Janoš Jindřich

Jindřich Janoš vychodil měšťanskou školu v Píšti, kde jeho učitelé u něj rozvinuli jeho české vlastenecké přesvědčení. Vyučil se cementářem a pracoval v betonárce svého strýce, kde zorganizoval dvě protestní stávky z důvodu nespokojenosti s výší své mzdy. Po třetí stávce byl propuštěn, to se stalo již v době, kdy Hlučínsko bylo po záboru Německem.

Janoš všude vytrvale vystupoval jako Čech a dokonce se rozhodl optovat pro Česko-Slovensko, ale to se později ukázalo jako zbytečné, jelikož zbytek republiky byl později také obsazen. Poslouchal zahraniční rozhlas a poté, co se dozvěděl o formování legie Čechů a Slováků v Polsku se rozhodl utéct do Polska. Učinil tak 11. 06. 1939, kdy překročil u Tvorkova hranici do Polska. Na československém konzulátě v Krakově byl zaregistrován pod číslem 310 a  krátce pobýval ve vojenském táboře pro Čechoslováky v Malých Bronovicích. Mezi květnem a srpnem 1939 odjel Jindřich Janoš jakožto jeden z 1200 vojáků transportem do Francie. Ve Francii vstoupil Janoš do cizinecké legie a prodělal základní výcvik v alžírském městě Sidi-Bel-Abbés. Po napadení Polska a vypuknutí války byli českoslovenští legionáři včetně Janoše uvolněni pro nově se formující československou zahraniční armádu. Byl odveden 26. 9. 1939 v Agde a náležel mezi prvních 548 mužů, kteří byli uvolněni z cizinecké legie a vytvořili 1. čs. náhradní prapor. Narodil se 26. 11. 1919, avšak ve vojenských materiálech je jeho datum narození vedeno k roku 1918. Tehdy dvacetiletý Janoš se patrně obával, že by jej jakožto neplnoletého nepřijali do armády, a tak si jeden rok přidal. Po pádu Francie byl evakuován a dne 27. 06. 1940 stanul na britské půdě.

Ve Velké Británii prodělal výcvik střelce z kulometu a získal řidičské oprávnění na více skupin vozidel a později také absolvoval parašutistický výcvik. Sloužil zpočátku u velitelské roty a poté u 1. tankového praporu československé samostatné obrněné brigády. V roce 1942 byl povýšen na svobodníka a o rok později na desátníka. Od září 1944 se účastnil obléhání francouzského přístavu Dunkerque. V roce 1945 byl Janoš povýšen do hodnosti četaře a krátce po skončení války se s celou obrněnou brigádou vrátil do Československa. Po válce Janoš působil jako instruktor řidičů a mechaniků u 11. tankové brigády se sídlem v Milovicích. Byl povýšen na rotného a 10. 01. 1946 byl z armády propuštěn. V té době se taky angažoval pro potřeby Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu, známou jako UNRRA, kde působil jako řidič.

Vrátil se do rodné Píště a byl jmenován národním správcem betonárny v Kravařích, později pracoval jako její vedoucí. Byl členem Československé obce legionářské a po jejím zániku byl převeden do Svazu bojovníků za svobodu a Svazu protifašistických bojovníků. Byl také členem Československého červeného kříže. V roce 1948 vstoupil do KSČ a byl členem místního národního výboru, akčního výboru a předseda budovatelské komise.

Zemřel 6. května 1981 v Kravařích.

Více se můžete dočíst v Vlastivědném časopise Muzea Hlučínska, ročník 15/2025, číslo 1

Vyznamenání:

• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem Velká Británie
• Československá medaile za zásluhy II. stupně

Zdroje:

Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska, ročník 15/2025, číslo 1, článek V boji za svobodu (1. část), autor: Jiří Neminář

VÚA-VHA Praha, Sbírka 24, sign. 24-12-6/20, odvodní lístek Jindřicha Janoše; Kniha odvodních protokolů řady J, odvodní protokol Jindřicha Janoše.

Eduard Čejka: Československý odboj na západě, s. 151.

VÚA-VHA Praha, Sbírka 24, List o odchodu z činné služby.