Jarzab Anton

Anton Jarzab narukoval k Wehrmachtu 14.12.1939. Byl zařazen k rotě sanitního náhradního oddílu – 3. Kompanie Sanitäter-Ersatz-Abteilung 8 do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen vojenskému okresnímu velitelství doktorů – Wehrkreisarzt VIII. Ještě v prosinci 1939 byl převelen k rotě pěšího pluku – 12. Kompanie Infanterie-Regiment 189 do vojenského výcvikového prostoru v Neuhammer/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Swietoszów, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Tento pluk byl podřízen pěší divizi „Slezské“- 81. Infanterie-Division „Schlesische“. Pluk byl vybaven československou výzbrojí. Dne 01.02.1940 byl Anton v rámci pluku přeřazen k lehké koloně pěšího pluku – Leichte Infanterie Kolone – Infanterie-Regiment 189. Dne 15.03.1940 byla divize přemístěna do oblasti Aachen/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko). Dne 09.05.1940 Anton onemocněl a léčil se ve vojenském lazaretu v Görlitz/Sachsen (Sasko). Po vyléčení dne 24.05.1940 se vrátil ke svému oddílu. Divize v té době v rámci skupiny armád „A“ – Heeresgruppe „A“ postupovala Belgií a v okolí belgického města Gedinne/Wallonien (Valonsko) překročila francouzskou hranici. Dne 26.05.1940 přešla divize pod velení skupiny armád „B“ – Heeresgruppe „B“. Na konci května divize zaujala obranné pozice v oblasti Chemin des Dames (departament Aisne, region Hauts-de-France/Francie) u řek Somme, Oise a Aisne. V druhé etapě války s Francií byla divize 06.06.1940 poprvé nasazena do bojů u města Venizel (departament Aisne, region Hauts-de-France/Francie). Před tím byla divize stále jen v záloze. Sváděla zde těžké boje a pěší pluk, u kterého Anton sloužil, utrpěl ztráty – 29 mrtvých a 121 raněných. Postup se pak zrychlil u města Chateau-Thierry (departament Aisne, region Haust-de-France/Francie), kde se podařilo divizi přes neporušený most překročit řeku Marne. Pak divize směrovala na jih k řece Seine, kterou překročila a 15.06.1940 se čelní jednotky nacházely v okolí města Sens (departament Yonne, region Burgundsko-Franche-Comte/Francie). Kapitulace Francie 22.06.1940 zastihla divizi v prostoru severně od města Bourgnes (departament Cher, region Centere Val de Loire/Francie). Dne 30.06.1940 se divize vrátila zpět domů do Slezska. Dne 29.12.1940 byl Anton převelen k záložní stanici vojenskému okruhu – Wehrkreis Ersatz Depot VIII Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw/Dolnoslezské vojvodství-Polsko). Dne 10.02.1941 byl Anton převelen k sanitní rotě stavebního praporu pěší divize – 1. Kompanie Sanitäts-Bau-Bataillon 298. Prapor byl podřízen pěší divizi – 298. Infanterie-Division. Divize v té době působila v Generalgouvernement (dnes Polsko). Od 22.06.1941 se divize v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ zapojila do východního tažení. Hranici překročila u Hrubieszow (dnes Lublinské vojvodství/Polsko) a postupovala dál přes Luck (Volyňská oblast/Ukrajina), Rowno (dnes Rivne, Rovenská oblast/Ukrajina), Zwiahel (dnes Novograd Volyňskyj, Žitomirská oblast/Ukrajina). Začátkem srpna 1941 byla divize v oblasti jižně od města Korosten (Žitomirská oblast/Ukrajina). V září 1941 se divize zapojila do bitvy o Kyjev (Kyjevská oblast/Ukrajina). Po ukončení bojů v Kyjevském kotli padlo po obklíčení do zajetí tehdy 600 000 ruských vojáků. Během října 1941 postupovala divize dál Poltavskou oblastí/Ukrajina. Dne 02.11.1941 byla divize u města Balaklia (Charkovská oblast/Ukrajina). Začátkem ledna 1942 se přesunula k městu Izjum (Charkovská oblast/Ukrajina). Začátkem února 1942 byla divize nucena ustoupit západně od města Lozova (Charkovská oblast/Ukrajina). Zde se účastnila obraných pozičních bojů do května 1942. V květnu 1942 se přemístila k městu Slovjansk (Doněcká oblast/Ukrajina) a zapojila se do druhé bitvy o město Charkov (Charkovská oblast/Ukrajina). Tyto boje se vlekly po celý červen 1942 a do zajetí tehdy padlo 170 000 ruských vojáků. V srpnu 1942 divize postoupila k městu Rostov na Donu (Rostovská oblast/Rusko), a pak byla zapojena do bojů na řece Don. V listopadu 1942 byla u obce Bogačev (Rostovská oblast/Rusko). Od srpna do prosince 1942 držela divize obranné pozice na západním břehu řeky Don mezi obci Tichij Don a městem Bogučar (Voroněžská oblast/Rusko) jako součást 8. Italské armády. Po obklíčení armády – 6. Armee 19.11.1942 ve Stalingradu prorazila dne 16.12.1942 lépe vybavená ruská armáda obrané pozice 8. Italské armády na řece Donu. Po zhroucení obranných pozic byla divize nucena ustoupit na jih, aby zabránila svému celkovému zničení. Po několika dnech divize u obce Tichaja Žuravka (Rostovská oblast/Rusko) padla do ruského obklíčení, z něhož se ji povedlo osvobodit. Před koncem roku 1942 byla divize znovu obklíčena u města Čertkovo (Rostovská oblast/Rusko). Zde se také divizi podařilo přes velké ztráty probít a ustoupit na západ k městu Kupjansk (Charkovská oblast/Ukrajina). V lednu 1943 u města Ševčenové (Charkovská oblast/Ukrajina) padla divize do obklíčení během krátké doby po třetí. Divizi se i zde podařilo z obklíčení uniknout. Probila se u města Malinivka (Charkovská oblast/Ukrajina). Následně se divize zúčastnila dalších obranných bitev na řece Doněc, jihozápadně od města Izjum (Charkovská oblast/Ukrajina) a pak ustoupila k městu Kremenčuk (Poltavská oblast/Ukrajina). Zde na řece Dněpr vybudovala obrané pozice. Pozice u Kremenčuku držela divize do 30.04.1943, kdy byla pro velké ztráty, které utrpěla během těchto obranných bojů rozpuštěna. Po rozpuštění divize byl Anton dne 29.04.1943 převelen k záchranné službě – (sanitce) – Krankenkraftwagenzug 235. Tato jednotka byla podřízena pěší divizi – 198. Infanterie-Division. Divize byla nasazena také v rámci skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ a v té době byla ve městě Zaporižžja (Zaporožská oblast/Ukrajina), kde vykonávala udržovací výcvik. V červnu 1943 se přesunula k městu Izjum (Charkovská oblast/Ukrajina). V červenci 1943 se zapojila do bitev v rámci operace „Zitadelle“ u Prochorovky, Belgorodu a Koroča (vše Belgorodská oblast/Rusko). V srpnu 1943 se divize zapojila do čtvrté bitvy o město Charkov (Charkovská oblast/Ukrajina). Po porážce u Charkova 23.08.1943 ustoupila divize s velkými ztrátami za řeku Dněpr. Od listopadu 1943 byla divize zapojena do obraných bojů v oblastech Kyjev, Fastiv (Kyjevská oblast/Ukrajina) a Žitomir (Žitomirská oblast/Ukrajina) s cílem zpomalit postup ruské armády. Od ledna do dubna 1944 čelila divize těžkým útokům v oblasti Kaniv a Čerkasi (Čerkavská oblast/Ukrajina). V březnu ustoupila divize k městu Kišiněv/Moldávie a v květnu do Rumunska. Během všech těchto obranných bojů utrpěla divize velké ztráty. Z těchto důvodů byla divize vyvedena z bojové linie a v červenci 1944 přemístěna do Narbonne (departement Aude, region Okcitánie/Francie). Po vylodění spojeneckých vojsk 19.08.1944 v Toulon (departament Var, region Provence-Alpes-Côte d’Azur/Francie) byla divize nasazena do obraných bojů v údolí řeky Rhony. Zde utrpěla další velké ztráty. Pak ustoupila přes Burgundsko a pohoří Vogezy do Alsaska, kde od října 1944 držela další obranné postavení. Dne 25.10.1944 byl Anton převelen k sanitnímu náhradnímu a výcvikovému oddílu – Sanitätes-Ersatz-und Ausbildungs-Abteilung 5 do Ulm/Baden-Würtemberg (Bádensko-Würtembersko). Oddíl byl podřízen vojenskému okresnímu velitelství doktorů – Wehrkreisarzt V.

†

(rodiče: Anton Jarzab * 22.08.1886 a Marie Maschetzky * 03.12.1886, manželka: Gertrud Papesch* 13.02.1909)