Hosch Josef

Josef Hosch byl v roce 1941 povolán do Wehrmachtu. Bojoval na východní frontě, kde byl 17. února 1944 zajat Rusy.

17. července 1944 se dobrovolně přihlásil do československé exilové armády v Kamenci Podolském a byl přidělen k 1. československému ženijnímu praporu. Dne 20. listopadu 1944 utrpěl lehké zranění při odminování v Nižném Komáriku na Slovensku.

V únoru 1945 byl převelen do poddůstojnické školy a po složení závěrečné zkoušky byl přidělen k 4. československému praporu. Do konce války zastával hodnost ženijního poručíka v záloze.

Zemřel 24. února 1946 v 1. vojenské nemocnici v Praze.

Poručík Josef Hoš, první československý voják, který vstoupil u Dukly v roce 1944 na osvobozené československé území.

Následující text pochází z Opavského a Hlučínského deníku

Zapomínáme na hrdiny? Poručík Josef Hoš žije ve vzpomínkách

Kozmice – Bylo mu jen přes dvacet let. Přesto stihl dezertovat nacistům, kteří ho naverbovali, bojovat ve válce za osvobození, stát se důstojníkem, hrdinou a vůbec prvním, kdo překročil československou hranici u legendární Dukly. Přesto dnes jen hrstka lidí ví, kdo byl poručík Josef Hoš z Kozmic. Abychom byli přesní, šarži poručík získal Josef Hoš podle jednoho ze svých příbuzných, dnes osmdesátiletého vysloužilého čalouníka Roberta Kubiny (otci obou mužů byli přímí bratranci, pozn. redakce), až in memoriam. Za života byl Josef Hoš podporučíkem.

Narodil se v Kozmicích v roce 1922 a vyučil se kovářem. Jakmile mu bylo osmnáct, byl odveden německou armádou k vojsku a prakticky vzápětí odeslán rovnou na frontu. Fašismus ale rozhodně nebyl něčím, co mu přirostlo k srdci, a proto už nejspíš od počátku spřádal plány na přeběhnutí. A dočkal se. Když dorazila jeho jednotka ke Kyjevu, utekl.

„Bylo to za bílého dne. Nasedl na koně a se zdviženou rukou se rozjel k liniím protivníka. Byl tam prý tenkrát ještě jeden rodák z Kozmic, který na něj křičel, ať toho nechá a seskočí, ale strýc jel dál. Těžko říct, jestli po něm tenkrát stříleli, možná je zaskočilo, že to udělal přes den, ale v každém případě ho nakonec nezasáhla ani jedna kulka,“ vypráví Robert Kubina.

Josefu Hošovi se dezertovat podařilo a skončil v sovětském zajetí. Tam ale nevydržel dlouho. Sovětům bylo jasné, že před sebou mají spojence a nikoli nepřítele. Josef Hoš se tak brzy vrátil na frontu. Tentokrát ale za ty „hodné“, proti Němcům. Dle dostupných informací se dostal až do velení jedné z československých jednotek.

Ostatně jeho vyšší vojenské postavení dokládá i fakt, že se stal prvním vojákem, který překročil československou hranici při Dukelské operaci, která byla jednou ze zlomových událostí druhé světové války.

Nakonec děla utichla, boje vzaly za své, válka skončila a Josef Hoš se vrátil domů. Nastoupil na vojenskou školu do Prahy. Své osobní války ale vedl i doma. „Třeba na plese v Dolním Benešově ho napadlo pár kluků. Je tenkrát taky naverbovali bez ptaní Němci, a tak mu vyčítali, že pak bojoval proti nim. Nakonec se na tom plese muselo i střílet do stropu, aby se situace uklidnila,“ pokračuje v popisování Hošových osudů Robert Kubina.

Ani v tu dobu však nikdo ještě netušil, že celá tragédie se teprve chýlí ke svému vyvrcholení.

Psal se rok 1946, když došlo k bizarní nešťastné náhodě. „Podle oficiální zprávy mu v kapse vystřelila zbraň,“ říká Robert Kubina. Přežil a skončil v nemocnici. Na pooperačním oddělení se však stalo další neštěstí. Josef Hoš, ačkoli byl už v podstatě mimo nebezpečí, požádal své kamarády, kteří k němu přišli na návštěvu, o trochu vody, protože měl žízeň.

Základní pravidlo po takové operaci ovšem zní: žádné pití. A má to svůj důvod. Hrdina z Kozmic po chvíli naposledy zavřel oči a již se víckrát nenadechl. V současnosti má ve své rodné obci pamětní desku a je po něm pojmenována dokonce ulice. Přesto však jen málo lidí ví, kdo vlastně onen významný muž byl.

Tomáš Pustka

Vztyčení nového hraničního sloupu ČSR v říjnu 1944 během bitvy o Dukelský průsmyk. Josefa Hosche lze rozpoznat podle kořistního kulometu MG 42, který drží na obou fotkách.