouzském hlídkovém člunu. V červnu 1944 začala invaze do Normandie a během ústupu byl krátce přidělen k pěchotě. Později absolvoval kurz pro nové minolovky typu 610 v Rostocku.

Poté znovu sloužil v Baltském moři a byl svědkem nejhorší námořní katastrofy na světě, kdy byl 30. ledna 1945 torpédován a potopen uprchlický parník Wilhelm Gustloff. Přetížená bývalá loď KDF, označená Červeným křížem (rusy neuznaná!), opustila Gdyni, aby uprchlíky dopravila do Německa. Doprovod zajišťovaly torpédový člun T 36, minolovka M 375 a námořní tendr TS II. Ruská ponorka S-13 (Marinesko) zasáhla klapku třemi torpédy. Tento válečný zločin stál životy přibližně 10 000 lidí, většinou žen a dětí. Konec války strávil Anton Josefus v dánském přístavu Aarhus, kde byl Brity zajat.

Po dvou měsících byli převezeni do Německa, aby do roku 1947 čistili pobřeží až po Norsko od min a vraků lodí. V srpnu 1947 se konečně dočkal zprávy o návratu domů.

Vyznamenání:

• EK 2. Klasse
• Odznak minolovce (Minensuchboot-Abzeichen)