Boczek Ernst

Ernst Boczek narukoval v květnu 1939 k letectvu – Luftwaffe. Po základní výcviku byl zařazen k rotě leteckého výsadkového útočného pluku – 11. Kompanie Luftlande-Sturm-Regiment 1. Tento výsadkový pluk byl sestaven původně jako prapor v listopadu 1939 a proslavil se dobytím belgické pevnosti Eben-Emael během bitvy o Belgii, kdy 10.05.1940 během výsadkovému útoku, použil kluzáky DFS 230. Na podzim 1940 byly sestaveny další prapory a jednotka byla přeznačena na letecký výsadkový útočný pluk – Luftlande-Sturm-Regiment  1. Čtvrtý prapor byl sestaven během zimy 1940/41. Pluk se nezúčastnil úvodní fáze invaze do Řecka a Jugoslávie, byl držen v záloze a nasazen až během invaze na Krétu. Dne 20.05.1941 byla zahájena operace „Merkur“. K ostrovu nejprve vzlétlo nejprve 150 střemhlavých bombardérů, 90 bitevních letounů, 20 bombardérů, které doprovázelo 90 stíhacích letounů. Po nich startovalo 500 plně naložených dopravních letadel Junkers Ju-52 z toho šedesát táhlo kluzáky. Tyto letouny nesly 5500 výsadkářů. První prapor – 1. Bataillon byl vysazen na kluzácích DFS 230. Zbytek pluku byl sesazen padáky v blízko letiště v Maleme. Pluk se zde dostali do těžkých bojů s novozélandskou 5. pěší brigádou a utrpěl veliké ztráty. Nicméně posílení několika prapory horské divize – 5. Gebirgs-Division, které se vylodily následující den 21.05.1941 donutili Novozélanďany k ústupu. Bylo to jedinkrát ve válce, kdy pluk bojoval jako kompletní jednotka. Během těchto bojů dne 20.05.1941 utrpěl Ernst zranění – průstřel pravého loketního kloubu. Byl převezen převezen do válečného lazaretu – Kriegslazarett mot. 1/591 v Saloniki (Soluň/Řecko) a dále pak 27.05.1941 letecky do vojenského rezervního lazaretu – Reserve-Lazerett XXIIa do Wien/Ostmark  (Vídeň/Rakousko). Po vyléčení byl převelen k náhradnímu oddílu leteckého velitelství – Ersatz Truppe Luftgau Kommando XVII. ve Wien a pak se vrátil ke své jednotce k rotě útočného pluku výsadkové jednotky – 11. Kompanie Sturm-Regiment-Fallschirmtruppe, která v té době byla již nasazena na východní frontě v Rusku. Prapory  útočného pluku – Sturm-Regiment 1 byly odděleny od pluku a předány pod velení jiných jednotek. Štáb pluku a první prapor ke kterému patřila rota Ernsta byli nasazeni v oblasti u města Vjazma (Smolenská oblast/Rusko) v rámci skupiny armád „Střed“ – Heeresgruppe „Mitte“, Zde velitel pluku v prosinci 1941 převzal velení nad bojovou skupinou „Kampfgruppe Meindl“, která byla zformována z rychle sestavených jednotek pěchoty, SS a letectva. Tato skupina byla nasazena tehdy na nejtěžší úsek východní fronty severně od Juchnova (Kalužská oblast/Rusko). Dne 02.02.1942 utrpěl Ernst u obce Sobakino (Kalužská oblast/Rusko) lehké zranění střepinou granátu do čela. K ošetření byl převezen do hlavní obvazové stanice – Hauptverbandplatz sanitní roty – Sanitäts-Kompanie 1/6 do obce Pleški (Tverská oblast/Rusko). Po vyléčení dne 12.02.1942 se vrátil ke své jednotce. Následně byl pak převelen k výsadkovému pluku – Falschirmjäger Regiment 4.  Pluk byl sestaven po ztrátách letecké divize – 7. Flieger Division na jaře 1942 v Normandii/Francie. V říjnu 1942 byl přesunut do Německa a následně po železnici přes Minsk (Minská oblast/Bělorusko) do oblasti mezi města Vitebsk (Vitebská oblast/Bělorusko) a Rudnja (Smolenská oblast/Rusko). Pluk byl podřízen armádnímu sboru – VI. Armeekorps. Koncem října 1942 byl pluk nasazen na 90 km širokou bojovou linii mezi města Demidov-Duchovščina-Jarčevo (vše Smolenská oblast/Rusko). Dne 25.11.1942 v obci Praniki (Smolenská oblast/Rusko) Ernst padl. Byl usmrcen dělostřeleckým granátem do oblasti hrudníku a hlavy. Je pohřben na hřbitově v Petrovskoje (Smolenská oblast/Rusko). Přemístění jeho ostatků na nově zřízený válečný hřbitov a obnovení jeho hrobu nebyl možný. Jeho jméno je zapsáno v pamětní knize nově zřízeného válečného hřbitova ve městě Duchovščina (Smolenská oblast/Rusko).