Heiny Erhard

Erhard Heiny narukoval v roce 1942 do Francie ke městě Méty (Metz). Po výcviku byla jeho jednotka umístěna v Bordeaux. V té době plánoval svatbu s Hildegard Wünsch. Svatbu ovšem nestihnul. Dovolenou dostal až na konci května 1943. V té době už byla na světě jejich prvorozená dcera.

Erhard se svou manželkou Hildegard

Po konci dovolené se vrátil zpět do Francie. Jeho jednotka byla během té doby převelena do Jugoslávie a Albánie. V létě byl převelen do Jugoslávie k 297. pěší divizi. Cesta do Bělehradu trvala kvůli čilé partyzánské činnosti celých 14 dní.

Tam byli přiřazeni pod velení horských jednotek. Byl přidělen veliteli roty kapitánu Heinovi (nar. 1901) z Kemptenu jako dispečer a uklízeč, protože mluvil slovanským jazykem. V červnu 1943 následoval pochod do Albánie, kde probíhaly těžké a kruté boje proti partyzánům. Několikrát byl svědkem krutého zločinu (nalezení mučených a zmrzačených kamarádů). V roce 1944 bylo s velkými ztrátami dosaženo průlomu z tiranské kapsy směrem k Řecku. Vánoce oslavil na Korfu. V zimě 1944 došlo k průlomu přes Černou Horu do Sarajeva. Během bojů utrpěl vážné zranění (střela do hlavy). Konec války Erharda zastihnul na území Maďarska. Odtamtud šel pěšky přes Vídeň až do Ludgeřovic. Šel 4 měsíce. Občas si po cestě dělal námezdní práce, za které dostal najíst. Se svou manželkou a dcerou se setkal více než  roky po svatbě.

Po konci války se vyučil pokrývačem a tuto profesi vykonával až do roku 1984, kdy šel do důchodu.

Ocenění:

• Odznak za zranění v černé barvě (Verwundetenabzeichen in Schwarz)

Erhard Heiny se svou manželkou (2008 – 65. výročí svatby)

Ludgeřovický zpravodaj