Hartmann Georg 1908

Georg Hartmann se přiženil do Malých Hošticích kde následně žil. K Wehrmachtu narukoval 08.02.1940. Byl zařazen k rotě stavebního praporu – 1. Kompanie Bau-Bataillon 127. Stavební prapor byl v rámci armády – 12. Armee nasazen v zimě 1939/1940 k zabezpečení západních hranic v pohoří Eifel. Na začátku západního tažení do Francie postupovala armáda přes Lucembursko a jižní belgické opevnění v Ardenách k řece Semois. Poté se účastnila proražení francouzské pozice u Sedanu a Charleville (departament Ardénsko, region Grand-Est/Francie) a dál postupovala přes řeky Meuse, Oise a Aisne. Do 20.05.1940 zaujal prapor v rámci armády obranné postavení a odrazil několik francouzských protiútoků na řece Aisne. V druhé fázi západního tažení prorazila armáda francouzskou frontu na řece Aisne a pronásledovala ustupující francouzské vojska přes Chapagne a kanál Rýn-Marne ke švýcarským hranicím kterých dosáhla 17.06.1940. Po vyhlášení příměří zůstal prapor ve Francii jako bezpečnostní síla. Na začátku roku 1941 se armáda přesunula do Rumunska. V březnu 1941 se armáda přesunula do Bulharska, odkud se od 06.04.1941 účastnila balkánského tažení. Armáda postupovala jižním Srbskem k albánským hranicím. Vstoupila do Řecka se zúčastnila průlomové bitvy přes linii u města Metaxas/Řecko. Dne  09.04.1941 se armáda dostala do města Soluň/Řecko. Následně se zapojila do bitev u Vevi-Ptolemais na řece Aliakmom a bitvy o Olymp mezi 14. a 18. dubnem 1941 (vše Řecko). Armáda poté pronásledovala ustupujícího nepřítele přes Thesálii do Janiny/Řecko. Po bitvě u Thermopyl armáda postoupila k městu Athény/Řecko. Dne 30.04.1941 byl Peloponéský poloostrov dobyt. Armáda byla poté nasazena k zabezpečení řecké oblasti a ostrovů v Egejském moři. Části armády se účastnily dobytí Kréty mezi 20. květnem a 1. červnem. 1941. Na začátku východního tažení 22.06.1941 byl prapor nasazen při útoku na severní Rusko a zpočátku byl přímo podřízen armádě – 18. Armee. Po prolomení ruských hraničních pozic postupovala armáda v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“ přes řeku Memel (dnes Niemen) do Kowna (dnes Kaunas/Litva), Libau (dnes Liepaja/Lotyšsko) a město Riga/Lotyšsko do Estonska. Dne 08.07.1941 dosáhla starých ruských hranic a postupovala východně od Čudského jezera k řece Narva a dál ke městu Narva/Estonsko. Od srpna 1941 byl prapor podřízen armádnímu sboru – XXXVIII. Armeekorps. Armádní sbor byl také součástí armády – 18. Armee a od řeky Narva pak postupoval severovýchodním směrem k městu Leningrad (dnes Sankt Peterburg, Leningradská oblast/Rusko). Po bojích u Oranienbaumské kapsy (Oranienbaum – dnes Lomonosov, Leningradská oblast/Rusko) sbor postupoval po železnici z města Čudovo (Novgorodská oblast/Rusko) k městu Leningrad (dnes Sankt Peterburg, Leningradská oblast/Rusko). Po dosažení řeky Něvy a Ladožského jezera se v září 1941 podařilo armádě proniknout do opevnění města Leningradu, postoupit k městu Petergof  a obsadit baltské ostrovy. Sbor pak převzal zabezpečení kapsy Oranbienbaum (dnes Lomonosov, Leningradská oblast/Rusko) na jejím východním křídle. Dne 06.11.1941 byl armádní sbor stažen z přední linie a přemístěn k řece Volchov severně od Ilmeňského jezera, kde zůstal po následující týdny. Od začátku roku 1942 byl prapor podřízen armádnímu sboru – I. Armeekorps, který spadal také pod armádu – 18. Armee. Dne 07. 01.1942 začala ruská ofenzíva na řece Volchov s cílem osvobodit Leningrad. Sbor byl nasazen proti této ofenzivě do těžkých obranných bojů na řece Volchov mezi Ilmeňským jezerem a obcí Gruzino (Novgorodská oblast/Rusko). Po průlomu sovětské 2. úderné armády, které velel generál Vlasov  vznikla západně od města Čudovo (Novgorodská oblast/Rusko) tzv. „Volchovská kapsa“. Od 22. do 28.06.1942 se I. armádní sbor spojil společně s XXXVIII. armádním sborem přicházejícím z jihu. Sbory pak pokračovali v invazi do tohoto kotle a nakonec ho rozbili. Generál Andrej Andrejevič Vlasov tehdy padl do německého zajetí. Sbor pak dále působil na řece Volchov. Na podzim 1942 byl prapor podřízen krátce armádě – 11. Armee. Armáda byla k Lenigradu odeslána z poloostrova Krym jako posila k dobytí Leningradu. Armáda byla nasazena do bitvy východně od Leningradu u Ladožského jezera. Na konci roku 1942 se vrátil prapor zpět k armádě – 18. Armee. Armáda byla nasazena stále do neustálých těžkých pozičních bojů mezi Ladožským a Ilmeňským jezerem a na řece Volchov. U Leningradu (dnes Sankt Peterburg, Leningradská oblast/Rusko) byla do začátku roku 1944. Dne 19.08.1943 byl prapor přejmenován na stavební ženijní prapor – Bau-Pionier-Bataillon 127. V dubnu 1944 byla donucena se stáhnout přes Pobaltí do Kuronska/Lotyšsko. Zde byla armáda spolu z armádou – 16. Armee obklíčena. Do 09.05.1945 držely armády obranné pozice čímž umožnila po moři evakuaci uprchlíků, raněných a části vojáků. Ostatní vojáci a uprchlíci z Lotyšska (cca 200 000) padli 10.05.1945 do ruského zajetí.

Georg byl naposledy doma na dovolené v srpnu 1943. Poslední dopis od něho přišel v prosinci 1944. V období ledna – února 1945 se stal v Kuronsku/Lotyšsko nezvěstným.

Georgovo jméno je zaznamenáno v pamětní knize na nově zřízeném válečném hřbitově v Saldus (dříve Frauenburg)/Lotyšsko.

Vyznamenání :

• Winterschlacht-Medaille 1941-42