Gratza Gerhard

Gerhard Johann Gratza se s rodiči v polovině dvacátých let minulého století vystěhoval do Prenzlau/Brandenburg (Braniborsko), kde následně žil. K Wehrmachtu narukoval 03.08.1939 do Schwedt/Brandenburg (Braniborsko). Byl zařazen k rotě ženijního praporu motorizovaného – 1. Kompanie Pionier-Bataillon (mot.) 32. Tento prapor byl podřízen pěší divizi motorizované – 2. Infanterie-Division (mot.). Po zahájení války s Polskem 01.09.1939 postupovala divize v rámci armádního sboru – XIX. Armeekorps z West Preußen (Západního Pruska) přes řeku Brahe (Brda), dál přes Tucheler Heide (Bory Tuchloskie, Pomořanské vojvodství/Polsko) do Ostpreußen (Východního Pruska). Zde se přesunula do vojenského výcvikového prostoru Arys (dnes Polygon Orzysz, Varmijsko-Mazurské vojvodství/Polsko). Odtud pak postupovala do východního Polska přes řeku Narew k městu Lomža (Podleské vojvodství/Polsko). Do bojů se zapojila v oblasti u obce Žabinka a města Kobrin (dnes Brestská oblast/Bělorusko). Dne 27.09.1939 Gerhard onemocněl úplavicí a léčil se do 13.10.1939 ve vojenském lazaretu – Reserve Lazarett II v Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). V říjnu 1939 po skončení polského tažení byla divize přesunuta na západ do Saarpfalz (Sársko). Během francouzského tažení byla divize součástí armády – 12. Armee. Postupovala přes Belgii a severní Francii k pobřeží Lamanšského průlivu. Od 24.05.1940 byla nasazená na předmostí měst Abbéville a Amiens (departament Somme, region Pikardie/Francie). Na začátku druhé fáze západního tažení prolomila divize francouzské pozice na řece Somma a postoupila k řece Seina. Po bitvách u Dieppe a Saint-Valery-en-Caux (vše departament Seine-Maritime, region Normandie/Francie) divize postupovala dál Bretaní a dobyla město Brest (departament Finistère, region Bretaň/Francie). Po skončení francouzského tažení zůstala divize ve Francii jako okupační síla a byla použita k zajištění demarkační linie. Divize byla v červenci 1940 přemístěna zpět do Německa. Dne 10.01.1941 byl ženijní prapor přejmenován na ženijní tankový prapor – Panzer-Pionier-Bataillon 32 a pěší divize přejmenovaná na tankovou divizi – 12. Panzer-Division. Do června 1941 působila divize ve Stettin/Pommern (Pomořansko, dnes Szczecin, Západopomořanské vojvodství/Polsko). Po zahájení války s Ruskem v červnu 1941 postupovala divize nejprve v rámci skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe „Mitte“ na Minsk (Minská oblast/Bělorusko) dál na Smolensk (Smolenská oblast/Rusko). Začátkem srpna stála divize východně od města Duchovščina (Smolenská oblast/Rusko). V září 1941 byla divize přeřazena ke skupině armád „Sever“- Heeresgruppe „Nord“ a postupovala k Leningradu a Ladožskému jezeru. Dne 13.10.1941 došlo k nehodě, kdy při odstřelu detonátora utrpěl Gerhard zranění obličeje. Byl převezen do polního lazaretu – Feldlazerett 122 mot. v Ljuta (Pskovská oblast/Rusko). Po vyléčení se vrátil ke své původní jednotce, která té době postupovala od města Čudovo (Novgorodská oblast/Rusko) na Tichvin (Leningradská oblast/Rusko). Krátce po návratu dne 22.10.1941 utrpěl Gerhard v obci Obluče (Novgorodská oblast/Rusko) další lehké zranění střepinami minometného granátu opět do obličeje. Následně byl převezen na hlavní obvaziště – Hauptverbandplatz do Oskuj (Novgorodská oblast/Rusko). Po vyléčení se vrátil zpět ke své jednotce. Dne 16.12.1941 byla divize pro těžké ztráty během ruské protiofenzívy u Tichvin (Leningradská oblast/Rusko) stažena z fronty do Estonska na doplnění stavu. V květnu 1942 byla divize nasazena u Ladožského jezera a Leningradu (Leningradská oblast/Rusko), kde byla zapojena do pozičních bojů do října 1942. V listopadu 1942 byla divize přeřazena zpět ke skupině armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ a nasazena u města Nevel (Pskovská oblast/Rusko) a Belyj (Tverská oblast/Rusko). V prosinci 1942 pak u města Ržev (Tverská oblast/Rusko) a účastnila se bitvy o toto město.V únoru 1943 byla divize zapojena do bojů u města Velikije Luki (Pskovská oblast/Rusko). V březnu 1943 pak byla přesunuta jižně od města Orel (Orelská oblast/Rusko), kde se účastnila bitvy u Kurska. Během této bitvy utrpěl Gerhard dne 16.07.1943 jižně od Orla třetí zranění (průstřel pěchotním projektilem pravé části hřbetu a poranění kulkou levé paže). Byl převezen na hlavní obvaziště – Hauptverbandplatz a dne 23.07.1943 pak dál lazaretním vlakem 1130 do vojenského lazaretu v Annaberg/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Góra Świetej Anny, Opolské vojvodství/Polsko). Zde se Gerhard léčil do 31.08.1943. Po vyléčení byl zařazen k tankovému ženijnímu náhradnímu a výcvikovému praporu – Panzer-Pionier-Ersatz und Ausbildungs-Bataillon 28 do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl podřízen divizi – Division 408. Dne 31.12.1944 byl převelen k zásobovací rotě tankového ženijního praporu – Versorgungskompanie Panzer-Pionier-Bataillon 93. Tento prapor byl podřízen tankové divizi – 26. Panzer-Division. Divize byla nasazena do obranných bojů na italské frontě. V té době u města Bologna (region Emilia Romagne/Itálie). Dne 11.04.1945 u obce Fantuzza (region Emilia Romagne/Itálie) Gerhard padl. Byl původně pochován v Castel Guelgo-Picchio/Bologna hrob č.30. Dne 23.10.1961 byly jeho ostatky převezeny na válečný hřbitov v Futa Pass (Passo della Futa, region Toskánsko/Itálie).

Poloha hrobu : Blok 5, hrob 400