Gruber Franz 1919

Franz Johann Gruber se do 21.07.1941 jmenoval Glabasnia. K Wehrmachtu narukoval v září 1939. Byl zařazen k rotě střeleckého náhradního praporu – 6. Kompanie Schützen-Ersatz-Bataillon 13 do Oppeln/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Opole, Opolské vojvodství/Polsko). Prapor byl podřízen vojenskému okresu – Wehrkreis VI (Münster). Po výcviku byl převelen ke štábu střeleckého pluku – Stab Schützen-Regiment 13. Pluk byl podřízen tankové divizi – 5. Panzer Division. Začátkem ledna 1940 byla divize v oblasti mezi městy Gummersbach, Eichenhagen, Rosbach a Olpe/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko), koncem ledna 1940 se přesunula do oblasti Euskirchen a Merten/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko) a začátkem března 1940 do oblasti Bad Münstereifel/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko), Gelsdorf/Rheinland-Pfalz (Porýní-Falc) a Buschhoven/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko). Od 10.05.1940 se účastnila v rámci skupiny armád „A“ – Heeresgruppe „A“ tažení do Francie. Divize prorazila jižní belgická opevnění v Ardénách a 13.05.1940 překročila řeku Mázu severně od města Dinant/Belgie. Do 18.05.1940 divize přešla jižní Belgií a francouzskými pohraničními opevněními. Od 18. do 20.05.1940 byla nasazena do bojů kolem lesa Mormaler Wald a u vesnice Le Quesnoy. Boje skončily dobytím města Maubeuge (vše departement Nord, region Nord-Pas-de-Calais/Francie). Do dalších bitev byla divize zapojena na řece Šeldě, Sensée a Scarpe u města Arras. Po bitvě divize obsadila Loretto a Vimy (vše departement Pas-de-Calais, region Hauts-de-France/Francie). Do konce května 1940 byla zapojena do bojů v okolí kanálu La Bassée a města Lille (departament Nord, region Hauts-de-France/Francie). V druhé fázi, „bitvy o Francii“, se divize zúčastnila průlomové bitvy na řece Sommě (departement Aisne, region Hauts-de-France/Francie). Pak přešla přes Weygandskou linii u Forges-les-Eaux (departement Seine-Maritime, region Normandie/Francie) a postupovala k řece Seine. Po dobytí města Rouen a obce Saint-Valery-en-Caux (obě departement Seine-Maritime, region Normandie/Francie) postupovala divize přes město Alecon (departement Orne, region Normandie/Francie) do Bretaně. Dne 19.06.1940 dobyla divize město Brest (departement Finistère, region Bretagne/Francie). Po kapitulaci Francie a vyhlášení příměří zůstala divize jako bezpečnostní síla v oblasti města Brest a v Bretani. Dne 05.071940 se přesunula zpět na svou domovskou základnu. Ztráty divize během západní kampaně byly 366 zabitých, 1 454 zraněných, 18 nezvěstných, 226 nemocných a 66 mrtvých. Od září 1940 byla v Beskydách v oblasti Bielitz/Oberschlesien (dnes Bielsko-Biala), Pleß/Oberschlesien (dnes Pszczyna) a Sohrau/Oberschlesien (dnes Žory, vše Slezské vojvodství/Polsko). Na přelomu roku 1940/41 byla divize přesunuta do Rumunska a umístěna v oblasti města Constanta. Dne 07.03.1941 se přesunula do města Burgas/Bulharsko a od 06.04.1941 se zapojila do tažení na Balkán. Po proražení jižních srbských pozic postupovala divize přes Albánii do Řecka. Od 15.-18.04.1941 se zúčastnila bitvy na řece Aliakmon u města Grevena/Řecko. Po další bitvě u Thermopyl/Řecko obsadila 27.04.1941 Athens/Řecko (Atény) a do konce dubna Peleponéský poloostrov. Pak byla divize použita jako bezpečnostní síla v Řecku. V květnu 1941 se část divize zúčastnila dobytí Kréty. Po skončení bojů o Krétu se divize v červnu 1941 přemístila do oblasti západně od Berlína. Zde se divize připravovala na nasazení v Africe. Nasazení v Africe bylo ale později zrušeno a divize se dne 11.09.1941 přemístěna na východní frontu do oblasti severozápadně od města Roslavl (Smolenská oblast/Rusko). Od 02.10.1941 se v rámci skupiny armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ zapojila do operace „Tajfun“ útoku na Moskvu. Postupovala nejprve přes Spas-Demensk (Kalužská oblast/Rusko) a pak se otočila na sever k městu Vjazma (Smolenská oblast/Rusko), a zúčastnila se bitvy o toto město. Dne 14.10.1941 prorazila divize ochranné pozice Moskvy jižně od Volokolamsk (Moskevská oblast/Rusko). V této roční době zde nastalo období bláta a boje zde pokračovali do poloviny listopadu 1941. Dne 04.12.1941 postoupila divize do města Istra (Moskevská oblast/Rusko), kde ale narazila na mohutnou ruskou protiofenzívu. Po těžkých bojích se musela divize nejprve stáhnout do pozice mezi města Ruza a Volkolamsk (obě Moskevská oblast/Rusko) a pak k městu Vjazma (Smolenská oblast/Rusko) kde těžké boje pokračovali do konce ledna 1942. Dalších těžkých bojů se pak divize zúčastnila východně od města Belyj (Tverská oblast/Rusko). Dne 05.07.1942 byl střelecký pluk přejmenován na tankovo-granátnický pluk – Panzer-Grenadier-Regiment 13. Od srpna 1942 byla zapojena do bojů u Syčevky (Smolenská oblast/Rusko) a Rževa (Tverská oblast/Rusko). V říjnu 1942 Franz onemocněl panaritiem – zánětem prostředníčku na pravé ruce. Po prvotním ošetření na hlavním obvazišti první pomoci sanitní roty – Hauptverbandplatz Sanitäts-Kompanie 1/85, byl odeslán k léčení do polního motorizovaného lazaretu – Feld-Lazarett mot. 251 ve městě Bragin (Gomelská oblast/Bělorusko), kde dorazil 10.10.1943. Dne 12.10.1943 byl transportotován lazaretním vlakem – B.V.Zg. (Lazarettzug) do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett I ve městě Radom/Generalgouvernement (dnes Mazovské vojvodství/Polsko). Dne 22.10.1943 byl transportován dále lazaretním vlakem – Lazarettzug 2113 do rezervního lazaretu – Reserve-Lazarett ve městě Linz a.d. Donau/Oberösterreich (Horní Rakousy/Rakousko). Po vyléčení 23.11.1943 byl Franz zařazen ke zpravodajské náhradní rotě pro tankovo-granátnický oddíl – Nachrichten-Ersatz-Kompanie für Panzer-Grenadier-Einheiten 85 do Gleiwitz/Oberschlesien (dnes Gliwice, Slezské vojvodství/Polsko). Rota byla součástí tankovo-granátnického náhradního pluku – Panzer Grenadier Ersatz Regiment 85. Pluk byl podřízen divizi – Division 178. V lednu 1944 se Franz vrátil ke štábu tankovo-granátnického pluku – Stab Panzer-Grenadier-Regiment 13. V lednu 1944 se divize zúčastnila obranné bitvy na řece Pripjať u Kalinkaviči, od března do dubna bojovala u města Kovel (Volyňská oblast/Ukrajina). Zde padly některé silné německé jednotky do obklíčení. Franzova divize – 5. Panzer Division, 4. Panzer Division a 5. Panzer Division SS „Wiking“ společně provedli pomocný útok a obklíčení prorazili. Dne 04.04.1944 vytvořili spojení s obklíčenými jednotkami a všechny jednotky a tanky byly z kapsy do dvou dnů osvobozeny. Dne 05.04.1944 utrpěl Franz u obce Šajnogi (Lvovská oblast/Ukrajina) zranění – byl zasažen střepinou od miny do tváře. Ze zranění se léčil u svého oddílu. Divize poté pokračovala v bojích v oblasti skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe „ Mitte“ od poloviny srpna v severní Litvě. V říjnu 1944 byla divize zatlačena zpět do oblasti u řeky Memel (Němeň) a poté bojovala v oblasti u měst Gumbinnen a Goldap/Ostperussen (Východní Prusko, dnes Gusev, Kaliningradská oblast/Rusko a Goldap,Varmijsko-Mazurské vojvodství/Rusko) . Od listopadu 1944 byla divize jako armádní záloha u armády 4. Armee. Od poloviny ledna 1945 se zúčastnila obranné bitvy o Východní Prusko.  Začátkem února 1945 byla divize nasazená do bojů v okolí Königsbergu/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Kaliningrad (Kaliningradská oblast/Rusko) a od poloviny února 1945 v Samland/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Golubevo, Kaliningradská oblast/Rusko). Na konci války byla divize zatlačena na poloostrov Frische Nehrung/Ostpreussen (Východní Prusko, dnes Mierzeja Wiślana/Polsko a Baltijskaja Kosa/Rusko). Koncem války padl Franz do zajetí. Byl vězněn v zajateckém táboře – Lager Hof Moschendorf /Bayern (Bavorsko). Ze zajetí byl propuštěn 30.03.1948. Po propuštění zůstal v Německu a žil ve městě Dortmund/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfalsko).

†

(Rodiče: Franz Glabasnia * 13.01.1887 a Theresie Richter * 12.09.1890)