Godowsky Josef

Josef Godowsky vykonával v letech 1928-30 vojenskou základní službu u československé armády. Sloužil u 2. baterie 303. dělostřeleckého pluku v Opavě. K Wehrmachtu narukoval 10.04.1940. Byl zařazen k baterii těžkého dělostřeleckého náhradního oddílu motorizovanému – 3. Batterie schwere-Artillerie-Ersatz-Abteilung (mot.) 54 do Glogau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Glogów, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Krátce na to byl přeřazen v rámci oddílu k baterii – 2. Batterie schwere-Artillerie-Ersatz-Abteilung (mot.) 54. Oba oddíly byly podřízeny divizi – Division 158. Následně byl převelen k baterii těžkého dělostřeleckého náhradního oddílu motorizovaného – 5. Kf. Batterie schwere-Artillerie-Ersatz-Abteilung (mot.) 59 do Frankfurt an der Oder/Brandenburg (Braniborsko). Tento oddíl byl také podřízen divizi – Division 158. Po absolvování výcviku byl převelen k baterii těžkého dělostřeleckého oddílu – 3. Batterie schwere-Artillerie-Abteilung 816. Tento dělostřelecký oddíl byl postaven 06.05.1940 se třemi bateriemi po třech moždířích ráže 22 cm. Dne 24.07.1940 byl oddíl přemístěn do Francie a byl podřízen 1. Armádě – 1. Armee v rámci skupiny armád „D“-Heeresgruppe „D“. V polovině listopadu 1940 Josef onemocněl ušní chorobou a léčil se od 21.11.do 17.12.1940 v oblastním lazaretu 2./ Sanitäts-Kompanie 187 ve Francii. Dne 23.03.1941 byla oddíl  přemístěn z Francie do Generalgouvernement (dnes Polsko). Po zahájení války s Ruskem 22.06.1941 byl oddíl nasazen na východní frontě a podřízen tankové skupině – 3. Panzer-Gruppe a v rámci skupiny vojsk „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ a postupoval směrem na Moskvu. Po zimní protiofenzívě u Moskvy 06.12.1941 se oddíl stáhl ke Rževu (Tverská obast/Rusko). Na východní frontě Josef setrval do začátku ledna 1943. Pak byl převelen ke štábu železničního ženijního výcvikového praporu – Stabskompanie Eisenbahn-Pionier-Ausbildungs-Bataillon 5 do Strassburg/Elsass  (Alsasko, dnes Strasbourg, region Grand Est/Francie). Prapor byl podřízen divizi – Division 405. Dne 10.04.1943 se prapor sloučil s železničním ženijním náhradním praporem – Eisenbahn-Pionier-Ersatz-Bataillon 5 a vznikl tak – železniční ženijním náhradním a výcvikový prapor – Eisenbahn-Pionier-Ersatz und Ausbildungs-Bataillon 5, který byl od června 1943 podřízen divizi – Division 433. Koncem února 1944 Josef onemocněl nemocí krve tvorby a krevního oběhu. Léčil se 29.02.-26.03.1944 ve vojenském lazaretu Kriegslazarett 928. Znovu se pak na stejné onemocnění léčil 06.09-08.09.1944 v reservním lazaretu Ibbenbrüren/Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko). Dál 12.09.-30.11.1944 v oblastním lazaretu Deutsch Krawarn/Oberschlesien (Horní Slesko, dnes Kravaře), který spadal po reservní Lazaret Troppau/Sudetenland (Sudety, dnes Opava). Dne  01.03.1945 byl Josef převelen k vojenskému železničnímu provoznímu oddělení  –  Eisenbahn-Betribs-Kompanie 203. V té době provozovala rota vojenské transporty v okolí Budweis/Böhmen und Mähren (Protektorát Čechy a Morava, dnes České Budějovice/ČR).

† 03.04.1985

(manželka: Hedwig Lewak)