Czeka Erich

Erich Karl Czeka byl donucen se z rodiči v 27.11.1922 z Kravař vystěhovat, jelikož rodina po záboru Hlučínska Československem nepřijala československé občanství a stali se z nich tzv. Optanti. Žili pak v Mechowitz/Oberschlesien (dnes Miechowice, část města Bytom, Slezské vojvodství/Polsko), později v Beuthen/Oberschlesien (dnes Bytom, Slezské vojvodství/Polsko). V roce 1939 narukoval k letectvu (Luftwaffe). Byl zařazen k baterii oddílu pluku protiletadlového dělostřelectva (Flak) – 2. Batterie, I. Abteilung Flak-Regiment 7. Pluk vznikl v Berslau/Niedesachlesien (Dolní Slezsko, dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko) reorganizací a přejmenováním protiletadlového pluku I./Flak-Regiment 20 a do září 1939 byl podřízen letecké župě – Luftgaukommando VIII v Breslau. V srpnu 1939 byla baterie pluku plně mobilizována jako motorizovaná jednotka (vybavena polopásovými tahači Sd.Kfz. 7 a Sd.Kfz. 10 pro 88mm kanóny Flak 18). Po zahájení války s Polskem 01.09.1939 byl pluk podřízen leteckému velitelství armády – Koluft 12 (Kommandeur der Luftwaffe bei der 12. Armee) a s baterií postupoval z oblasti Slezska směrem do jižního Polska. Přes Krakow (Malopolské vojvodství/Polsko) a podél Karpat dál přes řeku Dunajec k městu Tarnow (Malopolské vojvodství/Polsko). V této fázi plnila baterie pluku úkoly jak v ochraně mostů a komunikací před polskými bombardéry (např. typu PZL.37 Łoś), tak v přímé palbě proti pozemním cílům. Koncem září 1939 postoupil k řece San a k městu Lvow (Lemberg, dnes Lviv, Lvovská oblast/Ukrajina). Armáda zde čelila v hornatém a zalesněném terénu jižního Polska silnému odporu, baterie pluku byla často nasazována k ostřelování polských obranných postavení a bunkrů pomocí 88mm kanónů s přímým zamířením. Po dosažení demarkační linie se sovětskými vojsky (po 17. září) se stáhla na západ a po ukončení tažení zpět do Breslau. Začátkem roku 1940 se baterie přemístila k městu Koblenz/Rheinland-Pfalz (Porýní-Falc) k soutoku řek Mosely a Rýna (Rhein a Mosel). Pluk byl zde podřízen protiletadlovému velitelství – Flugabwehrkommando Mosel a to územnímu velitelství – Luftgau-Kommando XII ve Wiesbaden/ Hessen (Hesensko). Začátkem roku 1940 Erich onemocněl bronchitidou (zánětem průdušek) a od 12.01.1940 do 20.01.1940 se léčil v rezervním lazaretu – Reserve-Lazarett ve Wuppertal /Nordrhein-Westfalen (Severní Porýní-Vestfálsko). Po vyléčení se vrátil zpět ke své baterii. Od května 1940 byl pluk podřízen protiletadlovému sboru – II. Flak-Korps a s baterií se zapojil do tažení do Francie. Baterie postupovala Ardenami přes Lucembursko a jižní Belgii do Francie v první linii v rámci skupiny armád – Heeresgruppe “ A“. Ve dnech 13-15.5.1940 se baterie účastnila bitvy u města Sedan (departement Ardensko, region Grand Est/Francie). Baterie poskytovala přímou palebnou podporu při překračování řeky Mázy. Její 88mm kanóny Flak 36 byly nasazeny k ničení francouzských bunkrů na druhém břehu a k odrážení protiútoků francouzských tanků. V druhé polovině května 1940 baterie následovala německé tankové divize a postupoval severní Francii přes Saint-Quentin (departement Aisne, region Hauts-de-France/Francie), Peronne a Amiens (departement Somme, region Pikardie/Francie) směrem k ústí řeky Sommy. Na přelomu května a června 1940 se baterie účastnila obklíčení spojeneckých vojsk u Dunkerque (departement Nord, region Hauts-de-France/Francie). Poté se přesunula k pobřeží kanálu La Manche mezi města Calais a Boulogne-sur-Mer (departament Pas-de-Calais, region Hauts-de-France/Francie). Po kapitulaci Francie zůstala baterie na pobřeží. Jejím úkolem byla ochrana přístavů a příprava na operaci Seelöwe (Lvoun). Koncem roku 1940 byla rozmístěna v okolí města Calais, kde odrážela nálety RAF. Od července 1940 spadal protiletadlový sbor – II. Flak-Korps pod vzdušnou flotilu – Luftflotte 2, která vedla leteckou válku proti Anglii. V červnu 1941 byla baterie narychlo stažena z Francie a v rámci utajených přesunů přepravena na východ k hranicím se Sovětským svazem. Dne 22.06.1941 se v rámci Skupiny armád „Jih“ – Heeresgruppe „Süd“ zapojila do východního tažení do Sovětského svazu. V oblasti u města Lublin (dnes Lublinské vojvodství/Polsko) přešla hranice a postupovala směrem na ukrajinský Luck (dnes Volyňská oblast/Ukrajina) a Rovno (dnes Rivne, Rovenská oblast/Ukrajina). Baterie jako motorizovaná jednotka s 88mm kanóny Flak 36 a 20mm kanony Flak 38 za tahači Sd.Kfz. 7 pak dál postupovala Ukrajinou přes Žitomir (Žitomirská oblast/Ukrajina) ke Kyjevu (Kyjevská oblast/Ukrajina) a účastnila obrovských obkličovacích operací. V srpnu – září 1941 se podílela na obklíčení sovětských vojsk v Kyjevském kotli. Do zajetí tehdy padlo 600 000 sovětských vojáků. Na podzim a až prosinci 1941 pokračovala v postupu směrem na východ přes město Poltava (Poltavská oblast/Ukrajina) až k řece Doněc a k oblasti Rostova na Donu (Rostovská oblast/Rusko). Zde ji zastihla krutá ruská zima s extrémními  (až -30 °C) s nedostatky zimního vybavení a prvními velkými sovětské protiútoky. Toto zapříčinilo, že se baterie musela stáhnou na obranné pozice za řeku Mius severně od Taganrog (Rostovská oblast/Rusko). Od ledna 1942 byl pluk podřízen protiletecké divizi – 9. Flak-Division. Do června 1942 držela baterie pozice na řece Mius, kde primárně plnila protitankové a obranné úkoly v zákopové válce. V červnu 1942 se baterie zapojila do velké německé ofenzívy směrem na Kavkaz a ke Stalingradu. Pluk byl od srpna 1942 pak podřízen protiletadlové divizi – 17. Flak-Division a postupoval s tankovou armádou – 1. Panzerarmee v rámci skupiny vojsk „A“ – Heeresgruppe “ A“  velmi rychle z oblasti Donbas k řece Don, kterou překročil v červenci 1942 u Rostova na Donu (Rostovská oblast/Rusko) a dál do stepí severního Kavkazu v blízkosti měst Majkop (Adygejea-jižní Rusko) a Armavir (Krasnodarský kraj/Rusko). V období října – prosince 1942 se nacházel v podhůří Kavkazu a u řeky Terek (Kabardsko-Balkarsko/Rusko). Postup se zde zastavil kvůli vyčerpání, dlouhým zásobovacím trasám a silnému sovětskému odporu v horách. Po obklíčení 6. armády u Stalingradu v listopadu 1942 se situace na Kavkaze stala neudržitelnou a pluk se začala připravovat na dlouhý ústup, aby nebyl sám odříznut. V období ledna – března 1943 pluk ustoupil do oblasti Kubáň (Krasnodarský kraj/Rusko) k Tamaňskému poloostrovu. Baterie se stala součástí obrany tzv. „Modré linie“ (Gotenkopf-Stellung), která kryla německé předmostí na Kubáni. Baterie zde hrála klíčovou roli v zastavování sovětských tankových útoků a v ochraně evakuačních přístavů. V období dubna-května 1943 byla baterie mezi jednotkami, které byly z Kubáně evakuovány přes Kerčský průliv na poloostrov Krym. Zde zajišťovala protivzdušnou obranu strategických uzlů. V červnu 1943 byl pluk s baterií přemístěn k městu Charkov (Charkovská oblast/Ukrajina) a do září 1943 nasazen do bojů na jižní části kurského oblouku. Po neúspěchu vojsk u Kurska pluk ustoupil z Charkova na k řece Dněpr. Od listopadu 1943 byl pluk podřízen protiletadlové divizi – 15. Flak Division. Koncem roku 1943 se pluk stáhl k městu Žitomir (Žitomirská oblast/Ukrajina). Baterie zde utrpěla těžké ztráty na jak na lidech tak i technice. Mnoho tahačů Sd.Kfz. 7 bylo ztraceno v bahně nebo zničeno během ústupových bojů. V období ledna-května 1944 pluk ustupoval přes Krivoj Rog (Krivyj Rih, Dněpropetrovská oblast/Ukrajina), Umaň (Čerkaská oblast/Ukrajina) a Ternopil (Ternopilská oblast/Ukrajina) a byl neustále zapojen do těžkých obranných bojů. Od dubna 1944 byl pluk podřízen protiletadlové divizi – 10. Flak Division v rámci skupiny armád „severní Ukrajina“ –Heeresgruppe „Nordukraine“. V období června-srpna 1944 po zhroucení Skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe“ Mitte“ byl pluk narychlo přesunut, aby pomohla zalátat díry v frontě. V tom období byl podřízen protiletadlové divizi – 17. Flak-Division. Přes Halič (Lvovská oblast/Ukrajina) ustoupil směrem k řece Wisla v Polsku. Baterie se zde účastnila obranných bojů u města Sandomierz (Svatokřížské vojvodství/Polsko), kde se snažila zastavit sovětská předmostí na západním břehu řeky Wisly. Po stabilizaci fronty na řece byl pluk stažen k doplnění a reorganizaci do oblasti Slezska blízko své původní domovské posádky v Breaslau/Niederschlesien (dnes Wroclaw, Dolnoslezské vojvodství/Polsko). Koncem roku 1944 byl pluk podřízen protiletadlové divizi – 10. Flak Division a nasazen na obranné pozice do pevných nebo polních postavení na přístupech k průmyslovým oblastem Horního Slezska. Začátkem roku 1945 se pluk s baterií nacházel ve Slezsku kde byl zapojen do obranných bojů. Po zahájení sovětské Viselsko-oderské operace v lednu 1945 se pluk účastnil zoufalých pokusů o zastavení Rudé armády. Zbytky pluku s baterií pak ustoupili k městu Glatz/Niederschlesien (Dolní Slezsko, dnes Klodzko, Dolnoslezké vojvodství/Polsko), kde v podřízení protiletadlové divize – 11. Flak Division a bránili město Glatz až do kapitulace 08.05.1945. Celá divize pak padla do sovětského zajetí. Po propuštění ze zajetí žil Erich v Německu.

† 25.01.1985 Otterberg

(Rodiče: Karl Czeka * 12.10.1888 a Johanna Lassak * 28.09.1894 † 07.04.1963, manželka: Adelgunde Woiczik * 1924 † 1983)