Bochnig Helmut

Helmut Bochnig se narodil v Oelsu v Dolním Slezsku (dnes Oleśnica – Dolnoslezské vojvodství – Polsko). Před válkou se ovšem přiženil do Kobeřic.

V roce 1939 sloužil jako poručík a adjutant u Panzerabwehr-Abteilung 50 pod velením majora Tümmela u 4. lehké divize. Posléze se sám stal velitelem Panzerjäger-Abteilungu 228 v rámci divize 16. Panzergrenadier-Division (přejmenována na 116. Panzer-Division). Během težkých bojů v prostoru Uman na Východní frontě se Helmut Bochnig vyznamenal, za což mu byl 19 .06. 1944 propůjčen Rytířský kříž železného kříže.

Toto nejvyšší vojenské vyznamenání si zasloužil za skvělé výkony své jednotky na počátku roku 1944, kdy se svou hrstkou stíhačů tanků zadrželi sovětský průlom u obcí Awdotjewka a Lowowoje. Podařilo se jim Sověty zdržet dostatečně dlouho na to, aby se části divizního štabu spolu se zraněnými vojáky a zásobovacími jednotkami mohly dostat do bezpečí. Během této doby se on a jeho muži osvědčili navzdory nestabilní situaci na frontě, nedostatku podpory pěchoty a nekonečným mořím bláta. Podobné akce prováděl i během budoucího ústupu směrem k Trisko-Ssafonowo a Nowyj Bug, čímž zajistil, že zranitelné spřátelené kolony a zásobovací jednotky mohly uniknout.

Po válce v roce 1956 vstoupil do řad Bundeswehru, kde sloužil až do 31. 03. 1971. Do civilu odešel v hodnosti podplukovníka. Zemřel 22. 03. 2001 v Hofu.

Vyznamenání:

• Rytířský kříž železného kříže
• Železný kříž I. třídy
• Železný kříž II. třídy