Czerny Heinrich

Heinrich Czerny sloužil v letech 1932-34 u československé armády v divizní nemocnici č. 8 ve Valaškém Mezříčí. K Wehrmachtu narukoval 18.12.1939. Byl zařazen k rotě sanitního náhradního oddílu – 1. Kompanie Sanitäts-Ersatz-Abteilung 8 do Breslau/Niederschlesien – (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Oddíl byl podřízen vojenskému okresnímu velitelství lékařů – Wehrkreisarzt VIII. Podle hlášení z 08.02.1940 byl převelen ke kulometné rotě pěšího pluku – 8. (Maschinengewehr) Kompanie Infanterie-Regiment 472. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 252. Infanterie Division. Od prosince 1939 se nacházela divize na západní hranici v oblasti řeky Blies/Saar-Plalz (dnes Saarland-Sársko) v rámci skupiny armád „C“-Heeresgruppe „C“. Na začátku západního tažení proti Francii zůstala divize na své pozici. Do tažení se divize zapojila dne 14.června 1940, kdy prolomila opevnění Maginotovy linie u obce Altweiler/Elsass (Alsasko, dnes Altviller, departament Moselle, region Grand Est/Francie) a pak překročila kanál řek Rýn-Marne. Následně postupovala na Badenweiler/Lothringen (Lotrínsko, dnes Badonviller, departament Meurthe et Moselle, region Grand Est/Francie) a dále k pohoří Hoch Vogesen – Vysoké Vogézy (dnes Vosges). Po kapitulaci Francie 22.06.1940 se divize nacházela v oblasti u hory Donon. V červenci 1940 se divize přemístila do Generalgouvernement (dnes východní Polsko). Dne 22.06.1941 se divize v rámci skupiny armád „Střed“- Heeresgruppe „Mitte“ zapojila do východního tažení do Ruska. Postupovala přes Mielnik (Podleské vojvodství/Polsko), řeku Bug, pak přešla přes Slonim (Grodenská oblast/Bělorusko) do Sluck (Minská oblast/Bělorusko), kde dorazila na konci července 1941. Dále postupovala divize přes Bobrujsk (Mogilevská oblast/Bělorusko), Rogačov (Gomelská oblast/Bělorusko) a Kričev (Mogilevská oblast/Bělorusko) do oblasti Roslavl (Smolenská oblast/Rusko), kde dorazila koncem srpna 1941. Pak postupovala přes řeku Desna na Spas-Demensk (Kalužská oblast/Rusko). Při těchto bojích utrpěl Heinrich zranění – průstřel levé paže. Podle hlášení z 11.09.1941 byl převelen k rotě sanitního náhradního oddílu – 2. Kompanie Sanitäts-Ersatz-Abteilung 8 do Drachenbronn-Birlenbach/Elsass (Alsasko, dnes deparatment Bas-Rhin, region Grand Est/Francie). Dne 28.03.1942 byl převelen k rotě pěšího pluku – 14. Kompanie Infanterie-Regiment 508. Tento pluk byl podřízen pěší divizi – 292. Infanterie Division. V té době byla divize v oblasti u obcí Tjemkino, Upolozy a Dubno, jižně od města Gžatsk (dnes Gagarin, Smolenská oblast/Rusko). Podle hlášení z 01.04.1942 byl Heinrich převelen k rotě polního náhradního praporu – 1. Kompanie Feld-Ersatz-Bataillon 292. Prapor byl podřízen také pěší divizi – 292. Infanterie Division. Podle dalšího hlášení z 25.09.1942 se vrátil zpět k rotě pěšího pluku – 14. Kompanie Infanterie-Regiment 508, která byla stále v oblasti jižně od Gžatsk (dnes Gagarin, Smolenská oblast/Rusko). Dne 26.09.1942 byl Heinrich převelen v rámci pluku ke štábní rotě – Stabskompanie Infantrie Regiment 508 a sloužil zde jako spojka a zdravotník. Dne 15.10.1942 byl pluk přejmenován na granátnický pluk – Grenadier Regiment 508. V této pozici se divize zúčastňovala neustálých zákopových pozičních bojů až do března 1943, kdy byla vyvedena z fronty. Heinrich v té době utrpěl druhé zranění. V oblasti u Jelnja (Smolenská oblast/Rusko) byl zasažen střepinami z granátu do hlavy a levého stehna. V červnu 1943 byla divize přemístěna k obci Denisovka (Brjanská oblast/Rusko) a v červenci 1943 k obci Kulikovka jižně od města Orel (dnes Malaja Kulikovka, Orelská oblast/Rusko). V srpnu 1943 začala divize z oblasti ustupovat. Dne 27.09.1943 zaujala obrané pozice v oblasti u města Gomel (Homelská oblast/Bělorusko). Do konce roku 1943 se účastnila obraných bojů u Černobylu (Kyjevská oblast/Ukrajina), Maloduša a Kalinkaviči (Homelská oblast/Bělorusko). Další těžké obrané boje sváděla divize v močálech u řeky Pripjet, u Petrikov (Homelská oblast/Bělorusko) a Mogileva (Mohilevská oblast/Bělorusko). Zde ve Vitebské oblasti/Bělorusko utrpěl Heinrich třetí zranění. Byl zasažen střepinou do zad. Dne 24.06.1944 byla divize v Oressa (Minská oblast/Bělorusko), 09.07.1944 pak v Krastsinava (Brestská oblast/Bělorusko). Dne 17.07.1944 byla divize nucena ustupovat dále na západ. Dne 01.08.1944 do Cziechanowic za řeku Nurzec, 11.08.1944 do Czyžew (Podleské vojvodství/Polsko), 18.08.1944 do Andrzejewo (Mazovské vojvodství/Polsko), 24.08.1944 na dřívější hranice Generalgouvernement. V době během ústupu utrpěl Heinrich v Litvě čtvrté zranění, jehož následkem přišel o prostředníček. Další těžké boje pak sváděla divize o železniční trať Ostrow-Ostrolenka (Mazovské vojvodství/Polsko) a 05.09.1944 ustoupila u Rožaň přes řeku Narew. Podle hlášení z 07.09.1944 byl převelen k štábu motorizovaného zpravodajského oddílu – Stab, Nachrichten-Abteilung (motorisiert) 1191 do Francie. Tento oddíl byl podřízen vyššímu dělostřeleckému velitelství – Höheren Artillerie Kommanduer 191 (ARKO 191). Tento oddíl disponoval s raketovými zbraněmi – V Waffen (rakety V 1, V 2). Koncem války padl Heinrich v Hamburgu do britského zajetí. Po propuštění v 15.01.1946 pracoval jako písař v zajatecké nemocnici pro válečné invalidy v Göppingen/Baden Württemberg – Bádensko Württembersko. V červnu 1946 se vrátil domů.

† 03.03.1998

Vyznamenání:

EK-2.Klasse
KVK-2. Klasse mit Schwertern
Winterschlacht-Medaille 1941
Sudetendeutsche-Medaille
Infanterie-Sturmabzeichen in Silber
Verwundeten-Abzeichen in Schwarz

(rodiče: Franz Czerny * 12.10.1876 † 31.10.1917 a Katharina Rinka * 03.11.1880 † 27.07.1961, manželka: Edeltraud Possel)