Hosch Josef

Josef Hosch (Hoš) bydlel v Kozmicích v domě č.p. 244.

Vyučený kovář. V roce 1941 narukoval do výcvikového střediska lehkého dělostřelectva (oficiální název útvaru neověřen) v Hagenau v Alsasku. Ve Wehrmachtu získal hodnost desátníka (Obergefreiter). Během služby byl asi tři měsíce nemocen a pobýval v sanatoriu. Sloužil jako kovář, nejprve v okupované Francii a od 18. března 1943 působil na východní frontě, kde byl 17. února 1944 zajat Rudou armádou a držen v zajateckém táboře 100 v Záporoží.

Dne 17. července 1944 se dobrovolně přihlásil do československé exilové armády v Kamenci Podolském, byl odveden 20. července 1944 a obdržel kmenové číslo 14553/m.

Zajímavé je, že jeho zdravotní klasifikace Bs-53 je určovala jako schopného pouze k pomocné službě jako stráž nebo na funkci podkováře. Zřejmě i proto byl přidělen k 1. československému samostatnému ženijnímu praporu, sborové jednotce 1. československého armádního sboru v SSSR. Už 28. října 1944 byl povýšen do hodnosti svobodníka. Dne 20. listopadu 1944 utrpěl lehké zranění při odminování v Nižném Komárniku na Slovensku. K 1. prosinci byl povýšen do hodnosti desátníka.

V únoru 1945 byl přemístěn do školy pro důstojníky ženijního vojska v záloze a po složení závěrečné zkoušky s dostatečným výsledky dne 4. března 1945 získal hodnost četaře a status aspiranta.

V dalším období byl četař-aspirant Hoš převelen k 6. ženijnímu praporu, součásti 4. československé samostatné brigády. Do konce války tu zastával funkci velitele ženijní čety. Jeho nadřízení jej hodnotili výtečně jako iniciativního, ukázněného, energického a navrhli jej ke jmenování do hodnosti podporučíka v záloze.

Krátce po válce, 23. června 1945, byl Josef Hoš skutečně jmenován podporučíkem ženijního vojska v záloze s pořadím od 15. května 1945.

Po válce se rozhodl ve vojenské kariéře pokračovat a nastoupil do ženijního učiliště v Litoměřicích. Dne 1. září 1945 byl přemístěn je 2. ženijní brigádě a stal je příslušníkem 2. roty jejího II. praporu v Praze.

Zemřel 24. února 1946 v 1. vojenské nemocnici v Praze-Břevnově na následky nehody způsobené nešťastnou manipulací se služební pistolí.

Závěrečnou revizi textu medailonku Josefa Hoše (Hosche) provedl Milan Kopecký.

Nejvyšší dosažená německá hodnost: Obergefreiter

Nejvyšší dosažená československá hodnost: Poručík

Poručík Josef Hoš, patřil k prvním československým vojákům, kteří 6. října 1944 vstoupili Dukelským průsmykem v roce 1944 na osvobozené československé území.

Následující text pochází z Opavského a Hlučínského deníku

Zapomínáme na hrdiny? Poručík Josef Hoš žije ve vzpomínkách

Kozmice – Bylo mu jen přes dvacet let. Přesto stihl dezertovat nacistům, kteří ho naverbovali, bojovat ve válce za osvobození, stát se důstojníkem, hrdinou a vůbec prvním, kdo překročil československou hranici u legendární Dukly. Přesto dnes jen hrstka lidí ví, kdo byl poručík Josef Hoš z Kozmic. Abychom byli přesní, šarži poručík získal Josef Hoš podle jednoho ze svých příbuzných, dnes osmdesátiletého vysloužilého čalouníka Roberta Kubiny (otci obou mužů byli přímí bratranci, pozn. redakce), až in memoriam. Za života byl Josef Hoš podporučíkem.

Narodil se v Kozmicích v roce 1922 a vyučil se kovářem. Jakmile mu bylo osmnáct, byl odveden německou armádou k vojsku a prakticky vzápětí odeslán rovnou na frontu. Fašismus ale rozhodně nebyl něčím, co mu přirostlo k srdci, a proto už nejspíš od počátku spřádal plány na přeběhnutí. A dočkal se. Když dorazila jeho jednotka ke Kyjevu, utekl.

„Bylo to za bílého dne. Nasedl na koně a se zdviženou rukou se rozjel k liniím protivníka. Byl tam prý tenkrát ještě jeden rodák z Kozmic, který na něj křičel, ať toho nechá a seskočí, ale strýc jel dál. Těžko říct, jestli po něm tenkrát stříleli, možná je zaskočilo, že to udělal přes den, ale v každém případě ho nakonec nezasáhla ani jedna kulka,“ vypráví Robert Kubina.

Josefu Hošovi se dezertovat podařilo a skončil v sovětském zajetí. Tam ale nevydržel dlouho. Sovětům bylo jasné, že před sebou mají spojence a nikoli nepřítele. Josef Hoš se tak brzy vrátil na frontu. Tentokrát ale za ty „hodné“, proti Němcům. Dle dostupných informací se dostal až do velení jedné z československých jednotek.

Ostatně jeho vyšší vojenské postavení dokládá i fakt, že se stal prvním vojákem, který překročil československou hranici při Dukelské operaci, která byla jednou ze zlomových událostí druhé světové války.

Nakonec děla utichla, boje vzaly za své, válka skončila a Josef Hoš se vrátil domů. Nastoupil na vojenskou školu do Prahy. Své osobní války ale vedl i doma. „Třeba na plese v Dolním Benešově ho napadlo pár kluků. Je tenkrát taky naverbovali bez ptaní Němci, a tak mu vyčítali, že pak bojoval proti nim. Nakonec se na tom plese muselo i střílet do stropu, aby se situace uklidnila,“ pokračuje v popisování Hošových osudů Robert Kubina.

Ani v tu dobu však nikdo ještě netušil, že celá tragédie se teprve chýlí ke svému vyvrcholení.

Psal se rok 1946, když došlo k bizarní nešťastné náhodě. „Podle oficiální zprávy mu v kapse vystřelila zbraň,“ říká Robert Kubina. Přežil a skončil v nemocnici. Na pooperačním oddělení se však stalo další neštěstí. Josef Hoš, ačkoli byl už v podstatě mimo nebezpečí, požádal své kamarády, kteří k němu přišli na návštěvu, o trochu vody, protože měl žízeň.

Základní pravidlo po takové operaci ovšem zní: žádné pití. A má to svůj důvod. Hrdina z Kozmic po chvíli naposledy zavřel oči a již se víckrát nenadechl. V současnosti má ve své rodné obci pamětní desku a je po něm pojmenována dokonce ulice. Přesto však jen málo lidí ví, kdo vlastně onen významný muž byl.

Tomáš Pustka

Vztyčení nového hraničního sloupu ČSR v dne 7. října 1944 během bitvy o Dukelský průsmyk. Josefa Hoše lze rozpoznat podle kořistního kulometu MG 42, který drží na obou fotkách.

Vojín Josef Hoš přijímá gratulaci k postupu na čs. území od podporučíka Rudé armády. (sbírka R. Moravce)

Vojáci skupiny okolo dvojice fotografovaných jsou příslušníky 1. roty 1. čs. samostatného ženijního praporu. (sbírka R. Moravce)

Skutečnost, že Josef Hoš je jako obyčejný vojín vybaven i dalekohledem může mít souvislost s kulometem MG. 42, protože mohl být zařazen na funkci velitele celého kulometného družstva. (Archiv R. Moravce)

Pamětní deska u budovy základní školy v Kozmicích.