Fiala Max

Max Josef Fiala nastoupil v březnu 1942 k říšské pracovní službě (RAD). Během služby u RAD onemocněl (chlopňové srdeční onemocnění). Léčil se od 12.09.1942 do 13.10.1942, a to naposled ve vojenském lazaretu v Radeberg/Sachsen (Sasko). Dne 04.11.1942 byl dán k dispozici pracovní župě – Arbeitsgau XII Oppeln/Oberschlerien (Horní Slezsko, dnes Opole, Opolské vojvodství/Polsko). Dne 15.01.1943 narukoval k Wehrmachtu. Byl zařazen zařazen ke kmenové rotě pěšího náhradního praporu – Stammkompanie Infanterie-Ersatz-Bataillon 49 do Breslau/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Prapor byl podřízen divizi – Division 408. Dne 22.01.1943 byl převelen k rotě granátnického (polního výcvikového) pluku – 1. Kompanie Grenadier (Feldausbildung)-Regiment 639, který byl podřízen polní výcvikové divizi – 388. (Feldausbildung)-Division. Tato divize vykonávala výcvik pro skupinu armád „Sever“- Heeresgruppe „Nord“ převážně rekrutů z ročníku 1924 po absolvování služby u RAD. Po výcviku, který trval do 28.04.1943 byl Max dne 01.05.1943 převelen k rotě rychlého (cyklistického průzkumného) oddílu – 3. Kompanie Schnelle-Abteilung 181. Tento oddíl byl podřízen pěší divizi „Slezské“- 81. Infanterie-Division „Schlesische“. Divize byla nasazena na východní frontě v rámci skupiny armád „Sever“ – Heeresgruppe „Nord“. V té době byla divize nasazena severně od řeky Tigoda poblíž obce Dračevo a účastnila se bojů v kapse u Pogostje (Leningradská oblast/Rusko). Od 22.07.1943 se divize zapojila u Leningradu do 3 bitvy o Ladožské jezero. V říjnu 1943 byla divize jižně od města Puškin (Leningradská oblast/Rusko). Dne 01.10.1943 byl oddíl – Schnelle-Abteilung 181  rozpuštěn a následně nově sestaven jako protitankový oddíl – Panzerjäger-Abteilung 181 . Začátkem října 1943 Max onemocněl (infekční horečka) a 06.10.1943 byl převezen do polního lazaretu – Feldlazarett 161. Po uzdravení se Max vrátil ke své jednotce. V té době divize byla zapojena u Leningradu (dnes Sankt Peterburg/Leningratská oblast/Rusko) do pozičních bojů. V polovině listopadu 1943 se divize přemístila do oblasti severně od Nevel k Pustošce (Pskovská oblast/Rusko). Zde se zapojila do těžkých obranných bojů. Dne 10.03.1944 utrpěl Max zranění střepinami granátu (do pravé tváře, špičky nosu a pravého předloktí). Byl převezen do vojenského lazaretu v Langensalza/Thüringen (Durynsko). Zde se léčil do 01.04.1944. Pak byl přemístěn do vojenského lazaretu v Oberhof/Thüringen (Durynsko), kde pokračoval v léčení do 16.05.1944. Po vyléčení byl zařazen k protitankovému náhradnímu oddílu – Panzerjäger-Ersatz-Abteilung 8 do Oppeln/Oberschlesien (Horní Slezsko, dnes Opole, Opolské vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen divizi – Division 178. Dne 28.06.1944 byl Max převelen k pochodové rotě rekonvalescentů – Genesenden Marschkompanie VIII 81/21 a pak se vrátil  ke své dřívější jednotce, rotě protitankovému oddílu – 1. Kompanie Panzerjäger-Abteilung 181. Oddíl byl stále podřízen pěší divizi – 81. Infanterie-Division. Koncem června 1944 se divize přesunula vlakem k městu Polock (Vitebská oblast/Bělorusko) a zapojila se zde do těžkých obraných bojů. Poté, co již nebylo možné město udržet, stáhla se divize za řeku Západní Dvinu-Daugavu. Dne 25.07.1944 stála divize v obraném postavení 10 km jihovýchodně od Dünaburg/Lotyšsko (dnes Daugavpils) u Skrudailena/Lotyšsko. Dne 03.08.1944 byla zapojena do bojů u města Birsen/Litva (dnes Biržai), kde měla zachytit ruský útok na město Riga/Lotyšsko. Od 21.08.1944 divize držela pozice u Lestene/Lotyšsko a zajišťovala úsek mezi Kammern a Schock (dnes Kemeri a Sloka/Lotyšsko). Během těchto zákopových obranných bojů utrpěla divize velké ztráty. Od října 1944 do května 1945 byla divize zapojena do těžkých obranných bojů v Kurónsku, v oblastech u Autz (dnes Auce/Lotyšsko), Frauenburg (dnes Saldus/Lotyšsko) a Tuckum (dnes Tukums/Lotyšsko). Po kapitulaci byla cela divize v Lotyšku zajata. Max padl do ruského zajetí 08.05.1945 v městě Libau (dnes Liepaja/Lotyšsko). V zajateckým táboře pak byl společně s Augustem Rohowským * 1904 z Kravař. V prosinci 1945 byl ze zajetí propuštěn a vrátil se domů.

+ 20.03.2018

Vyznamenání: Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

(Rodiče: Franz Fiala * 29.11.1890 † 15.06.1944 a Anna Krzisch* 24.06.1894, manželka: Margit Urbanczik * 11.06.1926 † )